Kings and the Queens

#55

Luke:

Dneska se vracím domů! Už se nemůžu dočkat, až zase uvidím Kate. Hodně moc teď přemýšlím, kdy jí mám požádat o ruku. Až třeba za týden? Nebo hned? Nebo mám ještě počkat? Doopravdy nevím. Strašně se bojím její reakce i když prsýnek jsem byl koupit ještě ten den, kdy jsem to oznámil Calumovi.

Kate:

Dneska se Luke vrací! Už se ho nemůžu dočkat, ale jsem strašně nervózní. Co když to miminko nebude chtít? Co když mě kvůli tomu opustí? Na druhou stranu věřím, že by to neudělal. Mám mu to říct už dneska? Nebo ho mám nechat odpočinou a říct mu to třeba zítra? Co mám dělat?!

Luke:

Tak jsem zrovna přiletěl zpátky do Sydney, teď už jen počkat na taxíka a jedu domů. Nemůžu se dočkat až Kate obejmu a zeptám se ji. Rozhodl jsem se, že to nebudu prodlužovat a zeptám se ji hned dneska. Přece jenom, je to holka, bez které si už svůj život ani nedovedu představit. Miliju ji a chci s ní být.

Kate:

Luke mi zrovna napsal sms, že už čeká na letišti a že tak do hodiny bude doma. Nechci už nic protahovat, proto mu o tom řeknu už dneska. Chtěla jsem ještě počkat, ale nakonec jsem si řekla, že to nemá cenu. Jeho odpověď by byla stejná i v případě, že bych mu to řekla za týden, takže to nemá cenu. Budu doufat, že zareaguje dobře.

***

Kate:

Sedím na gauči a čekám, že každou chvilku příjde Luke. Už se ho vážně nemůžu dočkat! Za pár vteřin zazvonil zvonek a tak jsem se zvedla a šla jsem otevřít. 

"Ahoj Luku, ani nevíš jak moc jsi mi chy..." nedořekla jsem to, přotože se mi Luke řitiskl na rty a dlouze mě políbil. 

"I ty jsi mi moc chyběla," řekl jak se odtáhl. Já se jen usmála a objala ho. 

"Zlato musím ti něco říct, vím, že jsi toho teď měl moc, ale tohle je důležitý," řekla jsem nervózně. 

"Tak co si k tomu sednou na gauč? I já mám totiž něco moc důležitýho," usmál se, chytil mě za ruku a společně jsme šli do obýváku, kde jsme si sedli na gauč.

"Můžeš začít," kývl na mě Luke hlavou a opřel se o opěrátko.

"Já bych ráda, ale nevím jak na to. Prosím jenom mi slib, že až ti to řeknu, všechno si promyslíš a nebudeš vyšilovat ani nic podobného ano?" zeptala jsem se a čím déle jsem mluvila, tím víc jsem byla nervózní. 

"Kate co se děje?" zeptal se mě, ale pořád s úsměvem na tváři.

"Miluješ mě?" ujišťovala jsem se.

"Samozřejmě že ano... Miluju tě," řekl a dal mi pusu.

"A miloval by jsi mě, i kdyby se něco změnilo?" zeptala jsem se ho.

"Budu tě milovat ať se stane cokoliv," řekl a pousmál se, což mě trošičku uklidnilo.

"Luku... My... My budeme mít... Budeme mít miminko," řekla jsem. V tu chvíli Lukovi zmizel úsměv z obličeje. Tohle je přesně to, čeho jsem se bála! 

"Cože? Jak? Jak se to stalo?" zeptal se zmateně.

"Já nevím... Ale prostě se stalo," řekla jsem docela sklesle. Nebyla jsem smutná, protožě budu mít miminko s člověkem, kterého miluju. Byla jsem smutná, protože se bojím že ten člověk ho nebude chtít a já se ho nehodlám vzdát.

 Najednou se Luke zvedl a odešel. Já se zmateně dívala směrem ke dveřím a pomalu, ale jistě se mi hrnuly slzy do očí. Proč se tohle děje?!

Tááák... Po hodně dlouhé době (za což se omlouvám) je tady další díl... Tak co? Kdo z vás čekal něco takového? Schválně mi napište vaši reakci... Jinak už se blížíme do finále! Chtěla jsem tenhle díl napsat delší (ano vím že je krátký omlouvám se), ale nakonec jsem si řekla, že ho ukončím takhle a počkám na ohlasy... Přece jenom je to díl po hodně dlouhé době, ale i tak doufám, že aspoň některé z vás zajímá, jak tento příběh ukončím... Takže to je asi tak všechno... Budu ráda za komentáře a za votes... Zatím se mějte a brzo očekávejte další díl protože takhle otevřené to přece zůstat němůže... Tak zatím AHOOJ Katy :* :D