Za oblakem kouře ✔

#19

Snažila jsem se dívat do talířku, ale když naproti vás sedí člověk, o kterém byste toho chtěli tolik vědět, tak se vám oči sami zvedají a prohlížejí si ho. Seanův otec nebo jinak řečeno pan Joseph byl čtyřicátník, který vypadal, že sežral veškerou moudrost světa, nebylo divu, že si s mým otcem tak rozuměl.

Já i má matka jsme seděly potichu u stolu a naslouchaly jejich nekončící debatě. Od vzpomínání na vysokoškolská léta se dostali až k nějakému pro mě nijak důležitému soudnímu případu, který můj otec vyhrál.

Modlila jsem se, ať už dnešek skončí a já můžu jít k sobě do pokoje. Takové štěstí jsem ale neměla. Doufala jsem, že alespoň zůstanu nepovšimnutá, jelikož jsme ty první povinnosti při seznámení odbyli hned na začátku večeře To bych ale asi chtěla moc.

„Caro a kam se ty chystáš na školu?" zeptal se mě Seanův otec, touto otázkou mě zaskočil, protože koho by napadlo, že v jedné větě bude mluvit o jeho novém autě a v druhé se zeptá dcery svého kamaráda ze školy, co chce v budoucnu dělat.

„Ještě nevím, rozmýšlím se," pokrčila jsem neurčitě rameny a doufala, že ho tato moje odpověď uspokojí.
„To bys ale už měla vědět. Můj syn například půjde na práva, jako já," prohlásil hrdě a mě to překvapilo.
„Sean chce jít na práva?" nedokázala jsem skrýt překvapení v mém hlase. Tato informace pro mě byla novinka. Je pravda, že tohle téma jsme ještě nebyli schopni otevřít, vždy jsme byli poměrně zaměstnání hádkou, která skupina je lepší nebo která písnička by se stala naší hymnou, kdyby jeden z nás vládl Austrálii, ale myslím, že rozhodnutí o tom, že by chtěl jít na práva, by mi dal vědět, nebo by to jakkoliv naznačil.

„Samozřejmě, bude jako jeho otec," prohlásil to s takovou hrdostí, že jsem začal zpochybňovat slovo chce v jeho minulém prohlášení.
„A je to on, kdo opravdu chce?" nemohla jsem se přemluvit, abych se nezeptala.
„Caro!" vyštěkl na mě výhružně otec, chtěla jsem se stáhnout, ale potěšený výraz na muži přede mnou mě vytočil. Jak může být někdo rád, když mě můj otec napomíná.
„Jak vidím, tak tvá dcera opravdu nezná význam slušného chování," otočil se na mého otce, který teď už byl červený vzteky.

Udivilo mě to. Doteď se ti dva chovali, jako nejlepší přátelé a po jedné mé poznámce, je otec rudý vzteky a Seanův otec zase štěstím bez sebe.
„Caro, omluv se," vydral můj otec mezi zuby a já se na něj otočila s otevřenou pusou. Chtěla jsem protestovat, ale po tom, když jsem viděla, jak můj otec v pravé ruce drtí ubrousek jsem radši sklopila hlavou a vyslovila ty ponižující slova omluvy.

Povýšené odfrknutí a přijetí omluvy mě naštvalo ještě víc. Kdybych mohla, hádala bych se dál. Nenechala bych se odbít, ale nemohla jsem, jediné na co jsem se zmohla, bylo pozvednout oči a naštvaným pohledem probodávat chlapa sedícího naproti mně.

Začala jsem chápat, proč ho Sean tak nesnáší, proč o něm nemluví a proč k němu nechce jezdit. Kéž bych mohla ho vyhodit z tohoto domu a třísknout mu dveřmi před obličejem.

Bohužel po mém výstupu, jako by obrátil.
„Ty děti," zakroutil hlavou „Těžko je vychováš a když pravidla nepochopí už v dětství, tak se jimi neřídí ani v budoucnu," jeho namyšlený úsměv mě vytáčel do neskutečné míry.

Nenápadně jsem vytáhla z kapsy kalhot telefon a pod stolem začala psát zprávu.

CaraDeLux: Můžu s klidným svědomím prohlásit, že tvůj otec je pozér!

Odeslala jsem zprávu a mobil si nechala ležet na nohách. Předešlá eskapáda byla zapomenuta a rozhovor se přesunul na jiné téma. Nezúčastněně jsem šťouchala vidličkou do brambory. Až po chvíli mi na nohách zavibroval mobil.

S_Leary: Pozér? To se ještě říká?

Zakroutila jsem hlavou nad tím, že tohle jediné ho na mé zprávě zaujalo, položila jsem vidličku a pokoušela se nenápadně odepsat.

CaraDeLux: Opravdu je tohle to jediné, co tě zaujalo? A ne, sice se to už neříká, ale tvého otce to nádherně vystihuje.

Odepsala jsem mu, znovu jsem si mobil položila na nohy a zvedla hlavu. Když jsem viděla, jak všichni účastníci večeře na mě koukají, tak mi došlo, že jsem nebyla tak nenápadná, jak jsem si myslela.
„Mobil na stůl!" nařídil mi otec. S povzdechem jsem položila mobil na dřevěný stůl a znovu si vzala do ruky vidličku.

Konverzace se znovu rozproudila, ale utichla ve chvíli, když můj mobil na stole hlasitě zavibroval. Všichni na mě koukali a můj otec jenom zatínal čelist. Omluvila jsem se a mobil schovala znovu do kapsy od kalhot.

Bylo mi jasné, že tato večeře mě bude strašit ještě opravdu dlouho.

Ve chvíli, kdy se za Josephem zavřely dveře, otec spustil půlhodinovou přednášku o slušném chování u večeře a před hosty. Má matka jenom v poklidu sklízela ze stolu a nevyjadřovala se. Otec mohl řvát, jak chtěl, ale šlo to jedním uchem tam a druhým ven. Vše jsem mu odkývala a následně i co nejrychleji zmizela do pokoje.

Tam jsem unaveně padla do postele a na nějakou zprávu, kterou mi Sean poslal jsem si ani nevzpomněla.