My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

HELLOWEEN / Part II.

Jeho mozek vypověděl službu. Civěl na tu barevnou malůvku jako zhypnotizovaný. Kupodivu byla ta ilustrace naprosto věrná, jako by samotný Loki ve svém nejlepším brnění stál jako model dotyčnému autorovi knihy. Ragnar si byl naprosto jistý, že nic takového se určitě nestalo, takže ten, kdo tu knihu napsal a ilustroval, musel vědět zatraceně hodně o Asgardu.

"Co to čteš?" Zeptal se Ragnar po velmi dlouhé chvíli mlčení ochraptělým hlasem. Jako by to nevěděl. Jen tomu nedokázal vůbec uvěřit. Protože to bylo tak absurdní.

"Ale nic," špitla a najednou zabouchla knihu, kterou si nacpala do baťohu a zvedla se od stolu. Bez slova se otočila a chtěla zmizet.

"Počkej," vyskočil Ragnar prudce, až převrhl židli. "Nechceš jít se mnou na párty? Dneska? "

Emily znehybněla. Na tváři měla tak šokovaný výraz, že vypadala jako někdo, kdo zrovna potkal mimozemšťana ve slipech zn. Calvin Klein. Ragnar si rozpačitě prohrábl vlasy. "Tony Stark pořádá nějakou velku party... ééé... říká tomu Helloween... a tak jsem myslel, jestli bys nechtěla přijít... Teda jít tam se mnou."

"Cože?" Vypadala duchem nepřítomná.

Copak mě neslyšela? Nebo mi nerozuměla? Přemýšlel neklidně Ragnar. "Párty. U nás. Teď." Používal jednoduché věty, aby bylo zcela jasné, co tím myslí.

Emily proběhl po rtech lehký úsměv, ale ihned zase zmizel. "Vypadám snad jako retardovaná? Já jsem ti rozuměla, jenom jsem nepochopila, proč zveš zrovna mě. Je tady přece spousta jiných... vhodnějších kandidátek."

"Nevím, co tím myslíš," mávl netrpělivě rukou, ale věděl to naprosto přesně. "Tak přijdeš?"

"Možná," opáčila zamyšleně. "A kdo tam vlastně bude?"Zatím vypadala dost odtažitě a nezaujatě, takže Ragnar se začal trochu potit.

"No... Já, Narfi, Hela a Astrid. A Ace a Rose. A ostatní z naší třídy. A naši spoluhráči. A jejich holky." Ragnar chtěl pokračovat, ale nevěděl, zda by delší seznam Emily moc nevyděsil, takže by jeho pozvání nakonec nepřijala.

"Tak dobře," souhlasila nakonec k jeho nesmírnému překvapení. "Mám přijet v nějakém kostýmu?"

"Jo, to by bolo fajn," potěšil se Ragnar. Odlehlo mu. Pozvání bylo přijato a dokonce byla ochotna vzít si i nějakou masku. Zatím se to vyvíjelo dobře. Hlavně netlačit na pilu, pěkně piánko. Kdyby ta dívka byla z Asgardu, vyzval by ji na projížďku na nezkroceném hřebci a pak by si dali pár žejdlíků silné medoviny. Moc dobře věděl, že na Midgardu by mu nic takového neprošlo.

"A za co půjdeš ty? Jakou budeš mít masku ty?"Zeptala se Emily tiše s nakloněnou hlavou a on si uvědomil, že ho sjíždí pohledem odshora až dolů, jako by chtěla změřit jeho svaly. Nevěděl, zda ho to má potěšit, či znepokojit. 

Asgardské dívky si muže testovaly a chtěly ho obvykle vidět v souboji a na koni, ovšem co od mužů chtěly midgardské dívky zůstávalo záhadou. Napadlo ho, zda jeho obří svaly a výrazné tetování mu nejsou spíš na přítěž, ale neměl moc času myslet.

"No... já nevím co budu. Bude to chystat Nataša, tak je to na ní." Ragnara napadlo, že si to měl zjistit už dřív, protože teď vypadal hloupě. Mohli mít dokonce společné kostýmy, jako nějaký slavný pár. 

"To nevadí," pokrčila Emily rameny a malinko se usmála, což v něm kupodivu vyvolalo příval adrenalinu, "já už něco vymyslím. V kolik mám přijít?"

"V sedm." Snažil se znít klidně a uvolněně, ale ve skutečnosti byl vyčerpaný. Dostat tu dívku na párty mu dalo docela zabrat.

"Fajn, uvidíme se. Až přijdu, dám ti vědět. Nejspíš mě nepoznáš, když budu zamaskovaná." Znova se usmála, tentokrát víc, a jemu se prudce rozbušilo srdce.