The Rejected wolf || Larry//ABO ✔

28.~Cookies~

Harry:

Nebudu lhát. To co Louis udělal docela silně ranilo moje ego. To se mi vážně ještě nestalo. Pomalu jsem se zvedl a prohrábl jsem si vlasy... Nevěděl jsem, jestli za ním jít, nebo ne. Bál jsem se, že se mnou nebude chtít mluvit, ale nakonec jsem se rozhodl to risknout. Zaklepal jsem na dveře koupelny a uslyšel jsem tlumený vzlyk. "Lou, Neplakej... vždyť se nic nestalo. Jen příště mi můžeš říct, že mám přestat... Pochopím to. Není se čeho bát." Řekl jsem, ale jediné, co jsem slyšel, byl další vzlyk. Povzdechl jsem si, sedl jsem si na postel a očima jsem hypnotizoval dveře od koupelny, jako bych je chtěl přemluvit, aby se otevřely.

Louis:

Rozklepaně jsem si na sebe oblékl tričko a schoulil jsem se do klubíčka na zemi. Netušil jsem, že pro mě bude tak těžké smířit se s tím, co mi dělali. Nikdy jsem si nemyslel, že bych pak mohl mít problém ve skutečném vztahu kdyby na to došlo. Nevadilo mi, když to bylo nevinné, ale jakmile se někdo snažil dostat do mých boxerek, tak se mi pokaždé zapnul alarm a já se nedokázal zastavit. Netušil jsem, jak se teď mám na Harryho podívat, nebo jak se mám přes to přenést. Jestli se přes to nikdy nepřenesu a budu Harryho po intimní stránce pořád odmítat, tak ho to se mnou jednou určitě přestane bavit. Můj brek byl asi hodně hlasitý, protože jsem slyšel ťukání na dveře a potom Nikittin rozespalý hlas, který chtěl vědět jestli jsem v pohodě.

Harry:

Po chvilce jsem prostě musel odejít. Nesnesl jsem slyšet Louisův pláč, když jsem věděl, že ho nemůžu zastavit. Šel jsem do jídelny, kde jsem si nalil sklenku vody a vypil jsem ji. Jídelna už byla plná lidí, kteří přišli na snídani. Doufal jsem, že Louisovo první ráno jako člen smečky proběhne jinak... Nandal jsem na talíř pár koláčků a vrátil jsem se do pokoje ze kterého zrovna vyšla Nikitta. "Bože Harolde, co jsi to za alfu, když necháš Omegu plakát a jdeš si pro jídlo?" Řekla pohrdavě. "Mlč. Nevíš o co jde." Řekl jsem mrzutě a zamkl jsem se v pokoji. Neměl jsem náladu bavit se s ní, když si myslela jaký jsem hajzl. To nemám zapotřebí. Zaklepal jsem na dveře koupelny. "Lou, nemáš hlad? Mám tu koláčky." Řekl jsem a doufal jsem, že Louis vyleze, ale to se nestalo. "Louisi, já se nezlobím... Chápu to a mrzí mě, že celé ráno pláčeš... tak pojď ven a dej si se mnou snídani." Pobídl jsem ho zoufale a posadil jsem se s talířem koláčků na postel.

Louis:

Slyšel jsem v Harryho hlase zoufalost a to mě trochu uklidnilo. Panika pomalu ustoupila a já jsem byl schopný posadit se. Po pár minutách jsem se i postavil a můj pohled padl na mě v zrcadle. Chtělo se mi zvracet, když jsem viděl jak vypadám. Byl jsem ubohý. Celé tváře jsem měl rudé a oči úplně opuchlé. Odtrhl jsem pohled od té ošklivé osoby v zrcadlu a pomalu přešel ke dveřím, o které jsem se na chvíli opřel. Nechtěl jsem se Harrymu postavit, protože jsem se styděl za takovýhle výstup, ale musel jsem vyjít ven a říct své Alfě, že jsem v pořádku. Odemkl jsem dveře a chytil kliku, ale nakonec jsem si to rozmyslel a odstoupil od dveří. Nemůžu tam jít takhle ubrečený. Vypadám hrozně. Rozhlédl jsem se po koupelně a hledal jsem něco, abych se mohl upravit a já nevypadal jako hromádka neštěstí.

Harry:

Došlo mi, že Louis asi jen tak nevyleze a tak jsem se rozhodl, že místo toho, abych tu seděl a koukal na koláče, zajdu dolů a udělám nám kakao. Zvedl jsem se a sešel jsem do kuchyňky, kde už byli úplně všichni kromě mě a Louise. Když jsem vstoupil, otočili se na mě všechny pohledy... Já došel k Jamesovi a řekl jsem mu, že s nimi snídat nebudeme... On jen přikývl a já šel udělat to kakao. Přemýšlel jsem o tom, jestli Lou vyleze a nechá mě, abych ho utišil a vysvětlil mu, že kdyby mi to řekl, přestal bych a nemuselo to tak skončit... Doufal jsem, že koláčky s kakaem jsou dostatečná motivace na to, aby vylezl z té koupelny... Když bylo hotovo na každý hrnek jsem dal trochu šlehačky a vrátil jsem se zpět do pokoje.

Louis:

Slyšel jsem, že dveře klaply, což znamenalo, že Harry odešel. Potichu jsem otevřel dveře, a když jsem zjistil, že tam opravdu není, tak jsem rychle přešel ke skříni ze které jsem vytáhl kalhoty a bez přemýšlení jestli jsou moje, nebo Harryho jsem si je oblékl. Chtěl jsem tu skříň zavřít, ale uviděl jsem huňatý černý svetr, který jsem vytáhl a úplně mě fascinoval jak nádherný byl. Oblékl jsem si ho a přetáhl si rukávy přes prsty. Došel jsem k posteli a dal talířek se sušenkami na noční stolek. Chvíli jsem jen seděl na posteli a koukal před sebe. Harry se nevracel a můj pohled padl na zásuvky v nočním stolku. Vytáhl jsem první, a tam bylo pár nabíječek na telefon a nějaké blbosti. V druhým šuplíku byly ponožky. Nakonec jsem vytáhl i třetí, ale okamžitě jsem ho zase zavřel a moje tváře nabraly rudý odstín, když mi došlo, co všechno tam má za... věci. Radši jsem se položil do postele a přikryl se peřinou. Zachumlal jsem se do Harryho svetru a čekal až se vrátí.

Harry:

Když jsem se vrátil, Louis ležel na posteli a na sobě měl můj svetr, který mu byl velký, ale to ho očividně vůbec ne trápilo. Usmál jsem se... "Už jsem myslel, že nevylezeš." Pousmál jsem se a položil jsem kakao na noční stolek. Lehl jsem si vedle Louise a vzal jsem si do ruky jeden koláček. Pomalu jsem ho přiblížil k Louisovo rtům a on si kousl... Usmál jsem se a nechápal jsem, jak jsem si toho andílka zasloužil. Byl tak krásný a o to víc, když měl na sobě moje věci, takže jsem cítil jeho vůni smíšenou s tou mou a zbožňoval jsem tu vůni... Taky jsem si ukousl koláčku a zbytek jsem vložil do Louisových rtů. Potom jsme se oba posadili a já tácek s koláčky, na který jsem položil i hrnky s kakaem, dál mezi nás. Louis se na mě usmál a pustil se do jídla.

Louis:

Snažil jsem se nemyslet na to, co se stalo a s Harrym, který se pořád usmíval to moc nešlo. Určitě chtěl vědět, co se stalo a já byl moc rád, že se nezeptal hned. Mě právě teď trápila jiná otázka, která byla určitým způsobem spojena s těmi věcmi v dolním šuplíku. Místo toho jsem snědl svůj příděl koláčků a vypil kakao, které mi Harry udělal. Když jsme dojedli, tak se ke mně natáhl, aby mě políbil, ale já se o trochu odsunul. Nemyslel jsem to zle, ale jen jsem se chtěl vyhnout dalšímu mému záchvatu breku. Harry vypadal trochu zaskočeně a nakonec zklamaně, ale rychle nahodil ledovou masku. Vzal hrníčky a ostatní věci a beze slov opustil pokoj. Zůstal jsem sedět na posteli a můj pohled se zasekl na nočním stolku.

Jakožto _LarryLS1_ tvořím covery a rozhodla jsem se, že tomhle účtu je začnu i zveřejňovat, tak se můžete podívat :D Najdete je na tomhle profilu(Lady-Larry) a kniha se jmenuje Premades or Covers :D Budu ráda, když mrknete :D bude tam hodně Larry, Harry, Louis coverů :D