Láska na domluvu || Z.M [Probíha korekce]

16. Jsi ubohej

Vystoupily jsme z auta a Zayn mi cestou dovnitř vysvětlil proč se firma jmenuje MALIK & PAYNE. Prý se jejich otci znají a založily spolu firmu, která je snad nejlepší z celé velké Británii. Zayn a Liam bydleli tady a jejich tátové se rozhodli si tu otevřít pobočku a oni se stali manažery této pobočky.

S Liamem se prý tak často vídat nebudeme, protože on je prý spíše na stavbách. Vstoupily jsme dovnitř a Zayn mě hned natlačil  do výtahu. Vyjeli jsme do pětadvacátého patra a tam jsme vystoupily. Šli jsme dlouhou chodbou až na její samotný konec, kde se nacházeli troje černé těžké dveře.

„Ty na levo jsou Liama, tam půjdeš jen pokud tě tam pošlu, uprostřed je kuchyňka, tam budeš dělat kafe klientům a ty úplně napravo jsou moje a tvoje kanceláře." Otevřel ty úplně napravo a předemnou se rozprostírala velká kancelář. Byl tu stůl,  pohovka, dvě křesla, a samozřejmě několik skříní kde byly různé pořadače.

Když jsem se tam rozkoukala otevřel Zayn dveře které se nacházeli hned naproti těm vchodovým. „Tohle je moje kancelář, sem když půjdeš tak jen s mim povolením. Než vstoupíš zaklepeš." Kývla jsem a on šel znovu ke mě a přitáhl si jedno křeslo k psacímu stolu. Sedl si a mě si posadil na klín.

„Než ti vysvětlím co budeš dělat a jak, ujasníme si pár věci. Například, že jestli zjistím že jsi tady jen koketovala s nějakým chlapem natož s Liamem tak si mě nepřej. Za druhý, když něco budu chtít, tak to uděláš bez keců a neboj se dřív jak po svatbě tě tady neohnu. Mám zákaz dotknout se tě před svatbou, možná proto ji chci tak brzo." Řekl a přidrzle si olízl spodní ret.

Byla jsem tak dopálená, že už jsem musela něco říct. „Jsi nehoráznej prasák. Kdybych nemusela, tak tě nikdy neznám. Jsi opravdu tak ubohej nebo si na to jen hraješ?"

To jsem asi neměla říkat. Okamžitě mě shodil na zem a kopnul mě. „Tak poslouchej ty Děvko. Nechtěl jsem ti nic udělat ale už mě sereš. Prvně tě najdu jak se na tebe lepí nějakej kluk a pak tohle? Už to přeháníš." křičel a přitom do mě vší silou kopal. Začala jsem ztrácet vědomí. Poslední co si pamatuji je muž v džínách, tílku a s košilí ovázanou kolem pasu, jak odtahuje Zayna a něco na něj křičí, ale nevím co, protože už jsem byla v bezvědomí.

--------------------------------------
Pip Pip Pip Pip Pip pip
To bylo jediné co jsem slyšela. Pomaly jsem otevřela oči ale musela jsem je hned zavřít, protože nával světla mě takřka oslepil. Znovu jsem oči otevřela a zkusila se posadit, ale tím jsem vzbudila někoho, kdo spal vedle postele na křesle. Byl to Zayn.

„Jak ti je?" Zeptal se. „A... asi budu zvracet." řekla jsem a hned se mi navalilo. Myslela jsem že už to pustím, ale Zayn mi sem přinesl emitni misku, zavolal sestru a doktora a ti mi hned pomáhali. Asi po dvaceti minutách mi píchly něco proti zvracení a pak ke mě pustily zase Zayna.

"J..já...... omlouvám se. Je mi to líto, p...prostě jsem vybouchl." Řekl a dal si hlavu do dlaní. Nebyla jsem schopná něco říct. sedl si na židli vedle mě a chytil mě za ruku. „Jsem hodně impulzivní a hlavně nemám rad, když se mi někdo postaví. Budeš se muset naučit poslouchat,  jinak tohle bude na denním pořádku. Poslouchej mě, neremcej a vše bude OK."

Cože? On mě dostane do nemocnice a ještě místo lítosti mi tady bude vyhrožovat? Sedla jsem si, otočila se na něj a plivla mu do tváře.