The Rejected wolf || Larry//ABO ✔

31.~In his eyes was fear~

Harry:

Ležel jsem ve svém pokoji a nasával jsem vůni své Omegy z jeho oblečení. Bylo mi smutno. To břicho stále bolelo a já musel stále myslet na Louise. James mi řekl, že se to s ním vůbec nelepší a že mě za ním nemůžou vzhledem k mému stavu pustit. Můj vlk vyl uvnitř mě, ale protože jsem byl v lidské podobě nic z toho, co dělal se nedostalo na povrch. Najednou se ozvalo klepání na dveře a vstoupil James. Když mě uviděl s Louisovým tričkem u tváře povzdechl si a posadil se vedle mě. "Už nevíme, co s ním. Je stále víc agresivní a snaží se odtrhnout z řetězů. Dnes pokousal Troyeho, který ho měl prohlédnout. Jestli se to nezlepší, bojím se nejhoršího." Řekl a já se na něj se slzami v očích podíval. "Chci za ním... Nemůžete ho zabít..." řekl jsem a můj vlk šílel. "Fajn, ale jestli se neuklidní ani s tebou, budeme ho muset uspat." řekl a já se rozplakal. Musí se uklidnit.

Louis:

Právě teď jsem myslel, že mi upadne noha. Už jsem na ní, ani nemohl stát, takže když jsem se postavil, tak jsem packu držel nahoře. Nechtěl jsem se na to dívat, ale nakonec jsem neodolal a zjistil jsem, že to mám dost otevřené a rozhodně infikované. Na tu bolest se můj vlk trochu uklidnil, ale pořád tu byl. Najednou se otevřely dveře a já se okamžitě výhružně postavil na tři packy. Chtělo se mi brečet, když jsem uviděl Harryho jak těžce s pomocí Jamese vchází dovnitř. Začal jsem šílet, trhat hlavou a snažil jsem se urvat z obojku, až jsem cítil krev, když se mi to zařízlo příliš. Bylo mi to jedno, chtěl jsem být u Harryho, ale ten stál u dveří a nejspíš neměl v plánu se ke mně přiblížit. Nemohl jsem ho nechat odejít, znovu bez něj takhle dlouho nevydržíš. Použil jsem veškerou svojí zbývající sílu a zatlačil dopředu. Uslyšel jsem křupání a najednou jsem byl volný. Rozlomil jsem obojek. Otočil jsem se na Harryho a v jeho očích jsem viděl strach

Harry:

Lekl jsem se, když se Lou vyrval z obojku. Bál jsem se, že ublíží mně, nebo Jamesovi. Louis měl v očích zoufalost a bolest. James mě chytl a táhl mě pryč. Nechtěl jsem ho opustit. "Ne, Jamesi. Lou... Prosím, musíš se uklidnit. Když to neuděláš, zabíjí tě." křikl jsem, když mě James odváděl pryč. Nechtěl jsem pryč. Ale je pravda, že jsem se trochu bál, ale na druhou stranu jsem nevěřil, že by ublížil mě a nebo své hlavní Alfě. Louis nás předběhl a zastoupil nám cestu. Všiml jsem si rány na jeho noze. "Vy jste mu to neošetřili?" Vyjel jsem na Jamese a on se podíval na Louisovu nohu. "Nevšimli jsme si toho." řekl a já si povzdechl... "Lou, prosím vrať se. Nesmí tě zabít." řekl jsem zoufale.

Louis:

Nemohl jsem se vrátit. Vlk mi to nechtěl dovolit, protože věděl, že jakmile se vrátím do lidské podoby, tak upadnu do šoku z té hrozné bolesti mé nohy a hlavně si jako člověk plně uvědomím, co jsem udělal. Aspoň, že mi dal konečně šanci, abych ovládal naše vlčí tělo. V Harryho očích byla nevýslovná zoufalost a strach, bylo mi hrozně, když jsem věděl, že ten strach má ze mě. Sklopil jsem hlavu a opatrně se k Harrymu přiblížil. Viděl jsem Jamese, který se celý napjal a byl připravený svého bratra bránit, ale já Harrymu nechtěl ublížit. Zastavil jsem se těsně u něj a viděl jsem ten strach silnější. Už jsem to nevydržel a přitiskl jsem hlavu k jeho hrudi. Tak moc se mi stýskalo, tak moc jsem se o něj bál. Teď byl tady a já mohl znovu vstřebávat jeho vůni, která mě uklidňovala. Chtěl jsem, aby mě držel u sebe a už nikdy nepustil. Teď to nešlo, protože jsem měl na sobě stále ten podělaný elektrický obojek, který nám bránil v tom být co nejblíže u sebe.

Harry:

Louis se ke mně přitulil a já se ze začátku bál, ale pak jsem ho jemně pohladil. "Jamesi, přines mi normální obojek a nějaký řetěz. Postarám se o něj. Byl bych rád, kdybys mi pomohl." Řekl jsem a James zavrtěl hlavou. "Ne stále bude mít tenhle a nebudeš ho nikam vodit. Vypni ten obojek tím tlačítkem a jdi s Louisem na tamhletu matraci. Přinesu lékárničku." řekl James a já mu byl neuvěřitelně vděčný. Pohlédl jsem do Louisových očí. "Teď musíš dokázat, že jsi moje hodná Omega, dobře Lou? Půjdeme támhle a ošetřím ti nohu, ano?" Jemně jsem na něj mluvil a on se na mě jen zkoumavě díval. Vypnul jsem obojek a dovedl jsem ho na matraci, kde jsem si sedl a čekal jsem na Jamese. Docela jsem se bál, že mi Lou ublíží, když mu budu sahat na tu nohu, ale snažil jsem se zahnat obavy, protože jsem věděl, že Louis potřebuje pomoc.

Louis:

Stočil jsem se do klubíčka vedle Harrryho a nechal jsem ho, aby mi jemně procházel po krku, kde byl ten železný obojek. Byla tu úleva pro můj krk, jelikož jsem ho měl na sobě po celou tu dobu, co tu jsem. Harry si povzdechl a rukou mi projel zničený krk. Tiše jsem zakňoural a položil si hlavu na jeho stehno. Věděl jsem, že mi teď budou chtít ošetřit nohu a nejspíš jim to nepůjde. Budou muset vytáhnout tu kulku, ale probléme je v tom, že už se mi to kolem ní částečně zahojilo, což znamenalo, že mi to budou muset zase otevřít. Při té představě jsem se začal třást a natiskl jsem se k Harrymu ještě víc. Cítil jsem se u něj bezpečně a hlavně milovaně. Bylo to uklidňující a já nechápu jak jsem to tady mohl bez něj vydržet. Pozvedl jsem trochu hlavu, když se ozvaly kroky a dovnitř vešel James s ještě několika Alfami. Hystericky jsem zakňoural a podíval se Harrymu do očí. Bál jsem se, že jim ublížím, že jim ublíží můj vlk.