Láska na domluvu || Z.M [Probíha korekce]

14. Svatba je jednou za život

Sešla jsem dolů a hned mě do nosu praštila vůně palačinek. „Z...Zayne?" zavolala jsem nesměle do prázdná. „V kuchyni." ozvalo se nazpět. „Sedni si hned to bude." řekl a já tak hned udělala. Do dvou minut to měl hotové, hned to nandal a dal talíř předemě. Neměla jsem moc na nic chuť a tak jsem se v tom rýpala a sem tam něco dala do pusy.

„Nechutná?" zeptal se už klidnější.
„Chutná, spíš nemám chuť."
„Jak to?"
„No tak nevím jak jsem se sem dostala, není mi zrovna dvakrát dobře a navíc jsi mě prakticky unesl.ani jsem se nerozloučila s kamarády, nedala výpověď a nerozloučla se s parodiči."

„Do tvý prace jsem volal už včera odpoledne, to že si se nerozloučila s kamarády mě nezajímá a co se týče tvých prarodičů, tak oni sami mi pomohli sbalit všechny tvý hadry." Rozbrečela jsem se a talíř odsunula od sebe.

„Nemá cenu plakat, už se stalo. Jsi moje a to už nezměníš. Koukej ohledně svatby... chci to mít co nejdřív za sebou. Zařídíme ji spolu a to co nejrychleji. Na penězích nezáleží.  Je to jednou za život, protože se nesmíme rozvést tak ať to stojí za to. Nechci na ten s být hnusnej ale pokud mi dáš nějaký podnět tak si to odneseš." Kývla jsem a on začal uklízet nádobí. Vstala jsem a řekla mu že to uklidím. Kývl a odešel do patra.