Za oblakem kouře ✔

#28

Nachystala jsem mísu plnou brambůrek a vedle toho položila láhev sladké limonády. Ještě jednou jsem pohledem zkontrolovala stůl na kterém bylo rozmístěno jídlo pro nás dva a pár filmů, které měly sloužit jako taková nabídka.

Když jsem Seana včera potkala ve škole, tak mi s úsměvem přehodil ruku přes ramena a ujistil mě, že dneska na filmový večer přijde. Jeho veselá nálada a ruka okolo mých ramen mě v tu chvíli vyděsila, ale byla jsem ráda, že přijde, takže jsem to neřešila.

Proto teď čekám s nohama položenými na stole a v ruce otáčím ovladač od televize. Natočila jsem zápěstí abych viděla na hodinky a zjistila, že opravdu má kolem půl hodiny zpoždění. S povzdechem jsem opřela hlavu o opěrku gauče.

Když se ani po dalších pěti minutách nic nedělo, tak jsem zapnula televizi a v hlavě si vymýšlela proslov se kterým Seana uvítám až se uráčí zazvonit.
Ve chvíli, kdy si Sandra Bullock začala natahovat vysoké kozačky na nohy se rozezněl celým domem zvonek a já si stoupla z gauče. Televizi jsem vypnula a při cestě ke dveřím jsem si opakovala slova, kterými Seana seřvu, jako malého kluka.

Když jsem ale otevřela a promluvila, čekalo mě nepříjemné překvapení.
„Víš, kolik je hodin?" opřela jsem se o futra a založila si ruce na hrudi. Naštvaný pohled jsem zapíchla do člověka před sebou, ale když jsem zjistila, že ani jeden z těch lidí co na mém prahu stojí není Sean, tak jsem poměrně vylekaně udělala krok dozadu.

„ Vím to přesně, kočko," mrkl na mě až nepřirozeně vysoký kluk ve kterém jsem poznala jednoho z našich basketbalistů.
„Je čas na party," otočil se k nemalému davu, který čekal za ním. S radostnými ovacemi mě obešli a vešli do mého domu.

S otevřenou pusou jsem koukala na to, co se právě teď děje. Za mými zády se začala ozývat nepříjemná hudba, která se skládala pouze z basů a sem tam prohozeného slova. S šokem jsem stála u otevřených dveří, kterými procházel další a další člověk.

Někteří přišli bez ničeho, další měli v rukách pití a někteří i jídlo. Než jsem se vzpamatovala a vlastě uvědomila si, co se to u mě doma děje, už byl celý náš obývací pokoj plný lidí. Konferenční stolek byl u zdi a tak vznikl uprostřed místnosti prostor, kde už se teď se smíchem hromada lidí snažila napodobovat tanec.

Ucítila jsem ruku okolo ramen a pak zapištění v uších. Neznámá blondýna se na mě s velikým úsměvem nalepila a přála mi všechno nejlepší k narozeninám, následně mě opustila a přidala se ke skupině kluků, kteří postávali u okna.

„Co se to tady, sakra, děje?" zašeptala jsem si pro sebe. Postavila jsem se na špičky a snažila se mezi lidmi najít nějakou známou tvář, za tu krátkou chvíli se celý dům zaplnil mně neznámými lidmi a dveře se ještě pořád otevíraly, aby dovnitř pustily další a další.

Jak jsem tak stála na špičkách a snažila se najít sebemenší náznak známe tváře, tak do mě někdo vrazil a já ztratila rovnováhu. Skončila jsem na zemi a s těžkostí si stoupala. Viníka jsem bohužel neviděla, protože jsem stála mezi dveřmi a lidé okolo mě neustále procházeli, že by to bylo jako hledat jehlu v kopce sena.

„Caro!" uslyšela jsem za sebou známý hlas a se slabým úsměvem jsem se otočila na tu známou tvář.
„Stacy," vydechla jsem přebytečný vzduch z plic. Mírně podnapilá Stacy udělala pár nejistých kroků ke mně a objala mě okolo ramen.
„Takže moji nabídku na party zavrhneš, ale od Seana si ji udělat necháš jo? Ty jsi ale mrška," řekla mi do ucha a do mě, jako už po několikáté, jako by udeřil blesk a já zůstala opařeně stát. Sundala jsem Stacyne ruce z mých ramen a oddálila ji ode mě.
„Tohle je Seanova práce?" zeptala jsem se jí a doufala, že odpoví záporně.
„Jasně, kdybys viděla, jak včera všechny sháněl a říkal ať si to rozneseme, ale hlavně ať to nezjistíš ty," usmála se, ale když viděla můj překvapený pohled, přestala se smát.
„Ty nejsi nadšená?"
„Nejsem," zvolala jsem a rozhodila ruce. Pravou rukou jsem bouchla do stěny a levou jsem někomu dala hezký pohlavek.

Rty ztvarovala do překvapivého kruhu a pravou rukou si projela vlasy.
„Tak to jsem nevěděla," pronesla po chvíli poměrně napjatě. Následně se zadívala za mě a omluvila se mi, že na ni někdo mává, ale když jsem se za ní otočila, pouze zmizela z kuchyni.

Znovu jsem zůstala sama, pokud by se tak člověk mohl cítit v domě plném neznámých lidí. V tu chvíli mi to bylo ale jedno, protože jediná moje myšlenka byla najít Seana a pořádně mu vytmavit celý tento den.