The Rejected wolf || Larry//ABO ✔

91.~Memories~

Harry

Vešel jsem do stodoly a uviděl jsem, jak si nějaký Alfa vyndavá svoje nádobíčko z kalhot a můj malý Omega pod ním pláče. "Okamžitě vypadni." Zařval jsem a on se na mě otočil a znovu si natáhl kalhoty. Otočil se na mě a vstal. "Co se stane, když to neudělám?" Zeptal se provokativně a já se zamračil. "Nehodlám tě nechat znásilnit mou Omegu." Zavrčel jsem a on se přeměnil. Výhružně na mě vrčel. Byl jsem rád, že je o něco menší a slabší než já, takže jsem měl šanci ho porazit.. Taky jsem se přeměnil a skočil jsem po něm. Povalil jsem ho pod sebe a škrábl jsem ho do krku. On se ode mě odtáhl a jen mě s vrčením pozoroval. Tentokrát zaútočil on a kousl mě do přední packy. Rychle jsem ho odstrčil a zakousl jsem se silně do jeho krku. On bolestně zakňučel a odtáhl se ode mě. Vrčel jsem a šel jsem k němu. On stáhl ocas mezi nohy, uši sklopil k hlavě a rozběhl se pryč. Doufal jsem, že už ho nikdy neuvidím.  

Louis

Byl jsem schoulený v klubíčku a plakal, když jsem slyšel jejich vrčení. Strach prostoupil celé moje tělo a já se začal nezastavitelně klepat a pomalu na mě přicházel panický záchvat. Nechtěl jsem, aby někdo kvůli mně ublížil Harrymu, ale jsem slabý a nemám šanci se sám bránit. Ucítil jsem, že se ke mně někdo přiblížil a rychle jsem si zakryl tvář. Lapal jsem po dechu a nezvládal jsem se nadechnout. Všechny vzpomínky se na mě navalili. To, když si mě bral ve čtrnácti ten hajzl... když mi prošukávali pusu... Phillovi zběsilé přírazy a Harryho rut... Teď všechno vyplavilo na povrch a já netušil, jak ty vzpomínky zastavit. Jakmile se mého boku dotkla ruka, tak už jsem nedokázal zastavit panický záchvat, který převzal kontrolu a můj dech se skoro zastavil.  

Harry

Když jsem položil ruku na Louisův bok, začal se nekontrolovatelně třást a lapat po dechu. Nevěděl jsem, co se děje ani jak mu pomoct. Chytl jsem ho do náruče a se slzami v očích jsem ho k sobe tisknul. "To nic, Lou. Všechno je dobré, jsem tu jenom já. Už na tebe nebude sahat. Omlouvám se. Hrozně mě to mrzí. Je to moje chyba... Lou... pššt... už jsem u tebe. Nikdo ti neublíží dokud tu budu. Nikdo. Jsi můj malý Omega. Moc tě miluju. Jsem hrozně rád, že jsem tě poznal a... a nevím, co ti mám říct, jen prostě dýchej..." vydechl jsem zoufale, ale Louis se stále třásl. Jeho dech už byl pravidelnější, ale ne o moc. Tak moc mě to mrzelo... Nevěděl jsem, co dělat. Jen sem ho držel a tiše jsem na něj mluvil. Nevěděl jsem, jestli vnímá, co říkám, ale doufal jsem, že to pomůže.  

Louis

Cítil jsem Harryho vůni, která mě dokázala částečně uklidnit, ale stále jsem před sebou měl své vzpomínky. Všechny ty nechutné ruce, co na mě chtěly sahat. Slyšel jsem Harryho hlas, ale bylo to vzdálené a netušil jsem, co říká. Prostě jsem jen vnímal zvučnost jeho slov, abych získal nějaký klid. Začal na mě reagovat i heat, což bylo ještě horší. Zase začínal přebírat kontrolu a nešlo ho zastavit. Jenže vzpomínky byly silnější. V jedné chvíli mě držel Harry a v druhé mě držel Phill a chtěl zabít moje miminko. Vykřikl jsem a odstrčil ho od sebe, když jsem se o kousek odvalil a držel si svoje drobné bříško. "Ne! Prosím, neubližuj nám! Nic ti neudělal!" křičel jsem vyděšeně a zíral do země. "Nesmíš ho zabít, Phille. Znovu ne, prosím" objal jsem své bříško rukama a nechal vzpomínku, aby mě totálně zlomila, když jsem si agresivně zaryl nehty do stran bříška, až jsem cítil krev, abych ho udržel v bezpečí před tím hajzlem a taky jsem začal výhružně vrčet do země.  

Harry

Louis klečel na kolenou, z boku mu tekly pramínky krve a tiše vrčel. Musel jsem se vzpamatovat z toho, co řekl. Byl to Phill... To Phill mu udělal ty jizvy a sebral mu miminko. To Phill ho zlomil. To kvůli němu se teď Louis nemůže ani podívat do zrcadla... Zlostí se mi zatmělo před očima a pocítil jsem silnou touhu sebrat se, jít najít toho hajzla a roztrhat mu hrdlo. Měl jsem to udělat už když jsem ho našel, jak znásilňuje Louise. Vážně jsem ho chtěl jít najít, ale Louis, který stále branil své bříško mi to nedovolil. Zklamal bych ho, kdybych ho v takové chvíli opustil. Hladil jsem ho po paži a znovu jsem na něj mluvil. Nevěděl jsem, co jiného udělat. Nechtěl jsem v něm vyvolávat zlé vzpomínky, takže mi nezbylo, než na něj mluvit a doufat, že se z toho dostane.