The Rejected wolf || Larry//ABO ✔

10.~Her son~

Louis:

Harry vyšel ven z pokoje a já jsem začal hlasitě vzlykat. Přišel jsem si neschopný, že nedokážu ani říct své matce ne, ale já věděl, že by mi stačil jediný pohled do jejích očí a ještě bych jí odprosil na kolenou, aby mě odvezla domů. Postavil jsem se na rozklepané nohy a Nikitta mě chytila za ruku, abych kvůli svému kotníku ještě nespadl. Dovedla mě ke schodům, kde jsem ucítil pach lidí z mé smečky. Byly tu čtyři, což znamenalo, že někde bude i zbytek. Nikdy by se nerozdělili a určitě si pro mě došla rovnou celá smečka. Proč jsem se nenarodil jako obyčejný člen, který není pro nikoho důležitý? 

Harry:

Došel jsem za bratrem, který se bavil se čtyřmi Alfami. Dva z nich byli ti, které jsem potkal v lese a pak tam byla žena a starší muž. Předpokládal jsem, že to byli Louisovi rodiče, ale mohl jsem se plést. "Zdravím jsem Harry Styles. Bratr tady Jamese." Představil jsem se a žena na mě kývla. Vypadala dost přísně. Její černé vlasy lemovaly úzký obličej, oči měla zlověstné přivřené a rty se formovaly ve falešný úsměv. "Zdravím Harry... Tvůj bratr už mi řekl, že je můj syn zde a že se z něj brzy stane člen smečky, ale chtěla bych ho alespoň vidět." Řekla sladce a já se zamračil. "Fajn, ale celou dobu zůstane u mě a nebudete mu říkat, že se má vrátit domů." Stanovil jsem si podmínky a ona kupodivu souhlasila. S povzdechem jsem zamířil nahoru pro Louise. "Lou, matka tě chce vidět... Zvládneš to, jen se drž u mě, dobře?" Optal jsem se. On přikývl a tak jsme se s Nikittou za zády vydali za Louisovou matkou.

Louis:

Harry si se mnou propletl prsty na ruce a povzbudivě mojí ruku stiskl, když jsme sešli dolu. Nebyl jsem připravený stát jim tváří v tvář. Hlasitě jsem polkl a v té chvíli se mi naskytl pohled na mojí matku, která měla na své tváři ten falešný strach o svého syna, který pokaždé nasadila, aby lidi přesvědčila o tom, že mě má ráda. "Oh, Lou." zašeptala a po jejích tvářích se svezlo několik slz. Byla dobrá herečka. Podíval jsem se na její doprovod. Byl tu její nový manžel a dvě Alfy, které měly vždy za povinnost ochranu mě a mojí matky. Jenže místo toho, aby mě chránili, tak se mě většinu času pokoušeli znásilnit, nebo alespoň psychicky ublížit. Tuhle chvíli jsem nemohl zvládnout se zdravým rozumem. 

Harry:

Všiml jsem si, že všichni od nás, kromě mě a Louise, jí ten její pláč pro syna totálně věřili, což mě neuvěřitelně štvalo. Pevněji jsem stiskl Louisovi ruku a on se mi podíval do očí. "Nenech se zmanipulovat Lou." zašeptal jsem mu do ucha a on přikývl, ale moc sebevědomě nevypadal. "Loui tak moc jsem se o tebe bála. My všichni jsme se o tebe báli... Proč jsi utekl?" Zeptala se na oko zklamaně a je drtil Louisovi ruku ve své. Tak moc mě štvalo, jak dělá nevinnou, ale přitom stoprocentně ví, co Louisovi dělali... Mrcha. Podíval jsem se na Louise. Bylo vidět, že se necítí vůbec dobře v jejich přítomnosti. Bylo mi ho líto a modlil jsem se, aby to vše zvládl. Určitě toho na něj bylo v tu chvíli hodně. 

Louis:

Byl jsem zoufalý. Nemohl jsem před těmi všemi lidmi říct pravdu, jelikož pochybuji, že by mi to Harryho lidi věřili a hlavně, když to oni vyvrátí. Jediný kdo by mi asi věřil by byl Harry. "Já, uhm," sklopil jsem pohled od matky, jelikož jsem prostě nevěděl, co jí na to říct. "Zlato, je to kvůli Patrickovi?" zeptala se a já nechápavě vykulil oči. Kdo je Patrick, sakra? "Já vím, že ti nepřijde správné, aby ti smečka vybírala budoucí Alfu, ale jsi potomek naší hlavní linie a nemohli jsme si dovolit, že bys skončil s někým, kdo by porušoval naší linii." její pohled se zasekl na Harrym, který mě stále držel za ruku. "Je mi moc líto, že jsme tě do toho nutili a slibuji, že takovou chybu už znova neuděláme." řekl matčin nový manžel. 

Harry:

Louis vypadal zmateně. Hodně zmateně.. A já se neudržel. "Jasně, že neuděláte a neuděláte ani ty ostatní 'chyby' protože Louis s vámi nikam nejde. Do vaší smečky nepatří. Patří sem a tady taky zůstane. Nemůžete ho nutit. Takže jestli je to vše. Uvítal bych, abyste vypadli z tohohle domů a už se nevraceli." Zvýšil jsem hlas a James se na mě překvapeně podíval. "Harry, co to de tebe vjelo, vždyť se zatím chovají slušně. Louise nedovedou na to tu jsou všude naší lidi. Nemusíš se bát." Řekl a já přikývl. "Louisi, mrzí na)ás, co se stalo s Patrickem. Už se to nestane, jen se vrať domů k rodině." prosila jeho matka a já Louise pevně držel. Bál jsem se, že odejde s tou čarodějnicí.

Louis:

Sebral jsem zbytek své odvahy a zhluboka jsem se nadechl, když jsem se podíval do modrých očí své matky. "To nemůžu, protože já nemám ani domov, ani rodinu." s těmi slovy jsem pustil Harryho ruku a utekl k němu do pokoje. Věděl jsem, že potom, co jsem jí řekl by se rozbrečela a udělala ze mě toho špatného. Určitě to i tak udělala, když jsem odešel, ale takhle jsem to alespoň nemusel vidět. Bylo jasné, že ostatní svojí perfektní maskou dostane na svojí stranu a potom budu brán já jako ten, co rozvrací rodinu, ale mě to bylo jedno. Pokud mě vyhodí i Harryho bratr, tak nejspíš nebudu mít čas najít si jinou smečku a můj vnitřní vlk umře a já s ním. 

Harry:

"Dala jsem mu veškerou svou lásku a všechno. Měl vždy co chtěl a teď říká tak ošklivé věci." plakala Louisova matka, ale nevypadalo to, že by ji to někdo od nás baštil... "Schovejte si to na jindy. Všichni tady ví, jak u vás Louis žil. A nikam to nenahlásíme, pokud ho už necháte na vždy na pokoji. Teď patří k nám. Je součástí naší smečky a tak to zůstane." Řekl jsem a ona si otřela slzy a zlé se na mě podívala. "Je to můj syn." řekla a já stiskl ruce v pěst. "Syn, kterého jste nechala celý život mlátit. A teď chcete co? Aby s vámi šel a hrál, že vás zbožňuje? To se nestane. Patří k nám." řekl jsem a naštvaně jsem se vrátil k Louisovi nechávajíc Jamese s ostatními Alfami, aby to dořešili. Chtěl jsem být s Louisem.