The Rejected wolf || Larry//ABO ✔

4.~Don't cry~

Harry:

Ten kluk stále neodcházel a já mohl zešílet... Zatraceně jsem nenáviděl, když jsem se nedokázal udržet při smyslech... Sebral jsem se a rozhodl jsem se zakročit, ale místo toho, abych riskoval, že na toho prcka skončím, tak jsem se vydal za Jamesem... Zaklepal jsem na jeho pokoj a po vyzvání jsem vstoupil. "Vážně nechci znít, jako hajzl, ale Nikitta sem přivedla cizí Omegu a já ji tu nechci... rozptyluje mě..." řekl jsem naštvaně a on jen přikývl. "Já vím, že tu je... Asi tu pár noci bude... Smiř se s tím." Řekl a já odešel a nezapomněl jsem pořádně praštit dveřmi. Šel jsem rovnou k Nikittě... Zhluboka jsem se nadechl... Není jiná cesta... Otevřel jsem a snažil jsem se nadechovat jen mělce, abych ho tolik necítil... "Nikitto... Já tě prosím... Přestěhuj ho alespoň do jiné části domu... Nechci ho u sebe." Řekl jsem a mé oči se střetly s lesklými studánka mi toho Omegy. 

Louis:

To jsem mu opravdu tolik smrděl, že mě nemohl, ani mít poblíž? Cítil jsem slzy, které se mi samy spustily z očí a já se je pokusil rychle setřít, ale ten Alfa si toho stejně všiml. "Promiň... Harry." usmála se Nikitta na svého bratra a mně došlo, že tahle holka je na Omegu neuvěřitelně sebevědomá. Taky jsem chtěl takový být. "Budeš to muset vydržet. James mi dovolil ho tu na pár dní mít a tohle je můj pokoj. Jinam nepůjdeme." vyděšeně jsem sklopil pohled, když mě hypnotizovala ta zelená a celé moje tělo se roztřáslo, když jsem se snažil nevnímat tu božskou vůni, která ničila mého vlka a dělala ho divokým. 

Harry:

Sakra... On plakal... Můj vlk zavyl smutkem nad slzami v těch krásných očích... Ne! Nebudu ho litovat... On je na mém území a nezáleží na tom, jak krásně voní a že moje smysly z něj blázní... Budu silný... K tomuhle jsem se celé ty roky učil sebeovládání. "Nebreč." Řekl jsem tiše snažíc se udržet můj hlas pevný, ale marně. Řekl jsem to jemně a tiše, tak nezbývá než doufat, že to neslyšel. Otočil jsem se a odešel jsem do svého pokoje. Sedl jsem si ke stolu a snažil jsem se soustředit na úkoly, což se mi docela povedlo. Dokončil jsem referát a lehl jsem si na postel, když mi přišla zpráva od Nikitty. 'Chováš se k němu hnusně, Harry... Zatni zuby a nech ho tu bez těch zlých poznámek.' Já se zamyslel...Možná to bylo hrubé, ale co? Proč by se ho to mělo dotknout. Jsem pro něj cizí, jako on pro mě.

Louis:

Nikitta něco dělala na mobilu a já se snažil vstřebat to, co se stalo. Setřel jsem si z tváří slzy a trochu se uklidnil. "Co se děje?" zeptal jsem se Nikitty, když se po pár minutách začal z dolních pater ozývat hluk, když přišli nejspíš členové jejich smečky. Chtěl jsem se schovat, utéct, protože u nás ve smečce to vždy značilo, že přišli ti, kteří mi ničili život. "Nemáš se čeho bát." řekla mi Nikitta a pohladila mě po vlasech. "Jsou tu jen kvůli tomu, že musí řešit povinnosti s Alfou." usmála se na mě. "Proč mě tvůj bratr nemá rád? Vždyť jsem mu nic neudělal, ne? To on se bavil nad tím, že mě ty dvě Alfy ve škole zmlátili." zeptal jsem se, abych změnil téma, ale ona jen pokrčila rameny, než jí došlo, co jsem řekl. V té chvíli vystřelila s nadávkami za svým bratrem.

Harry:    

Mířil jsem dolů, protože bratr chtěl abych byl u nějakého setkání s zástupci jiné smečky, ale když jsem chtěl vyjít z pokoje, zatarasila mi cestu Nikitta. "Přišlo ti vtipné, že ho ztřískali tak, že kašlal krev? Bavil ses Harry?" Zařval a já se chtěl nadechnout, abych se bránil, ale to mi nebylo dovoleno. "Proto tě tak sere, že je tady? Cítíš vinu, Harry?" Křičela a já se naštval. "Nech mě mluvit! Smál jsem se, když křičel na Nicka... Kdo myslíš, že odtáhl Nicka, aby ho nezabil? Myslíš, že Nick by ho přestal mlátit? Asi těžko... ještě jsem se po něm byl podívat do jídelny, ale už tam nebyl. Netuším, co ti nakecal, ale dal mi o důvod víc, abych chtěl, aby šel... Nenávidím lháře... Chápu, že moc nevnímal, ale když neví, tak ať ti to nevykládá... Bože." Zavrčel jsem a šel jsem za Jamesem. 

Louis:

Ležel jsem na Nikittině posteli a třásl jsem se ještě víc, když jsem slyšel jejich křik. Vždy, když někdo křičel, nebo se hádal, tak se moje tělo začalo automaticky třást a ve většině případech jsem se i rozbrečel. "Louisi." slyšel jsem povzdech Nikitty, když se vrátila do pokoje. Podíval jsem se na ní, ale neviděl jsem tam ten úsměv. "Ne-nelhal jsem." zakoktal jsem se a ona si ke mně přisedla. "Viděl jsem ho se smát, když mě poprvé ten Alfa uhodil a-a-" přerušila mě tím, že mě objala a já si zabořil tvář do jejího krku. "Myslel sis, že se ti smál i dál?" odtušila a já zamumlal tiché ano. Nechtěl jsem, aby mě Harry nenáviděl nebo něco takového, protože ta jeho vůně byla tak božská, že jsem se bál, že on mě bude nenávidět a já budu chtít, aby mě vlastnil. 

Harry:

Bože ten kluk se zbláznil. Vymýšlet si o mě takové hnusy. Já bych se nikomu, kdo trpí nesmál. Vykašlal jsem se na Jamese a jeho schůzky a šel jsem do svého pokoje. Lehl jsem si do postele a přemýšlel jsem o Omeze za zdí... O jeho očích... O jeho rozčepýřených vlasech, o tom jak je maličký a zranitelný... A hlavně o tom, jak moc ho chci ven z hlavy... Jenže o tom můj vlk nechtěl ani slyšet... Něco mi říkalo, že můj vlk si myslí, že je to naše Omega... Ale to není... Není a nejspíš ani nebude. Ačkoliv je nádherný, nepatří k nám a jeho smečka určitě žije daleko a on je tu jen na nějakém výletě. Proto si ho musím držet od těla... jednou stejně bude muset odjet... Zbytečně bych to řešil... Zavřel jsem oči a snažil jsem se usnout. 

Louis:

Nikitta se omluvila, že musí jít na chvíli řešit něco s Alfa bratrem-ne Harrym-, když jí přišla zpráva. Pokrčil jsem rameny a sledoval jí, jak utekla z pokoje a nejspíš běžela dolu. Vylezl jsem z postele, otevřel dveře a podíval se na chodbu. Byl tam příliš velký hluk, což znamenalo, že tam tudy jsem nemohl odejít. Musel jsem se z toho domu dostat pryč, protože jsem pochopil, že mě tam chce jen ona a nikdo jiný o mě nestojí. Budu si muset najít jinou smečku. Povzdechl jsem si, vzal si tašku, otevřel okno a podíval se dolu. Byla to docela výška,ale já se rozhodl, že to risknu jako když jsem to dělal doma. Opatrně jsem vylezl a skočil dolu, jenže jsem dopadl opravdu nešikovně a mojí nohou projela hrozná bolest, že se z mých úst dokonce vydral bolestný výkřik vlka, což se mi moc často nestává.