My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

Here comes the Bride

Zdálo se mu, že padá stále hlouběji a hlouběji do tmavého, bezedného oceánu a vždy, když sebou pohnul, dostal do žil přímo vražednou dávku hořkého jedu, kapajícího z obřích hadích zubů. Zoufale se snažil vyprostit, škubal sebou a dělal mocná tempa... všechno bylo marné. Smrt už byla blízko. Věděl, že umře, ale nechtěl umřít sám. Rozhodl se, že do pekla sebou vezme i toho proklatého Midgarsormra. Napřáhl se, aby ho uděřil pěstí do oka, když...

"Loki!" 

Pomalu otevřel oči a s úlevou si uvědomil, že to všechno byl jenom hrůzný sen, příšerná noční můra, která mizí s prvními paprsky slunce. Jeho žena se nad ním skláněla a na obličeji měla ustaraný výraz. Dlaní mu projížděla po hlubokých jizvách, rozesetými po celém těle a pod jejím kouzelným dotykem se rány pomalu hojily a jizvy zcelovaly.

"Neboj, dostaneš se z toho," usmála se a dál ho jemně hladila. Bylo to moc příjemné a Loki pomalu znova upadal do slastného bezvědomi, když vtom ho probrala jedna neodbytná myšlenka.

"Thor!" Vyrazil ze sebe chraplavým hlasem.

"Přežil to," odpověděla klidně a prstem mu dál něžně projížděla po tváři, kde měl velmi hlubokou, ošklivou ránu.

"Doufám, že jeho takhle neléčíš..." Zasténal a otočil se na bok.

"Jeho má na starosti Einar. Nemá sice takové léčitelské schopnosti, jako já, ale dělá, co může... Ale Thorovi bude návrat zpátky trvat déle. Takže máme dostatek času..."

"Na co?" Zeptal se opatrně. 

"Na spoustu věcí," řekl tajemně a vstala. Všiml si, jak se jí pod tenkou látkou zelených brokátových šatů vzdouvá malé bříško a na chvíli ho zalechtal radostný pocit, že již brzy se stane otcem nejmocnějších dvojčat v celém vesmíru. Ale silná, trhavá bolest, přicházející ze všech ran, jeho zasnění brutálně přerušila.

"Musím jít něco zařídít," špitla Sigyn, políbila ho a zmizela.

Loki neměl sílu uvažovat nad tím, co se kolem něho děje a znova upadl do milosrdného bezvědomí, kde necítil žádnou bolest a kde byl absolutním pánem celého vesmíru.

****

Sigyn stála ve dveřích a zamyšleně pozorovala veselý mumraj, panující ve velkém sále. Služebnictvo běhalo sem a tam a asgardský zámek znova ožíval nádhernou slavností, jako kdysi za starých časů.

Slavnostní výzdoba sestávala hlavně z bílých lilií, které velmi silně voněly a ovíjely se kolem hrubých slopů v sále, rozpínaly se na zábradlí, lemujícím bílé židle, rozestavené v pravidelných řadách a nechyběly ani jako hlavní ozdoba na malém dřevěném stupínku vepředu, připraveném pro speciální příležitost.

"Jsem tak vzrušený, jako už dlouho ne," ozval se za ní Daimonův hlas. Pekelník se zjevil jakoby odnikud a jeho krásná, sošná tvář s dokonalým úsměvem ostře kontrastovala s ostrými, černými rohy, které mu rostly na hlavě.

"Proč?" Opáčila Sigyn. "Není to přece tvoje svatba."

"To ne, ale žení se můj nejlepší přítel. A bere si dceru mého dalšího nejlepšího přítele. A když se na to všechno kolem dívám, představuju si, jak za pár let budu..."

"Nepředbíhejme události," přerušila ho Sigyn hrubě a vykročila směrem ke dveřím. Ale Daimon se nenechal setřást a následoval ji.

"Já bych chtěl na svatbě místo lilií růže," vykládal vzrušeně, "krvavě rudé, s černými stonky. A pít se bude víno, které sám vyrábím. Je husté, těžké a omamné. A velmi sladké. A ještě..."