Láska na domluvu || Z.M [Probíha korekce]

Jeho žena

Horké kapky vody dopadaly na mé tělo a Vas mě jedním jediným pohybem dovedla k dnes už třetímu orgasmu.

Zrovna,  když jsem se chystal ještě několika tvrdými přírazy dodělat Vas, se od vchodových dveří rozezvučel zvonek. 
Řekl jsem jí do ouška,  ze budu hned zpět a jen s ručníkem na bocích jsem se vydal otevřít.

Jakmile jsem,  ale spatřil osoby,  která tam stála popadl mě vztek.

"Co tu chceš " řekl jsem místo 'ahoj'
"Zlato,  přeci na mě nebudeš takový.  Víš, že tě miluju "
"To si strč někam a jdi pryč,  už jsem kvůli tobě okusil dost a vím přesně kdo si Bell.  Myslím,  že svádění ředitelů firmy ti jde skvěle a teď padej nebo volám policii"
"A komu budou věřit,  trestanci,  který se právě vrátil z vězení,  nebo,  ženě, která je do tebe zamilovaná? "

"Jeho manželce " uslyšel jsem ode dveří

Pohled Vas
Naší již třetí krásnou chvilku za dnešek zkazil zvonek od vchodových dveří.

Zayn se šel kouknout,  kdo to byl a mě svůdně do ucha zašeptal, že je za chvilku zpátky,  ale věděla jsem,  že to chvilka nebude,  tak když odešel jsem se rychle umyla a vyšla z koupelny jen v ručníku.

Jelikož byly dveře otevřené uslyšela jsem,  jak Zayna mluví s nějakou ženou.

"To si strč někam a jdi pryč,  už jsem kvůli tobě okusil dost a vím přesně kdo si Bell.  Myslím,  že svádění ředitelů firmy ti jde skvěle a teď padej nebo volám policii"
"A komu budou věřit,  trestanci,  který se právě vrátil z vězení,  nebo,  ženě, která je do tebe zamilovaná? "

Už jsem její aroganci nevydržela a odpověděla jsem za něj.

"Jeho ženě" řekla jsem a přitom k nim šla.
Bylo mi jedno,  že jsem jen v osušce prostě mě naštvala.

"Okamžitě vypadnete  z tohodle pozemku,  nebo volám policii a neopovažujte s k manželovi přiblížit jinak si mě nepřejte " s tumhle jsem zabouchla dveře a je jediného slova jsem odešla do ložnice.

Zrovna jsem si oblékala tričko,  když přišel Zayn a obejmul mě zezadu.

"Lásko? " začal nesmělým hlasem
"Hmm? " chtěla jsem ho trochu pozlobit,  protože si myslel, že jsem naštvaná,  ale já vůbec nejsem.
"Jak moc se zlobíš ?"
"Hmm"
"Moc mě to mrzí promiň mi to prosím "
"Prosimtebe nemám se na tebe kvůli čemu zlobit hmm.  Miluju tě  a věřím,  ze takovou blbost už neuděláš lásko"

Jeho úsměv mi dodával energii,  která mi za poslední rok chyběla.

Pohladila jsem ho po trochu zarostlé tváří a políbila ho na rty.

Jeho polibky byli jemné,  sladké,  něžné a hlavně plné lásky,  ale i hrubosti,  což jsem zbožňovala.  Je to prostě můj Bad boy .