#20

7.1K 573 17
                                    

Mířila jsem si to ke své skřínce, když se mezi studenty rozezněl šum. Nebyl to takový ten normální šum, byl to ten, který se vytvoří, když se školními chodbami ženě žhavý drb. Když jsem uslyšela Seanovo jméno, tak mě to překvapilo až tak, že jsem zastavila uprostřed kroku a rozhlížela se odkud to tak mohlo přijít. Bohužel se v mém okolí nacházelo už spoustu lidí a tak bylo nemožné zjistit, kdo ho zmínil.

Pokračovala jsem v cestě, když jsem u své skřínky viděla opřeného Seana.
„Co potřebuješ?" zeptala jsem se ho se slabým úsměvem, když jsem před ním zastavila.
„Ahoj, Seane. Ráda tě vidím, jak se máš? Co víkend," protočila jsem oči a rukou mu naznačila, ať se posune.
„Tak znovu, co potřebuješ?" otevřela jsem svou skřínku, položila si tašku a začala si rozepínat kabát.
„Co víkend?" zeptal se, kdy jsem si sundávala kabát z ramen.

„Vždyť víš, byl u nás tvůj otec," při vzpomínce na toho nepříjemného muže mi přešel mráz po zádech.
„Jo, to chápu. Já... Ahoj Marty, platí dneska ten film?" zmateně jsem se na něj dívala a pak se otočila na kluka, ke kterému právě mluvil. Otočila jsem se zpátky a čekala, až domluví. Sean se k tomu očividně neměl a tak jsem si kabát pověsila do skříňky a pak ji zavřela.

Až když jsem odcházela, tak ho napadlo, že by měl tu větu dokončit.
„Kde jsem to byl? Jo. On je takový," začal ale já ho zastavila.
„Nech to být," utnula jsem ho a vešla do třídy. Zůstal stát ve dveřích a zaraženě na mě koukal.

Tašku jsem si položila na lavici a začala v ní hledat sešit, když se rozpomněl a vešel dovnitř.
„Co tě kouslo?" nechápal a opřel se o svou lavici.
„Ale nic," otočila jsem se k němu. Povzdechla jsem si, protože jeho ustaraný výraz mě ujistil, že on opravdu neví o tom, že mě jeho zastavení uprostřed věty ranilo.
„Jenom, že," chtěla jsem mu to osvětlit, ale v tu chvíli se vedle mě objevila kudrnatá hlava.
„Ahoj, Seane," usmála se na něj Kelsey a natáčela si na pravý ukazováček své blond vlasy.

Myslela jsem, že Sean jí řekne, že právě teď spolu něco řešíme a nebo, že bude pořád nesvůj, jak vždy býval. On se ale usmál a začal si s ní povídat. Dokonce jsem si všimla, že své tělo tak trochu vytočil jejím směrem. Ucítila jsem nepříjemné píchání u srdce, když jsem se dívala na jejich debatu.

Seanove chování mě zaráželo. Před týdnem by s cizím člověkem, natož s holkou nepromluvil ani slovo a teď se směje jejímu vtipu. Musela jsem se posadit. Jenom okrajově jsem vnímala, že se baví o tom, že ho viděla na tréninku a že mu to jde. Odkdy Sean flirtuje s holkama? Odkdy s nimi vůbec mluví? Odkdy s kýmkoliv mluví? Kde je ten tichý kluk? Už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsme spolu měli naši obědovou hádku. Co se to tady děje?

„Caro? Caro!" snažil se mou pozornost upoutat Sean.
„Co?" zeptala jsem se ho tak trochu zaskočeně. Sean a Kelsey se na mě dívali a mě přepadla nervozita. Po chvíli se oba rozesmáli a já na ně pořád nechápavě koukala.
„Co je tady tak vtipné?" založila jsme si ruce na hrudi.
„Nic, nic," kroutil hlavou a se smíchem Sean.

Otevírala jsem pusu, že něco řeknu, že se budu bránit. Cítila jsem se dotčeně, když se mi tak vysmáli doslova před obličejem, ale zazvonil zvonek a já se k nim radši otočila zády.

Ti dva svou mini sešlost rozpustili až po tom, co do třídy vešel učitel. Celou hodinu jsem nevnímala, přemýšlela jsem nad tím, co se to před chvílí odehrálo a kdy nastala ta změna.

Přišlo mi to strašně rychlé, před pár měsíci se mě Stacy zeptala, kdo to je a teď se s ním baví asi polovina školy. Možná jsem cítila i žárlivost, proč taky ne? Byla jsem to vždy já, se kterou se bavil. Někdo by nás mohl nazvat i nejlepšími přáteli.

Začala jsem mít strach, že to bude ještě horší. Nedokázala bych si představit Seana, který by semnou neseděl na obědě, který by se semnou nehádal, který by nenosil svou červenou bundu.

Ale věděla jsem, co budu dělat, když se k tomuto Seanovi začne schylovat. Ať vědomě nebo ne, začnu se mu stranit. Přetrhám všechny kontakty a naše přátelství bude jenom vzpomínka ze školních let. Ať se budu snažit sebevíc, aby se tohle nestalo, tak vím, že by mi to můj pud sebezáchovy donutil udělat.

Za oblakem kouře ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat