The Rejected wolf || Larry//ABO ✔

61.~It was for his safety~

Louis

Pomalu jsem otevřel oči a sykl bolestí, která projížděla celým mým tělem. Nechápavě jsem se rozhlédl kolem sebe, než mi došlo, co se stalo. Rychle jsem si rukou sáhl na krk, kde jsem cítil ránu, takže mi došlo, že to Harry udělal. Rozhlédl jsem se okolo sebe a zjistil jsem, že tu nikde není. Ze zoufalství se mi spustily slzy z očí a já vytáhl nohy z jezírka, abych si je přitáhl k hrudi, jelikož jsem byl stále nahý. Cítil jsem bolest, ale nebyla moje. Bylo to jako kdyby mi někdo vytrhl srdce z hrudi a já hlasitě vykřikl. Po pár vteřinách mi došlo, že to není moje bolest, ale Harryho bolest. Cítil jsem jeho bolest, cítil jsem jeho ztrátu. Myslel si, že jsem mrtvý a teď kvůli mně příšerně trpěl. "Lou?" ozval se vedle mě matčin zděšený hlas, ale z mých úst se vydralo jen jméno mé Alfy. "Hned ho přivedu, zlatíčko." slíbila a zmizela zase pryč.  

Harry

Ležel jsem na kameni, sledoval jsem hvězdy a brečel jsem... zase jsem ho zklamal. Zabil jsem ho. Můžu za to já. Jsem idiot. Nemohl jsem uvěřit, že už neuvidím ty nádherně modré oči, okouzlující úsměv ani neposedné vlasy. Slyšel jsem kroky a zavřel jsem oči... "Harry, pojď se mnou." Ozvala se Louisova matka a já zavrtěl hlavou. "Týká se to Louise. Prosím, Harry." Řekla a já si povzdechl a následoval jsem jí směrem ke smečce. Nechtěl jsem tam, ale když jsem uviděl modrookého bruneta, bylo mi jedno, kolik lidí mě uvidí brečet. Rozběhl jsem se proti němu a pevně jsem ho stiskl v náruči. Plakal jsem mu do ramene a nikdy jsem asi nebyl šťastnější. Můj Lou byl u mě a žil. Doufám, že se mi to nezdá. "Jsem tak rád, že žiješ. Myslel jsem, že už jsi mrtvý. Miluju tě, Louisi a jsem odhodlaný strávit s tebou život, ať to stojí cokoliv." Zašeptal jsem se a přitiskl jsem se na jeho rty.  

Louis

S radostí jsem Harrymu polibky oplácel a byl jsem rád, že to udělal. S ním budu šťastný a teď i díky té bolesti, kterou s ním sdílím i vím, jak moc bych mu ublížil, kdybych odešel. "Taky tě moc miluju." vzlykl jsem a pevně se ho držel. "Louisi?" otočil jsem pohled na Harryho otce, který mi podal svojí obrovskou mikinu. S úsměvem jsem jí přijal a oblékl jsem si jí na sebe. Byla boží, protože mi sahal až na stehna a tím zakrývala moje nahé tělo. "Děkuji, pane Stylesi." špitl jsem a cítil, jak si mě Harry zase přitahuje k sobě a pokládá hlavu na můj krk. "Ss, au." sykl jsem, jelikož to jeho kousnutí pořád bolelo. Harry se usmál a políbil můj ušní lalůček. "Uhm." odkašlal si můj otec a mi oba se tam podívali. "Nechtěl jsem vám to říkat před tím, protože jsem chtěl, abyste se správně rozhodli." začal můj otec a já přimhouřil oči. "Po tomhle je možnost, že jsi otěhotněl, Lou. U našeho zrození Mates je devadesáti-devíti procentní šance na to, že bude Omega oplodněný." dodal ještě a já zalapal po dechu a hlasitě jsem se rozbrečel. A rozhodně ne radostí.  

Harry

Bylo mi líto, že Lou nechce děti, ale chápal jsem to. Nejsme spolu zas tak dlouho a navíc oba jsme ještě mladí na děti. Podíval jsem se na jeho otce. "Je to možné i když jsem do něj nevyvrcholil? Louis plakal a já si to nemohl užít, takže jsem to nedokončil... to přeci nemůže být oplodněný." řekl jsem a obejmul jsem Louise kolik pasu libajic ho do vlasů. "Moment vy jste to nedokončili?" Zeptal se a já zavrtěl hlavou. "To je zvláštní. Obvykle jen kousnutí nic nezmůže." Řekl a já překvapeně zamrkal. "Ale Louis už je v bezpečí, ne?" Optal jsem se a on přikývl. Ulevilo se mi. Za mnou si někdo odkašlal a já se otočil. "Dlužíme ti vysvětlení." Řekla moje maminka a ja se otočil nechávajíc Louise s jeho rodiči. Věděl jsem, že si taky potřebují promluvit. "Odešli jsme, aby jsme žili takhle, jako divocí vlci. Tamten život nebyl pro nás a tak jsme nahráli svou smrt, aby se nás ostatní nesnažili zastavit." Řekla mamka a já se jí smutně podíval do očí. "Mohli jste nás vzít sebou." Řekl jsem a mamka přikývla a objala mě. "My víme a všichni jste nám moc chyběli, ale tohle je život pro nás..." vysvětlil táta a já přikývl. "Dobře." Řekl jsem a podíval jsem se na Louise, který se zrovna bavil s jeho tátou. Doufal jsem, že se nedozví nějaké špatné zprávy.

Louis

Harry odešel za svými rodiči a já se otočil na tátu, který mě s úsměvem sledoval. "Litoval bys toho, kdybys otěhotněl?" zeptal se a já se hluboce nadechl, abych nezačal znovu brečet. "Takže to je možné, když do mě nevyvrcholil?" zajímala mě stejná věc jako Harryho. "Ano, protože se sperma uvolňuje při cele kopulaci a nejen u konce." po jeho slovech jsem měl rudé tváře, protože poslouchat tohle od otce je trapné. Pak mě, ale napadla jedna věc. "Když mě... Ten Alfa znasilňoval-" nestihl jsem ani položit otázku a otec mě předběhl. "Ano, mohl bys být těhotný i s ním." povzdechl si a mně se z očí spustily slzy, když jsem si představil, ze jsem Mates s Harrym, ale mam dítě s Phillem. "Lou, jde o to, že protože jsme z větší části vlci tak jsme i víc plodný, ale naše těhotenství jsou riziková a v hodně případech to skončí potratem." s drobným přikyvnutim jsem ho znovu obejmul a trochu se pousmál.  

Harry

Podíval jsem se na Louise, který zrovna objímal svého otce. Nemohl jsem uvěřit, že je můj... Doopravdy můj. Byl jsem šťastný a doufal jsem, že on taky. "Jdi za ním." Ozval se můj táta a já se usmál a obejmul jsem ho. "Dobře." Řekl jsem a šel jsem za svým Omegou. Obejmul jsem ho zezadu a jemně jsem ho políbil do vlasů... jemně jsem ho držel kolem pasu zatímco Lou se stále bavil s jeho otcem. Když jeho otec odešel, otočil se na mě a pousmál se. "Co bude teď, Lou?" Zeptal jsem se a on se nechápavě zamračil. "Zůstaneme tady, nebo se vrátíme domů?" Zeptal jsem se a vůbec mi nezáleželo na jeho odpovědi. Líbilo se mi žít jako člověk i jako vlk.

Louis

Když se mě na to Harry zeptal, tak jsem se musel zakousnout do rtu a sklopit pohled dolu. Ani na jednom místě nebylo dobře. "Já nevím." přiznal jsem a otočil jsem pohled na mého otce a mojí matku, jak se spolu s úsměvem baví. Až teď mi došlo, že moje matka i otec jsou oba Alfy. "Nemůžu tady zůstat kvůli..." s povzdechem jsem kývl na matku a tím jsem myslel i Philla. Nevěděl jsem jestli Harrymu mám říct o tom možném těhotenství s Phillem, ale nejspíš mu to řeknu jestli budu skutečně těhotný, nebo ne. "A domů? Harry, nejspíš si zapomněl, že už mě ve vaší smečce nechtějí. Takže já nemám domov. Zase." se smutným úsměvem jsem se mu podíval do očí, aby pochopil, že to myslím vážně.  

Harry

Hleděl mi do očí a já ho chytl za ruku. "Nebuď smutný, něco vymyslíme... buď budeme tady s tvým tátou a ostatními vlky, nebo můžeme jít k našim a nebo se vrátíme domů. Brácha tě vyhodil, kvůli tomu, že jsi byl nebezpečný, ale to už nejsi a pokud se nenecháme kousnout někým jiným stále je to naše smečka. Ale výběr nechám na tobě... a jestli jde o tvou mamku a její smečku... ona tě má ráda. Jen tě chránila a toho Alfu, co ti to udělal vyhodila ze smečky. Byla hodně naštvaná." Řekl jsem a Louis sklopil hlavu. "Co se děje, princezno?" Zeptal jsem se ustaraně a znovu jsem mu hlavu nadzvedl. 

Louis

Jakmile se Harry zeptal, tak mi z očí vytryskly slzy. Nemůžu to před ním tajit, ale když mu to řeknu, tak mnou bude zhnusený. Objal jsem ho kolem krku a užíval jsem si tu chvíli kdy ještě neví, že jeho přítel možná může mít dítě s někým jiným. Harry se chtěl znovu zeptat, poznal jsem to. "Harry... prosím, teď ne." vzlykl jsem a silněji ho stiskl, aby pochopil, že o tom teď nechci mluvit. "CO ŽE JSI UDĚLALA?!" uslyšel jsem otcův hlas, který byl na hranici Alfa hlasu. Všichni se tam otočili a já s Harrym také. "Jak sis tohle vůbec mohla dovolit?!" vykřikl ještě hlasitěji a přitiskl mojí matku ke stromu. Nejspíš jsem měl něco udělat, ale já jen stál s zíral jsem na ně. Neodpustil jsem své matce. "Takhle nechat ubližovat a ponižovat našeho syna?!" s těmi slovy se na mě všichni podívali a já se nervózně přitiskl k Harrymu. 

Harry

Ohlédl jsem se, a spatřil jsem Louisova otce, jak tlačí jeho matku ke stromu. "Bylo to pro jeho bezpečí! Nedovolila jsem Phillovi, aby to udělal!" Obhájila se Louisova matka a jeho otec ji stiskl ještě silněji. Najednou se odtáhl a otočil se k ní zády. "Je mi z tebe zle. V den, kdy se narodil, jsem ti říkal, co mu hrozí a říkal jsem, že u nás mu bude líp. Kdybys mě poslechla nebylo by teď riziko, že otěhotněl s chlapcem, který ho znásilnil!" vykřikl a odešel. Překvapeně jsem se podíval na Louise. Ono hrozí, že bude mít dítě, které nebude naše, ale bude ho mít s tím hajzlem, který mu celý život ubližoval... Odtáhl jsem se od Louise a se slzami v očích jsem se na něj podíval. Doufal jsem, že Louis není těhotný vůbec. Nesnesl bych tu nejistotu, že nevím, jestli je to dítě vůbec moje.