Láska na domluvu || Z.M [Probíha korekce]

22. Nevím jestli to bude znít divně, ale myslím že tě miluju

Zayn šel za doktorem, aby zařídil mé dřívější propuštění.
Jen co jsem podepsala papíry mi Zayn pomohl s balením a jeli jsme domů. Celou cestu nikdo nepromluvil. Když jsme dojeli domů tak jsem si musela lehnout a Zayn odešel.

Bylo mi smutno a tak jsem zavolala Harrymu a on okamžitě přijel. Cestou se stavil pro pizzu a tak jsme si jí dali v posteli. Strašně jsem se těšila až se vrátí Zayn. S Harrym mi bylo skvěle ale začala jsem prahnout po Zaynové společnosti.

Harry odešel asi kolem čtvrté, protože Loui měl přijít z práce a on mu chtěl ještě udělat večeři. Rozhodla jsem se udělat to samé a tak jsem v kuchyni našla vše potřebné a začala s přípravou boloňských špaget.

Zayn měl přijet v šest a já vše stihla ještě s hodinovou prodlevou, a tak jsem začala poklízet. Ne, že by tady byl nepořádek ale já se prostě nudila. Srovnala jsem všechny poličky, poklidila koupelnu, přestlala postel a ještě jsem stačila i hodit prádlo do pračky. Zayn přijel zrovna když jsem dodělávala omáčku. Stoupl si za mě, dal mi ruce na boky a objal mě.

„Zlato máš přece ležet."
„Když mě to v posteli nebaví."
„Neboj, od teď už se ti budu věnovat."
„Jak to?"
„Vzal jsem si volno, a co vlastně máme dobrého?"
„Boloňské špagety."
„Mmm jak víš, že je to moje oblíbené jídlo?"
„Nevím. Je to moje nejoblíbenější jídlo."
„Jak koukám tak toho máme dost společného."
„Například?"
„Jídlo, oba kouříme, oba máme tátu na hovno, oba máme společnou budoucnost."
„To je dost, pojď sedni si je to hotový."

Sedli jsme si a pustily se do toho. Zayn hltal jako kdyby nikdy nejedl a pak si ještě přidal. Když už konečně odložil talíř začala jsem se smát.

„Čemu se směješ?"
„Tobě hlade."
„Hlade? To si vypiješ maličká." začal mě honit po kuchyni jako zbesilej ale pořád se mu to nedařiloani v obýváku.
„Smiř se s tím že mě nechytneš. Jsem tanečnice."
„Ale i tanečníci lze chytit."
„Ale tobě se to nedaří."

Najednou se ke mě vyřítil a chytil mě. Svalil mě na pohovku v obýváku a pomaličku nade mě nalehl. Koukali jsme se navzájem do oči a ani jeden z nás neuhnul. Myslela jsem na to, jaké by to bylo, kdyby jsme se poznali jinak.

„Nad čím přemýšlíš?"
„Nad tím,jaké by to bylo, kdy by jsme se poznali jinak. Jestli by jsme se dali dohromady, nebo jestli by jsme byli jen kamarádi. Prostě nad blbostma."
„Mám pro tebe překvapení. Našel jsem Moniku a nevím jestli to bude znít divně nebo ne, ale já myslím, že tě miluju."