Láska na domluvu || Z.M [Probíha korekce]

24. Perrie

„Vyjela? Ona vyjela po něm?" křičel jsem na tátu jak zběsilej. „Tak poslouchej ten tvůj povedenej syn ji tam malém znásilnil a když ho kousla aby jí pustil tak ji zbil."
„A ty si ho musel napadnout?"
„Nenapadl jsem ho, dal jsem mu jednu pěstí a on zbaběle utekl."
„Zayne tohle jsi posral, odteď už nejsi můj syn."
„Od té doby, co jsem se dozvěděl, že máš toho parchanta jim radši nejsem." řekl jsem a položil mu telefon.

Jediné čeho se bojím je, že mě vyhodí v práci. Na tuhle pozici jsem se doopravdy vypracoval sám a že mi to trvalo. Zavřel jsem oči a přemýšlel co bych dělal kdyby mě vyhodil, když najednou mě Vas pohladila po tváři.

„Zlato jsi v pořádku?"
„Ano, jsem jen přemýšlím. Promiň, že jsem tě vzbudil."

Usmála se na mě a dala mi pusu na tvář, což mě nehorázně uklidnilo. Přitáhl jsem si jí blíž a líbl jí do vlasů.
„Zaynie?"
„Hmm."
„Pustíme si nějaký film?"
„Jistě. Jaký bys chtěla?"
„Cokoli, co se bude líbit i tobě."
„Hmmm co třeba, Osamělý jezdec?"
„Tak jo."

Vzal jsem ovládání televize a v menu jsem zvolil film, který jsme si vybrali. Vas se ke mě přitiskla a políbila na hrudník. Myslím, že ani jeden z nás film nevnímal.
Já přemýšlel nad tátou, no teď už spíš Yaserem a Vas obkreslovala rukou mé tetování na hrudníku.

„Promiň." špitla a cítil jsem, jak jí stekla slza, která dopadla na mou hruď.
„Za co?"
„Za to, jaký problémy kvůli mě máš."
„Lásko, to není kvůli tobě. Stalo by se to tak či tak. Nic si z toho nedělej."
„Ale..."
„Lásko nemysleme na to. Pojďme třeba řešit svatbu, co ty na to?" Kývla a já vypnul film. Vzal jsem notebook a začali jsme vybírat svatební oznámení, a taky jsme se dohodli, že svatbu si uděláme na zahradě.

Když jsme měli hotové tohle přišly na řadu hosté.
„Tak.. to by jsme měli. Odemě to je vše a ty?"
„Odemě to vše je ale ty jsi na někoho zapomněla."
„Já na nikoho nezapomněla."
„A co Monika?" Chvíli na mě koukala jak na blazna, ale pak jí to došlo.

*Vanessin pohled*
Když mi řekl že našel Moniku a že zítra s ní jdeme na večeři rozplakala jsem se. Nemohla jsem uvěřit tomu co pro mě udělal. „J..jak vypadá?" Zeptala jsem se. „Je úplně stejná jako ty dokonce i stylem oblečení, prostě vším. Akorát je arogantní. Je jako tvé zlé dvojče." Zasmála jsem se protože měl pravdu. Vždycky jsme byli jako jing a jang.

Jelikož už bylo pozdě, lehli jsme si a pomaly usínali. Zrovna když jsem zabírala začal někdo zběsile zvonit.
Vstala jsem a nechala Zayna spát a šla otevřít. Stála tam nějaká blondýna a v náručí měla miminko, kterému mohlo být tak tři až čtyři měsíce.

„Přejete si?"
„J..já hledám Zayna."
„Je to hodně důležité?"
„No, je. Mohla by jste mi ho zavolat?" Pozvala jsem jí dovnitř a zeptala se jí na jméno, abych ho mohla říct Zaynovi. „Zaynie, lásko je tady za tebou Perrie."
„Cože?"

*Zaynův pohled*
„Zaynie, lásko je tady za tebou Perrie."
„Cože?" Nemohl jsem uvěřit tomu co řekla. Co ta po mě chce? Vylezl jsem z postele, natáhl na sebe tepláky a šel dolů kde už byla Vas i s Perrie. Když jsem přišel do obýváku zrovna jí Vas donesla kávu.

„Perie?"
„Ahoj Zayne."
„C..co potřebuješ?"
„Můžeme si promluvit?"
„Tak mluv."
„Víš, když jsi mě nechal, zjistila jsem, že jsem těhotná. Máme spolu dceru."