My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

FIRE AND ICE

Magnus seskočil dolů. "Jaký máš plán?" Zeptal se svého druha, trochu zneklidněn tím, co právě slyšel. Ragnar se mu najednou jevil v trochu jiném světle. Ne, že by ho předtím považoval za hloupého, to vůbec ne. Ale Magnus pojal důvodné podezření, že Ragnar je stejně lstivý, intrikánský a prolhaný jako ostaní Bohové z Lokiho krve. A to mu dělalo starosti.

"Uvidíš," zkroutil Ragnar rty v krutém úsměvu. "Za chvíli se vyhrne ven Loki a celá jeho sebranka. Takže my musíme vylézt vysoko do oblak, kam nás vynese Midgarsormr."

"Dobře," řekl úsečně Magnus, kterému se celé tažení začínalo zajídat. Obzvlášť potom, co se dozvěděl o smrti Sigyn, která byla jeho příbuzná a Magnus uvažoval nad tím, že Ragnar možná nebude ten pravý spojenec. Možná, že plánuje i jeho smrt, poté, co využije Magnusův vliv na Midgarsormra, který se zdálo byl jejich jedinou zbraní.

Ragnar měl pravdu. Po nějaké době vyšel Loki se smrtícím pohledem v očích ven. Když viděl, že ti dva jsou mimo jeho dosah, řekl něco do ucha Válímu, který stál vedle něj. Ten krátce přikývl a na nádvoří se vyhrnuli Lokiho vojáci spolu s Valkýrami. Obklolesili celý palác a ostražitě hlídali hada, který se nenuceně kýval ve větru.

Loki, Narfi, Hela a Daimon odešli směrem k Bifrostu.

A to byla Ragnarova chvíle. Počítal dobu, za kterou asi mohli být z dosahu. A poté vydal pokyn k útoku.

"Magnusi, ať na ně udeří, teď!" Zakřičel z plných plic, protože vítr v takové výšce dosahoval obrovské rychlosti a téměř tam nebylo slyšet slova.

Magnus velice neochotně poslechl, napůl rozhodnutý jít svou vlastní cestou. Smrt Sigyn ho deptala čím dál víc. 

"Musíš na ně zaútočit silněji!"Ragnar byl zlostí bez sebe. Jeho plán začal najednou zlyhávat.

"Kašlu na to!" Utrhl se na něho Magnus a Midgarsormra zastavil. "Tohle není moje válka. Už tě nebudu poslouchat. Nejsi o nic lepší, než Loki!" Elegantně seskočil dolů a dopadl na nohy přímo před Boha Válího, otce Astrid. Ten ho sjel rychlým pohledem a zvedl ruce k boji, ale Magnus ho zastavil.

"Počkejte! Nechci s vámi bojovat. Mrzí mě, co se stalo, Mrzí mě, že Sigyn zemřela. Není to moje vina, ale i tak je mi to velice líto. Byl jsem naštvaný na Astrid, protože mě zradila a ublížila nevinné dívce. To jí nikdy neodpustím, ale to, co udělal Ragnar, je ještě horší. Jestli si mám vybrat mezi dvěma zly, vyberu si to menší. Jsem váš." Sklonil hlavu.

"Dobře," přikývl Válí, evidentně ne zcela přesvědčen, "řekni tomu svýmu zvířeti, aby odplulo."

Magnus natáhl ruce a něco zašeptal. Všiml si, že Ragnar mezitím zmizel, ale nevěnoval tomu pozornost. Stejně neměl žádnou zbraň a tak to nechal zatím plavat.

"Co teď?" Zeptal se bezradně.

"Teď... Uklidíme palác a počkáme na Lokiho. Jestli je to pravda... Budeme muset spojit všechny naše síly, aby Loki ze zlosti a bolesti nezničil celý vesmír. A řeknu ti... Nebude to lehké."

"A Ragnar?"

"Ten zmetek?" Zvedl Válí udiveně obočí. "Co ten může ještě horšího udělat? I kdyby teď zmizel na druhý konec světa, Loki si ho najde a stáhne ho z kůže."

Magnus svěsil ramena a následoval Válího dovnitř paláce. Rozhlížel se kolem sebe a pak ji uviděl. Stála na okraji dlouhé chodby a opírala se o sloup, jako by ztrácela síly. Zvedla tvář a on uviděl tu bolest a žal, které se ani nesnažila skrýt.

Přišel k ní a dotkl se jejího ramena.

"Astrid... Můžeme za Sigyn truchlit spolu." 

A ona němě přikývla.

*****

Loki si připadal, že je ve špatném snu a každou chvilku se z něj probudí, natáhne ruku a vedle něho bude ležet Sigyn - živá, zdravá, sálající teplo a zář.

Ale místo toho pociťoval jenom nesmírný chlad a kolem sebe viděl jenom zmrzlou poušť. To nebyl sen. Byla to krutá realita. Nikdy nepřemýšlel nad tím, jaké to bude, až jeden z nich zemře. Nakonec, už se to stalo i předtím a přesto byli stále zde, stále spolu. Kupodivu, v tuto chvíli necítil vůbec nic, byl zcela prázdný, jako černá bezedná jáma bez emocí. 

Pomalu a mechanicky jako robot kráčel tím směrem, kde ji naposledy zanechal, bláhově se domnívajíc, že uprostřed neviditelné klece, kterou postavil on sám, bude zcela v bezpečí.

A pak to uviděl. Čtyři nehybná ženská těla, ožehnutá pekelným ohněm. A tehdy mu to došlo. To poznání, ta myšlenka mu vrazila do mozku jako rozžhavený meč. 

Z posledních sil se dovlekl až k ní a vzal ji něžně do náruče. Měla spálené vlasy i obočí a tvář plnou hlubokých jizev, ale jinak vypadala úplně klidně, jako by spala.

"Můžeš ji zase vrátit zpátky, že ano?" Zašeptala vedle něho tiše Hela. Narfi se rozhlížel kolem sebe a zkoumal stopy po boji.

Oheň a led. Jeden proti druhému ve smrtícím zápase, který všichni zúčastnění prohráli.

Loki zavrtěl hlavou. "Už ne..." Vydechl tiše, téměř neslyšně.

"Co jsi říkal?" Hela byla dost v šoku a ozvěna jejího hlasu se vznášela ledovým nádvořím. 

"Je konec. Já blázen jsem to proroctví znal a přesto... Myslel jsem, že tady bude v bezpečí, sem nikdo nikdy nechodí a i kdyby, tak by neotevřel vstupní bránu. Netuším, jak to ten Thorův zmetek udělal, ale zaplatí mi za to. Jeho utrpení bude věčné." Lokiho hlas byl najednou hlubší a hlasitější. 

"Myslím, že on svou část trestu už dostal," řekl Narfi a ukázal rukou na mrtvou Sif. "Zabil vlastní matku... Nebo toho byl alespoň příčinou. Zajímavé, že se o tom zapomněl zmínit, jako by ho pomsta tak zaslepila, že přestal normálně uvažovat."

Loki ovšem nevěnoval pražádnou pozornost ženě, která předtím patřila k Thorovi. Postavil se a z posledních sil se snažil ovládat. "Helo, postarej se o ně, o všechny. Ostatky převezeme na Asgard a pohřbíme je se všemi poctami. A teď chci být chvíli sám."

Hela, Narfi a Daimon se na sebe beze slova podívali. Ani jeden z nich zatím nebyl schopen nějak reagovat a tak Loki rychle odešel a zanechal je samotné.

Kráčel pevně, jako by měl nějaký cíl. Jako by slyšel něčí hlas.

Ale to byl hlas proroctví, které přinášelo jeho vlastní smrt.