The Rejected wolf || Larry//ABO ✔

16.~Breathe and try it~

Harry:

Lou se na mě tiskl, když jsme se blížili k jídelně a o to víc, když jsme stáli v jejím středu pod pohledy několika desítek lidí. James si odkašlal a promluvil. "Přátelé, tohle je náš nový člen, Louis. Doufám, že ho mezi sebe přijmete bez problémů. Nechci, aby si z něj někdo dělal legraci, nebo mu ubližoval... Upozorňuji vás, že když se k němu někdo bude chovat zle, budu z toho vyvozovat následky." Řekl a my s Louim jsme si sedli k němu ke stolu. Louis vypadal celkem nejistě. Po chvilce nám přinesli jídlo a oba jsme se najedli. Louis kupodivu snědl všechno... "Jdeme trénovat?" Zeptal jsem se možná až moc nadšeně. Těšil jsem se až zase budeme sami.

Louis:

Mlčky jsem přikývl, takže mě znovu chytil za ruku a vedl od pohledu pro mě cizích lidí. Dostali jsme se do sklepa domu, který byl dost moderně zařízený a byly tu různé věci, které mě dost vyděsili. Připomínalo mi to spíše mučírnu. Všechno jsem si zaujatě prohlížel a snažil se přijít na to, co jak slouží. Harry mě pobaveně sledoval a nakonec si mě přitáhl k sobě a políbil. "Jak se mnou chceš trénovat?" zeptal jsem se, protože jsem si to nedokázal nijak představit.

Harry:

"Hlavně se musíš přeměnit. Na tom budeme pracovat dnes. Prvních pár pokusů bude pro tebe možná zvláštní, ale po chvilce to půjde samo." řekl jsem a on přikývl. "Bude to bolet Lou... Potřebuju, aby ses dostal do toho stavu, jako jsi byl předtím, ale nebraň se tomu. Snaž se převzít kontrolu až když budeš vlkem... zvládneš to, jen s tím nebojuj."řekl jsem a obejmul jsem ho. "Dýchej a zkus to."

Louis:

"Já nevím jak." zamumlal jsem. "Nevím, jak se dostat do toho stavu. Párkrát jsem se snažil, ale vlk mě zcela ignoroval. Netuším, jak mám začít přeměnu. Musíš mi nějak pomoct, musíš mi dát nějaký podnět, Harry. J-já jinak nevím, co mám dělat." mluvil jsem dost zoufale a pravdivě. Nikdy jsem si nepamatoval jak u mě proměna začala, takže jsem prostě netušil, co dělat k tomu, abych probudil toho vlka v sobě a on se nám v plné kráse ukázal.

Harry:

Nejprve jsem nevěděl, jaký druh podmětu bych mu já mohl dát. Nechtěl jsem ho naštvat, nechtěl jsem ho udělat smutným. Štěstí by na přeměnu nebylo dost a strach... mě by se nebál. A tak jsem udělal jedinou věc, která mi přišla možná. Přirazil jsem ho na stěnu a začal jsem ho tvrdé líbat. Rukama jsem ho hladil, putoval jsem po jeho těle. Dotýkal jsem se ho všude, kam jsem dosáhl... chtěl jsem, aby to bylo intenzivní... chtěl jsem, aby těch pocitů bylo moc. Zmáčkl jsem mu zadek a on se o mě začal otírat rozkrokem. Jemně jsem ho kousl do rtů. On tiše zasténal, ale zdálo se, že to s ním nic nedělá.

Louis:

Nechápal jsem, co Harry dělá, protože tohle mě jenom vzrušovalo a totálně vyvádělo z míry. Cítil jsem jeho ruku na svém stehně, která opatrně vyjela nahoru a potom zajela do mých kalhot, kde Harry stiskl mojí chloubu přes boxerky. Automatická reakce mého těla se nedala zastavit, když ho odstrčil, až skoro spadl na zem a já na něj zasyčel jako nějakej upír. Cítil jsem ten lehký podnět, který spouštěl proměnu a rychle jsem se ho chytil, když jsem se ho snažil nějak roz fungovat. Celým mým tělem projela ostrá bolest a já s výkřikem dopadl na zem, kde jsem se svalil do klubíčka. Zabralo to.

Harry:

Pousmál jsem se. Zabralo to, teď jen doufat, že vlka nebude svazovat, ale pomáhat mu. Musí to udělat, aby bolest přešla co nejrychleji. Pozoroval jsem, jak se kroutí v křečích a kňučí. Bylo mi ho líto, ale bylo to nutné. Všichni jsme si tím prošli. Doufal jsem, že až se konečně přemění, nezapomene převzít zase kontrolu, protože jinak je možné, že na mě zaútočí. Zamkl jsem všechny dveře a sám jsem se přeměnil... nezbývalo nic, než čekat.

Louis:

Vím, že Harry chtěl, abych se přeměnil, abych tomu nechal volný průběh a kontrolu převzal až jako vlk, ale nešlo to. Ta bolest byla na mě moc silná a já to nezvládal. Bylo to jako kdyby se mi lámali všechny kosti v těle. Myslel jsem jen na to, aby ten podělanej vlk zalezl zase zpátky. Nechtěl jsem se přeměnit, jestli to takhle bude bolet pořád, tak se ani nikdy nebudu chtít přeměnit.

Harry:

Viděl jsem, jak jeho bolest sílí. Nechtěl jsem ho tak vidět, ale nebyla jiná možnost. Musel to dokázat. Přeměnil jsem se a rozhodl jsem se riskovat. Vzal jsem ho do náruče a přitáhl jsem si ho k sobě. "Lou, poslouchej... Bolí to, protože se bráníš. Tvůj vlk potřebuje ven a teď má možnost. Slibuji, že potom už to bude bolet míň a nakonec vůbec, jen ho nech, aby se projevil." řekl jsem pevným hlasem. Nevěděl jsem jestli Lou vnímá, ale doufal jsem, že ano. Tohle pro něj bylo důležité. Kvůli testům, aby ho vzali do smečk. Doufal jsem, že mu to dojde a zkusí to. Brácha ho nevezme, když to nebude umět.

Louis:

Hystericky jsem zakřičel, protože mi bylo jasný, že to musím udělat, ale nešlo to. Nikdy jsem nebyl silný a tohle jsem prostě nemohl zvládnout. Zatnul jsem zuby a rozhodl jsem se, že to zkusím, protože když to nezvládnu tak umřu. "Kurva!" vykřikl jsem, když ta bolest zasáhla i moje srdce a já celým tělem objal to Harryho, které mě pevně drželo u sebe. "Já.... já už to ne-nechci." vzlykl jsem, když ta bolest na chvíli ustala, protože se moje tělo připravovalo ještě na větší. Cítil jsem, že moje tělo nepřirozeně hoří a opravdu jsem se bál, co se stane, když to nezvládnu.

Harry:

Začínal jsem o něj mít vážně strach. Nechtěl jsem, aby se dál trápit, ale nevěděl jsem, jak to zastavit. Dal jsem mu facku stejně jako to udělal Nick, ale nezabíralo to. Zpanikařil jsem. Co když se mu něco stane? Vzal jsem ho do náruče a běžel jsem s ním za Jamesem. Vtrhl jsem do jeho kanceláře a on se na mě zmateně podíval. "Nevím co dělat. Nemůže se přeměnit a já ho z toho nemůžu dostat ven. Je to jako by v tom stavu uvízl." řekl jsem vyděšeně. "Klid brácho, bude v pohodě... Dostane se z toho. Musí to vyřešit on sám. Buď odváže vlka ze všech těch pomyslných pout, která mu za ty roky vytvořil aby ho potlačil a nebo ho sváže pevněji. V každém případě ani jeden z nás s tím nic neudělá. Tohle je jeho boj a jen on ho může vyhrát." řekl bratr a já přikývl. "Nemůže mu to ublížit?" Zeptal jsem se ustaraně a on zavrtěl hlavou. "Ne... nic mu nebude." Řekl a já chytl Louise, který se zmítal na posteli za ruku."Jednou to budeš muset dokázat. Nemusí to být hned, ale musí k tomu dojít..." zašeptal jsem tiše.

Louis:

Po neskutečné bolesti jsem to prostě vzdal. Nedokázal jsem s tím už dál bojovat a proto jsem jen naposled hlasitě vykřikl a uvolnil celé své tělo, aby ta bolest nebyla tak hrozná. Cítil jsem, že je Harry hned vedle mě a něco říká, ale byl jsem příliš mimo na to, abych věděl, co. Začal jsem si uvědomovat, že vlk přebírá kontrolu a to úplnou. Nechal jsem ho, jelikož už jsem neměl sílu bojovat. Nedocházelo mi, že jakmile ho nechám převzít úplnou kontrolu, tak můžu komukoliv ublížit. Z celé téhle situace se mi zhoupl žaludek a já se pozvracel. Uvědomoval jsem si, že mě někdo hladí po zádech a pak najednou jsem byl úplně mimo. Bylo jasné, že v té chvíli tu byl jen vlk a já byl na místě, kde byl on po celý můj život. Věděl jsem, že až se vrátím zase já, tak si nebudu nic pamatovat a někdo bude nejspíš mrtvý a to mojí vinnou.