21. Teď jsem si byla stoprocentně jistá

2.2K 113 2
                                    


„Mužů se na něco zeptat?" řekl Zayn když zdvihl telefon.
„Jasně."
„Kolik vám bylo když vaši dali Moniku pryč?"
„Bylo nám třináct."
„Akorát co vlastně udělala?"
„Když nám bylo dvanáct, zamilovala se do kluka, který byl o asi čtyři roky starší než mi a kvůli němu se dostala do party. Začal kouřit trávu a pít. Nakonec jí ještě donutil do toho aby s nima šla do školy a tam zničily divadelní učebnu. Samozřejmě chytly jen jí a naši to musely zaplatit. Pak se jí vzdali a dali jí k adopci. Ti jí změnily jméno a nikomu ho říct nesmí."
„No, něco zkusím."
„Jak to chceš udělat?"
„Nějak. Jaký to je mít sourozence?"
„Je to neuvěřitelný. Jako by ses rozdvojil a....  nevím jak to popsat. Vaši už nechtěli dítě?"
„Máma nemůže mit další děti. Ale táta má ještě syna."
„Vážně?"
„Jo a hádej koho."
„Nechám se podat."
„Liam."
„To ne."
„Ale ano. Taký mě to překvapilo, když mi to řekl. Ještě se mi vysmíval do obličeje, že jsem nic nevěděl. Prý za ním táta chodil a dokonce jsem se dozvěděl, že ho má radši. Proto se naši rozvedli. No a pro všechno dobrý jsem se to dozveděl od toho bastarda Payna."
„To je mi líto. Jak je to dlouho?"
„Šest let, ale už to nechci řešit."
„Jaasně, promiň."
„Nemáš se za co omlouvat, hlavně nebuď smutná, ano?"

Ještě chvíli jsme si povídali a pak jsme se dohodli, že si necháme videohovor zaplý a půjdeme spát. Pořád jsem nemohla usnout a tak jsem se koukala na Zayna jak spí.  Byl tak sladkej a zvlášť když spal. Teď jsem si byla stoprocentně jistá že ho miluju, ale nesmím mu nic říct.  Nesmí se to dozvědět. Obrazovku jsem si screenshotla a pomaly jsem začala usínat.

Ráno jsem se probudila a Zayn už byl vyplej. Posadila jsem se na posteli a zjistila, že jsem už odpojená. Promnula jsem si oči a na mobilu jsem zpozorovala, že je půl dvanácté dopoledne. Zrovna jsem chtěla vstát když někdo přišel.

„Ahoj, jak ti je?"
„A..ahoj, známé se?"
„Jo já byl tvůj první pamatuješ?"
„Liame co tady děláš? Vypadni!!"
„Nebo co? Zavoláš Braškovi?"
„Bastarde, odejdi prosím."
„Ne, chci tě do postele aby bráška šílel."
„Zavolám sestru nebo doktora."
„Zavolej, stačilo jim strčit pod nos tisíc dolarů a zmizeli, takže jsme tady sami a nikdo ti nepomůže. Je mi jedno jestli to chceš nebo ne."

Řekl ale to už byl nademnou a ruce mi držel nad hlavou.
Začala jsem plakat a prosit, ale on mě umlčel svými rty.
Byla jsem znechucená a tak jsem ho kousla do jazyka, který mi zrovna strčil do pusy.

Okamžitě se odtáhl a za vlasy mě postavil na nohy. Když mě měl přímo naproti sobě tak mi dal facku. Byla dost silná, ale pořád ne taková jako od Zayna. Rozesmála jsem se a řekla mu, že Zayn není lepší jen v posteli ale i v rozdávání facek. To ho rozčílilo a dal mi další. Spadla jsem na zem a on mě zase chytil za vlasy a vytáhl do stoje.

Chtěl mi dát další facku, ale to se zrovna dveře otevřeli a v nich stál Zayn s dvěma kelímky kávy ze Starbucksu.
„Zlato jsem..." nedokončil větu, protože zahlédl Liama.
Najednou jsem viděla jak Zaynovi zčernali oči a hned si to mířil k nám. Dal Liamovi pěstí, ale jelikož mě Liam pořád držel za vlasy tak jsem spadla na zem s ním. Zayn mi pomohl vstát a obejmul mě.  Liam vstal a s větou "Tohle si vypiješ bráško" odešel s nosem od krve.Zayn mě pořád držel v obětí a líbal do vlasů.

„Už na tebe nikdy nesáhne."
„Ale ano on se nevzdá."
„Ikdybych ho měl zabít, nebo se nebavit s tátou, tak tě ochráním."

Láska na domluvu || Z.M [Probíha korekce]Kde žijí příběhy. Začni objevovat