#9

8.2K 592 3
                                    

„Tak tohle rozhodně není snídaně u Tiffanyho,"opřela jsem si lokty o zábradlí a zahleděla se na nekonečné moře.
„Myslíš ten film?" zeptal se mě a zopakoval můj pohyb.
„Ne, tu metaforu," objasnila jsem mu a kousla do čokoládové koblihy.

Bylo půl deváté a já místo spánku stojím opřená o zábradlí, koukám na moře, jím čokoládovou koblihu a aby čokolády nebylo málo, piju i horkou čokoládu. Není to ale to nejhorší trávení víkendu.

„Co tak z ničeho nic?" zeptala jsem se.
„Co z ničeho nic?" nechápal.
„Pořád nějak nechápu pár věcí. Proč jsi šel za mnou? Proč jsme teď venku?" otočila jsem se k němu a trochu naklonila hlavu na stranu. Sean si povzdechl a odhodil pár drobečků z jeho jídla do moře.
„Pořád nemůžu uvěřit, že vlastně ani nevěděla, kdo jsem," vysoukal ze sebe.
„Stacy? Tebe trápí, co řekla Stacy?"ujišťovala jsem se, že oba mluvíme o stejné osobě.
„Jo,"
„Moment, nejsi do ní nějak platonicky nebo jinak zamilovaný, že ne? Protože nevím, jestli bych tě snesla ukňučeného po ní," otřepala jsem se při takové myšlence.
„Tak jsem to nemyslel," zasmál se, ale smích ho ihned přešel.
„Pořád nechápu, jak někdo po těch letech nemůže vědět, že existuji," kroutil hlavou.
„Tak odtud vítr vane," zašeptala jsem si pro sebe.
„Vždyť se oba bavíme s tebou, máme skoro stejné předměty, vždyť jsem vedle ní seděl asi dva roky na angličtině, toho si nevšimla?"
„Co tím chceš říct?" zeptala jsem se ho.
„Proč si mě lidé nevšímají?"odpověděl mi další otázkou.
„Se ptáš mě? Nevím, nejsi nijak výrazný, bez urážky. Jsi normální, nehraješ žádný sport, nejsi v žádném klubu. Když nad tím tak uvažuji, co děláš celé dny?" pokoušela jsem se můj názor zakončit vtipem, ale jeho moc nepobavil.

„Nechci takový být," roztrhal zbytek jeho jídla a hodil ho do vody. Nechápavě jsem se na něj otočila.
„A co chceš dělat?" zeptala jsem se ho.
„V pondělí je nábor do týmu," pokrčil rameny.
„Ty umíš hrát fotbal?"
„Jako malý jsem ho hrál," odrazil se od zábradlí a ruce si dal do kapes od mikiny.
„Co já se o tebe ještě nedozvím. Proč, ale tak najednou? Nezdá se ti to zbytečné na poslední rok?"
„Alespoň poslední rok může být něčím jiný ne?"nervózně se zasmál.
„Je to tvoje rozhodnutí," ukončila jsem naši debatu a odstoupila od zábradlí.

„Pokračuje nějak ten tvůj plán?"zeptala jsem se ho.
„Vlastně jo, pojď je to kousek," vedl mě směrem z centra města.

***

Zastavili jsme se před cihlovým domem. Sean začal vycházet schody a já se k němu přidala, abych nezůstala trapně stát na chodníku.
„Co tady děláme?" zeptala jsem se a pohledem skenovala dřevěné dveře.
Sean si z kapsy vytáhl klíče a jeden z nich vrazil do zámku.
„Tady bydlím," odpověděl jednoduše, když cvaknul zámek. Vykulila jsem na něj oči a došla mi řeč.
„Ty bydlíš tady?"pomalu jsem vyslovovala svou otázku.
„V jednom z bytů," přitakal mi a vešel dovnitř.

Neotálela jsem a následovala ho. Vycházeli jsme po schodech do druhého patra, když jsem slyšela otevření dveří a následně rychlí běh.

„Seane!" zavolal pisklavý hlas a v další vteřině se Seanovi v náručí ocitla malá, hnědovlasá holčička. Svoje krátké ruce měla obtočené okolo jeho krku. Sean ji vyzvednul a tak se její nohy nedotýkaly země. Tvář měla schovanou v jeho hrudi a držela se ho jako klíště.

„Prosím už nás neopouštěj," slyšela jsem, jak zašeptala. V té chvíli se mi sevřelo srdce nad jejím bolestným hlasem.
„Neboj, já už nikam nejdu,"zašeptal jí do vlasů, do kterých ji následně políbil. Postavil ji na zem a dívenka si teprve teď všimla, že jsem tady i já.

„Kdo to je?" zeptala se Seana a zmateně naklonila hlavu na stranu, až jí pár pramínků vlasů spadlo do obličeje.
„To je Cara, moje kamarádka," představil mě Sean.
„Caro, to je Ellie," položil jí ruce na ramena a sladce se usmál.

„Ahoj, maličká," pozdravila jsem ji.
„Já nejsem maličká," zkřivila obličej nad mojí poznámkou.
„Omlouvám se, přeřekla jsme se. Ty už jsi velká holka," zasmála jsem se a její obličej se vyhladil. Popadla Seana za ruku a táhla ho nahoru po schodech.

„Pojď, máma už tě hledá," tahala ho. Pomalu jsem je následovala. Když jsem byla na vrcholu schodiště, uviděla jsem, jak Sean a Ellie zapadli do jednoho z bytů. Šla jsem pomalu za nimi a jelikož nechali otevřené dveře, vešla jsem do bytu.

Za oblakem kouře ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat