Za oblakem kouře ✔

#13

„Co to prosím tě bylo?" zeptala jsem se Stacy, když jsme čekaly na učitelku na dramaťáku.
„Co myslíš?" nechápavě se na mě podívala, když zvedla svůj zrak od telefonu.
„Jenom jsem ti chtěla říct, že jsem tě viděla na náboru a opravdu ti to šlo," napodobovala jsem její hlas a natáčela jsem si pramen mých vlasů na prst. Nakonec jsem protočila oči a podívala se na její reakci.

Nervózně se na mě dívala a kousala si spodní ret.
„Takhle jsem vypadala? Tak trapně?" poměrně zděšeně se na mě podívala a vjela si rukou do vlasů. Pak si povzdechla a podívala se na mě s nadějí v obličeji.
„A co myslíš, líbím se mu?" položila mobil vedle sebe na parketové pódium.
„Stacy," povzdechla jsem si a protočila oči.
„Tak promiň, ale chtěla jsem to zkusit dřív než se k němu nahrnou roztleskávačky," pokrčila rameny a prohodila vlasy.
„Tady nejsme v žádném americkém středoškolském seriálu, Stacy," řekla jsem jí už poměrně otráveně.
„Tak jsme v australském stře," nenechala jsem jí to ani doříct a už jsem jí skočila do řeči.
„Ani to ne!" utnula jsem to a myslela jsem, že tímto naše debata končí. Očividně jsem se mýlila.

Stacy si poposedla více ke mně a naklonila se ke mně i tělem.
„Kdybych věděla, že píchám do vosího hnízda, nechala bych ho být, ale beru to už v potaz," přestala mi narušovat osobní prostor. Nakrčila jsem nos a obočí se mi nechápavě spojilo dohromady.
„Cože?" vydechla jsem.
„Kdybys mi řekla, že se ti Sean líbí, tak bych ho nechala na pokoji. Jsem kamarádka a ty se musí řídit podle jistých pravidel a do kluka, který se jí líbí se jít nemá," naklonila hlavu na stranu a usmívala se na mě takovým tím vědoucím úsměvem.
„Co to teď třepeš za blbosti?" byla jsem čím dál tím více zmatenější.
„Ale Caro,"
„Žádné ale Caro," zvýšila jsem hlas, až se na nás podívali lidi v okolí.
„Nevím, co to třepeš za blbosti, ale nic takového, jako možnost, že by se mi líbil, tady není," zvedla jsem se a oprášila si kalhoty. Stacy si vzala mobil z podlahy a schovala si ho při vstávání do kapsy kalhot. Chtěla mi ještě něco říct, možná chtěla ještě něco namítnout, ale v tu chvíli vešla na podium učitelka a naše volná chvilka skončila.

Když jsem stála u své skřínky a vytahovala si z ní bundu, tak mě Stacy znovu odchytla.
„Tak znovu, nemyslela jsem to zle," stála za mnou a v rukách držela učebnice.
„Jen jsem si myslela, že... Prostě... Tohle je trapné," zajela si rukou do vlasů.
„Prostě, jste pořád spolu. Nebo alespoň v rámci školy, bavíte se skoro pořád spolu a nějak jsem si myslela, že možná je to alespoň z tvé strany trochu vážnější," ohmatávala pokrčený konec sešitu a dívala se do země.
„Cože?" dokázala jsem ze sebe dostat. Znělo to jako slabé nevěřícné kvíknutí.
„Promiň," rozhodila ruce a nešikovně mě objala.
„Dobře, začínám si o tobě myslet, že jsi na drogách," trochu jsem jí od sebe odtlačila a nabídla jí slabý úsměv. Hrdelně se zasmála a odstoupila ode mě.
„Takže dobré?" zeptala se a kývla na mě nepatrně hlavou.
„Až na to, že tě asi přihlásím na léčení, jinak fajn," mrkla jsem na ni a zavřela svou skřínku. Ještě jednou se zasmála a vydala se chodbou pryč.
„To nebyl vtip!" zavolala jsem za ní ještě se smíchem v hlase a přehodila si tašku přes rameno. Ruce si dala do kapes a se slabým úsměvem a jedním pozvednutým obočím z nechápavosti jsem vycházela ze školy.

S_Leary: Dobře, dnešek překonal všechny divné dny, co jsem na této škole měl!
CaraDeLux: A to proč?
S_Leary: Znáš tu roztleskávačku? Nemůžu si vzpomenout, jak se jmenuje. Blond vlasy v culíku, stejnokroj...
CaraDeLux: Právě jsi popsal polovinu týmu...
S_Leary: Víš, kterou myslím. Tu namyšlenou.
CaraDeLux: Tohle se hodí na skoro tři čtvrtinu týmu. Nechceš mi radši říct, co provedla?
S_Leary: Pozvala mě ven.
CaraDeLux: Nemáš spíš zvát holku ven ty? Necítíš se blbě, že tě zve holka ven?
S_Leary: Vtipná. Nevím, pro koho to bylo více trapné, jestli pro mě nebo pro ni.
CaraDeLux: Proč?
S_Leary: Zeptala se mě ve chvíli, kdy jsem odcházel od pultu s jídlem. Když mě zastavila, tak jsem jí to jídlo málem vyhodil z talíře na oblečení.
CaraDeLux: Trapas!
S_Leary: Tak to je slabé slovo:
CaraDeLux: Cos řekl?
S_Leary: Že si to musím rozmyslet.
CaraDeLux: Chudák holka.
S_Leary: Je to roztleskávačka.
CaraDeLux: To že nemá mozek neznamená, že nemá city.

Zavřela jsem počítač a přejela prstem po jeho okrajích. Dobře, možná mi to začíná připomínat americký středoškolský seriál.