Kings and the Queens

#56

Čím dýl jsem tam seděla, tím víc jsem propadala pláči. Proč se tohle děje zrovna mě?! Snažila jsem se uklidnit, ale nešlo to. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit.

Po asi půl hodině mého neustávajícího pláče, někdo zazvonil na dveře. Neměla jsem náladu na nikoho, takže jsem se ani nezvedla, abych šla otevřít. Ovšem člověk, co stál u dveří se očividně doopravdy chtěl dostat dovnitř. Utřela jsem si teda slzy, i když řasenku jsem musela mít po celém obličeji, ale bylo mi to tak nějak jedno a šla jsem otevřít.

"Kate já... Promiň," řekl kluk, klečící za dveřma a v ruce držící květinu. Nemusím asi říkat že to byl Luke. Neodpovídala jsem, protože jsem cítila, že se mi zase do očí hrnou slzy a taky jsem nechápala o co tu jde.

"Neměl jsem odcházet, vím... Ale strašně mě to zaskočilo... Tím ale nechci říct, že se můj názor na tebe jakýmkoli způsobem změnil... Miluju tě pořád stejně... A proto se tě chci na něco zeptat... Kate Victorie Irwin... Vezmeš si mě?" vysypal ze sebe a z kapsy vytáhnul krabičku, kterou následně otevřel. Nacházel se v ní krásný, zásnubní prstýnek. Já jsem se nezmohla ani na slovo, jen jsem se na něj dívala s otevřenou pusou a ubrečenýma očima.

"Vím že bych si teď zasloužil, aby jsi mě odmítla, ale doufám že to neuděláš..." odmlčel se Luke a pomalu se postavil. Zvedla jsem proto hlavu, abych se mu dívala do očí.

"Brečela jsem kvůli tobě už tolikrát a teď mě žádáš o něco takového?" zeptala jsem se a nepřestávala jsem se mu dívat do očí.

"Vím, neslasloužila sis to kvůli idiotovi jako jsem já... Ale vím, že jsi mě změnila k lepšímu... Nezasloužím si tě, ale nedokážu bez tebe být.." řekl a posmutněl. Viděla jsem, jak se jeho oči začínají lesknout. Rozhodně neměl daleko k pláči.

"Roberte Luku Hemmingsi?" řekla jsem celé jeho jméno, abych upoutala jeho pozornost.

"Ano," pousmála jsem se. A přesně tohle jedno slovíčko stačilo k tomu, aby se Luke zase začal usmívat. Navlékl mi prstýnek a pak mě pevně objal.

"Už tě nikdy neopustím a nedovolím aby ti někdo ublížil," zašeptal mi do vlasů a já se k němu přitiskla ještě víc.

"Nikdo?" zeptala jsem se ho a jemně se usmála.

"Především já už ti nikdy neublížím, slibuju," řekl a dlouze mě políbil. 

"Věřím ti," řekla jsem jak se ode mě odtáhl. Pak jsme oba zašli dovnitř, dala jsem květinu, kterou mi Luke donesl do vázy a pak jsme si šli lehnou ke mě do pokoje. 

***

"No a co se bude dít teď?" zeptala jsem se ho.

"Nejspíš by jsme to pomalu měli oznámit minimálně tvojemu Ashovi, přece jenom je to tvůj brácha," usmál se a přitáhl si mě do obětí. Leželi jsme na posteli, vedle sebe, Luke mě objímal, já ho držela za ruku a povídali jsme si.

"Jo to by jsme asi měli... A věděl o tom někdo, nebo sis to rozhodl teď?" nadhodila jsem další otázku.

"Popravdě ten prstýnek jsem kupoval už před delší dobou, když jsem přiletěl, už dávno jsem ho měl u sebe a ví o tom jenom Calum," odpověděl mi a já přikývla a pousmála se. Bylo fajn vědět, že to Luke plánoval už oředtím a neudělal to jen proto, že jsem mu řekla, že budeme mít miminko.

"A o tobě to někdo ví?" zeptal se Luke a podíval se na mě.

"Jenom Ellie," odpověděla jsem.

"A jak dlouho už to víš?" zeptal se znova.

"No moc dlouho ne... Ke konci týdne mi budou dělat nějaké testy, aby zjistili, jestli je to miminko v pořádku, tak tam můžeš jít se mnou, pokud budeš chtít," řekla jsem trochu nejistě.

"Samozřejmě, že půjdu s tebou... Třeba se dozvíme, jestli to bude kluk nebo holka," usmál se na mě. Pak jsme se odmlčeli, já se k Lukovi víc přitiskla a užívali jsme s jeden druhého.

"James... Taky se ti to jméno líbí?" zasmál se. 

"Už vybíráme jména jo?" taky jsem se zasmála.

"No a proč ne, takže James jo nebo ne?" zeptal se se stálým úsměvem na tváři a mě v u chvíli došlo, jak moc pro mě znamená, co všechno pro mě udělal a jak moc je  schopný toho pro mě vydržět. Miluju ho.

Já říkala že to bude brzo... Doufám, že teď už mě nebudete chtít zabít... Uvažovala jsem, že už to tady ukončím, ale nakonec jsem si řekla, že ne. Dám tomu ještě chvilku čas... Budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor, ať vím, jestli vás to ještě baví, nebo už ne a co si o tom teď myslíte a tak... Takže komentáře prosím :D :D Tak to je asi všechno... Tak se zase mějte fajn... Ztím čauki Katy :* :D