Láska na domluvu || Z.M [Probíha korekce]

9. To by se dalo?

Surově mě zatahal za vlasy a tím vytáhl na nohy. Chytil mě pod krkem a přitlačil ke zdi. Rozplakala jsem se. Snažila jsem se volat o pomoc, ale nešlo to. Něco na mě křičel ale už jsem ho nevnímala, protože jsem důsledkem nedostatku kyslíku omdlela. Poslední co si pamatuji byl Yaser, který ho odemě odtrhnul a vzal mě do náručí.

Probudilo mě slunce, které zrovna zapadalo. Vedle mě ležela mamka, která spala. Pomali jsem vstala a šla si napustit vanu. Našla jsem další žiletku, kterou jsem rozbalila a položila na vanu. Když jsem si lehla do vany, přemýšlela jsem jak to mohl udělat? Který otec dokáže takhle ublížit? Bylo mi z toho na nic. Cítila jsem, že nemá cenu žít. Je mi patnáct, musím se vdát a můj otec mě malém zabil.

Vzala jsem žiletku do ruky a chvíli se na ni jen koukala, pevně jsem jí uchopila a jedním tahem přejela přez zápěstí. Krev mi začala ihned téct. Ruku jsem dala hned vody, aby to bylo ještě rychlejší. Seděla jsem tak asi deset minut. Uvědomila jsem si, že tohle mě nesmí zničit. Rychle jsem vylezla, omotala si ručník kolem zápěstí a oblékla se. Hotelová zdravotnice mi ruku zašila. Když jsem se vracela, potkala jsem Yasera a poděkovala mu. Obejmul mě a spolu sme šli do jídelny.

Když jsme tam vstoupily, uviděla jsem všechny, včetně mamky, u stolu úplně v rohu místnosti. Sedla jsem si co nejdál od mé rodiny.

„Takže, abych to zkrátil, vím že ted se brát nechcete, takže jsem zašel za právníkem a ten mi povolil odsunout svatbu o osm let." Řekl Yaser. „To by šlo?" zůstala jsem překvapená. „No šlo ale má to háček. Nesmíte se vídat, nesmíte se kontaktovat a ty nebudeš vědět, kdy si pro tebe přijde."

„Takže svatba bude až nám bude třiadvacet?"
„Ano a ještě Vas, pro tebe to znamená sexuální půst."
„To je jen dobře, alespoň budu mít stoprocentní jistotu že pak bude takřka panna." řekl Zayn s mírným úšklebkem.
„Za to já mám jistotu, že nedostanu AIDS." Všichni se zasmáli. Podepsali jsme nějaký papíry a hurá domů.