The Rejected wolf || Larry//ABO ✔

8.~Two Alpha's~

Louis:

Harry zamířil pryč a já netušil, co dělat. Ten zlý Alfa mě najednou přitiskl ke stěně a chytil pod krkem, abych nemohl křičet. Dokázal jsem jen vyjeknout a modlit se, ze mě někdo slyšel. "Jsi ubohý." zavrčel mi do tváře a mně se chtělo zvracet. "Harryho smečka tě nikdy nepřijme, protože naposled přijali clena, tak před rokem. Proc by chtěli někoho, jako jsi ty?" smál se mi do obličeje, ale to nevěděl, ze zasáhl moje citlivé místo. Tohle mi říkali doma a to každý den, takže jsem si už opravdu přišel jako nic.

Harry:

Cítil jsem se trochu špatně, že jsem tam s nimi Louise nechal, ale jsou ve škole. Nic se stát nemůže... vyšel jsem z budovy a posadil jsem se před školou na lavičku. Bylo mi smutno, že mi Louis nevěřil... Doufal jsem, že už si ke mně alespoň trochu důvěry vybudoval. Byl jsem trochu naštvaný a trochu smutný a nejlepší způsob, jak se uvolnit je jít se proběhnout. V lidské podobě jsem zašel do lesa, přeměnil jsem se a rozběhl jsem se, kam mě nohy nesly. Najednou jsem ucítil cizí vlky, Alfy. Běžel jsem po čichu. Tady nemají co dělat. Konečně jsem je spatřil. Byli to samci o něco starší než já. Oni se přeměnili a já udělal to samé... "Co tu chcete?" Zavrčel jsem a obešel jsem je kolem dokola nespouštějíc z nich zrak. "Jdeme si pro naši Omegu." Řekl jeden z nich a já pochopil... Lou. Je v nebezpečí. "Tady nikdo cizí není, takže vypadněte, než proti vám pošlu smečky z tohohle území." Řekl jsem a oni přikývli... "Fajn..." řekl druhý a oba ve vlčí podobě odběhli. Měl bych varovat Louise. 

Louis:

Svezl jsem se podél stěny hned potom, co mě Nick-jak jsem se od té Alfy dozvěděl, když mi řekl, že jediný kdo mě bude šukat je Nick-skoro uškrtil. Lapal jsem po dechu. Za pár minut jsem dokázal vstát a šel jsem raději na hodinu. Potřeboval jsem teď mít klid a nemluvit s nikým, takže jsem při hodině sedel a zíral před sebe. Přemýšlel jsem nad tím kam zítra odletím, abych odtud vypadl a neměl znásilněny zadek, nebo něco podobného. Stejně mě tu žádná smečka nechtěla a já cítil jak se můj vnitřní vlk pomalu rozpadá. 

Harry:

Rozběhl jsem se ke škole, jak nejrychleji jsem mohl... Musel jsem Louise varovat a vzít ho do bezpečí. Musel jsem. Nemohl jsem ho nechat, aby odjel s těmi Alfami. Chtěl jsem ho u sebe. Nedbal jsem na to, že jsem ve městě a může mě někdo vidět a ve vlčí podobě jsem doběhl až ke škole. Přeměnil jsem se a našel jsem třídu, kde právě byl Louis. Viděl jsem ho. Posadil jsem se vedle třídy a čekal jsem, až skončí hodina, abych ho mohl vzít do bezpečí našeho domu. Cítil jsem ho. Jeho vůně se zdála slabší a byla poskvrněna Nickovou, což mě neuvěřitelně naštvalo. Chtěl jsem tomu hajzlovi jít ty pracky uříznout, ale věděl jsem, že Louisovi bezpečí je důležitější... I když Louis radši věří Nickovi než mě.

Louis:

Cítil jsem Harryho vůni, která byla poblíž a rozhlédl jsem se kolem sebe. Byl hodně blízko, což mě značně rozptylovalo. Hlavně, když mě vyvolal učitel a já koktavě odpovídal a nervózně se ošíval. Bylo to divný. Za pár minut zazvonilo a já nechal všechny odejít a jen jsem chvíli zůstal ve třídě. Rozhodl jsem se na konec vyjít a střetl jsem se s ním v chodbě. Sklopil jsem pohled a nervózně přešlápl z nohy na nohu. Neměl jsem mu co říct, protože jsem se vážně bál toho, že by mě jen využil jako to chtěli všichni okolo. Zítra odletím zase dál a budu doufat, že najdu štěstí v jiné smečce, když tady jsem nebyl vítán. 

Harry:

Konečně zazvonilo a všichni kromě Louise vyšli ze třídy. Louis vyšel chvilku po ostatních. Jakmile jsem ho uviděl, vstal jsem a zatarasil jsem mu cestu. "Louisi, musíš jít se mnou do domu smečky. Po okolí se toulají dva Alfové a hledají svou Omegu. Bojím se, že jsou od vás." Řekl jsem a podíval jsem se na něj. Stal přede mou se sklopeným pohledem. Vypadal z mé přítomnosti nervózní, ale já z té jeho byl ještě víc... Tak moc jsem z něj cítil toho hajzla.

Louis:

Vystrašeně jsem zvedl pohled, protože to nemohla být pravda. Nemohli mě přece najít takhle rychle, nebo jo? Ustoupil jsem krok od něj a rozhlédl se kolem sebe. "P-proč bych měl jít s tebou?" zeptal jsem se šeptem a zakotvil na jeho krásné tváři. "Proč se vůbec staráš? Neříkal jsi před chvílí, že je ti to fuk? Že si ze mě můžou udělat hračku?" povzdechl jsem si a promnul si spánky. Byl jsem z toho všeho unavený a teď už mě našla stará smečka a budou mě chtít zabít. Zabijí mě za to, že jsem utekl. 

Harry:

Povzdechl jsem si a díval jsem se do jeho očí. Vypadal vyčerpaně a vyděšeně. Chtěl jsem mu pomoct, ale jen když o to bude stát. "Starám se, protože nechci, aby ti někdo ublížil. Nemůžu uvěřit, že po tom všem nechápeš, že mi na tobě záleží... A tamto jsem řekl proto, že místo toho, abys držel se mnou, jsi uvěřil něčemu, co ti nakecal kluk, který tě zmlátil hned první den... A teď se rozhodni, protože čím dřív budeš v bezpečí tím líp. Půjdeš se mnou?" Zeptal jsem se a doufal jsem v kladnou odpověď. Louis mlčel a já se vážně bál, že řekne ne a já ho ztratím... Můj vlk byl zoufalý snad ještě víc než já. Bylo to k nevydržení. 

Louis:

"Vždyť k vám nemůžu." řekl jsem už zoufale, protože jsem nevěděl, co si o téhle Alfě myslet. Dělal mě neskutečně moc zmateným a ještě víc zoufalým po jeho dotecích. Chtěl jsem se k němu znovu přitisknout a spojit naše rty. Ne, že bych věřil tomu, co řekl Nick, ale uvnitř mě byla ta malá část, která se bála, že mě opravdu chce jen využít a proto jsem si musel držet odstup. "Harry... nevěřil jsem tomu, co Nick řekl, ale jen jsem se bál, že by to tak bylo, protože ode mě nikdo nikdy nechtěl nic jiného. Chápu, že se mě snažíš ochránit, ale-ale pokud už mě tady našli, tak si mě i odvezou, ať to stojí, co to stojí. Oni mě odtud klidně unesou a pak mě potrestají. Nemůžeš mě před tím ochránit. Vždycky si najdou způsob." 

Harry:

"Tohle neříkej, Louisi... Ani nevím jistě, jestli jsou z tvé smečky. A i kdyby byli, ochráním tě. Přimluvím se za tebe u bráchy, aby tě vzal a nebudou nad tebou mít žádnou moc... Naše smečka má skvělý zabezpečovací systém... Není se čeho bát, ale opravdu bychom už měli jít." Podotkl jsem a chytl jsem ho za ruku. "Nechci tě ztratit, Louisi." Řekl jsem tiše hledíc do těch nejkrásnějších modrých očí..

Louis:

V hlavě jsem si musel poznamenat, že nade mnou budou mít vždycky moc, jelikož je to smečka, ve které jsem se narodil. Přikývl jsem a to mu na tváři roztáhlo unikátní úsměv. Nechal jsem ho, aby si mě odvedl. První jsme teda mlčky zašli do hotelu, kde mi zabalil všechny mé věci a potom mě dostal k nim do domu. Nervózně jsem šel za ním a čekal jsem, že mě dá do nějakého pokoje pro hosty, ale on místo toho vešel do svého pokoje i s mými věcmi. Šel jsem hned za ním a prohlédl si interiér jeho velkého pokoje. "Harry já-" chtěl jsem spustit menší monolog, ale jeho pohled mě utišil. "Já ti děkuju."          

Harry:

  Usmál jsem se na Louise, jehož tváře nabraly jemný odstín červené a políbil jsem ho do vlasů. "Není za co děkovat... Teď si vybal a zabydli se. Já mezitím zajdu za bráchou a všechno mu řeknu." Oznámil jsem a on přikývl. Vyšel jsem tedy z pokoje a zamířil jsem do bratrovi kanceláře. Zaklepal jsem a po vyzvání jsem vešel. "Ahoj, Jamesi. Chci si s tebou o něčem promluvit... Víš jak jsi mi stále připomínal, že už bych si měl najít Omegu?" Zeptal jsem se a on pobaveně přikývl. "Louis je Omega, o kterou chci bojovat a možná je v nebezpečí. mohl bys ho prosím udělat členem smečky?" zeptal jsem se a James se zamračil. "Ten Louis, na kterého sis byl stěžovat?" Zeptal se a já přikývl. "Jo. Prosím... Bojím se, že ho jeho stará smečka najde a ublíží mu." Řekl jsem a on přikývl. "Fajn." Souhlasil a já ho pevně obejmul. "Děkuju." Zašeptal jsem šťastně.