THE PLANET OF THE MORTALS

1.1K 117 6
                                    

Když přistáli na soukromém letišti v Seattlu - ve čtvrti, kde všechno patřilo Tonymu, čekala tam na ně ohromná černá limuzína. Tony jenom mávl rukou a parta dětí z Asgardu (stále oblečena ve svém slavnostním asgardském oblečení) ho poslušně následovala.

Na Asgardu měli jenom koně nebo létající stroje, takže tohle auto je přímo vyvádělo z míry.

"Je to nějaké kouzlo? Ty koně jsou skryté pod tou černou lesklou zbrojí?" Zeptala se Astrid bezelstně. 

"Ne, myslím, že to má nějaký zvláštní pohon," ozval se Narfi a zahleděl se přes okénko na podivné obří budovy, které míjely.

"Na Asgardu máme také vysoké domy, ale ne až takhle..." Pronesla zamyšleně Hela. Tato planeta na ni působila velice zvláštně. Jako by tady už někdy byla... i když nic nepoznávala. Všechno bylo jiné. Lidé, stromy, budovy, silnice... Úplně odlišné od Asgardu, ale stejně se tu cítila skoro jako doma.

V náručí držela Garpa, kterého se za nic na světě nechtěla vzdát. I když jí rodiče vymlouvali ten nápad vzít ho sebou, přesto dosáhla svého. Ale její pejsek teď vyváděl jako pominutý. Štěkal a prskal kolem sebe jako smyslů zbavený.

Tony si jenom povzdechl a nonšalatním pohybem otevřel bar. Trochu zaváhal nad několika druhy skotské a poté se jeho ruka přesunula k osamělému pomerančovému džusu, jež se skromně krčil v koutku. Smutnou pravdou bylo, že jeho bar byl plný různých druhů alkoholu, ale nealko v jeho okolí nikdo nepil. Pak někde vzádu objevil obyčejnou francouzskou minerálku a s úlevou ji začal nalévat. Rozdal sklenice všem kolem sebe a oni se napili.

Tony rozhodně nečekal tak prudkou reakci na obyčejnou perlivou vodu. Všichni puberťáci z Asgardu začali prskat a plivat kolem sebe.

"Ale no tak děcka, nedal jsem vám přece alkohol!" Vykřikl rozhořčený Tony.

"V tom jsou nějaké bublinky, to studí na jazyku!" Zvýskla nadšená Astrid.

"Je-ží-ši..." Zmohl se Tony na jediné slovo. Právě si plně uvědomil rozsah celé té katastrofy. Přivedl na ubohou matičku Zemi partu Bohů, kteří nevěděli vůbec nic. Netušili, jako to chodí na Zemi, neuměli se ovládat, neznali základní pojmy a především... měli kouzelné schopnosti. Mohli udělat cokoliv. COKOLIV.

Tony se rezignovaně svezl dolů z koženého sedadla a zůstal sedět na zemi, se zrakem upřeným do otevřeného okénka na střeše auta a s doprovodním koncertem zběsilého štěkotu štěněte, které posedl amok. Zbytek cesty jenom nečinně pozoroval oblaka a přemýšlel nad tím, do kterého kouta vesmíru by měl ihned zdrhnout, aby zapomněl na Apokalypsu, zvanou Mládež Asgardu.

****

Připadalo mu to, že si vzal na starost stádo právě vylíhnutých kůzlat, které jsou na světě první den. Ani jediné dítě z Asgardu nemělo pražádné informace (natož zkušenosti) s jakoukoliv pozemskou technikou. Híkali a vzdychali úplně nad vším, počínaje dálnicí, přes výtah, midgardské oblečení až po nábytek v jeho pracovně. Zkoumali akvárium plné barevných rybiček, přehazovali si v ruce dálkové ovládání ke klimatizaci a úplně nejvíc je fascinovala razítka, které používal Tony na firemní dokumenty. 

Hela a Narfi se okouzleně dívali z obřího okna, protože se nacházeli ve 43. patře mrakodrapu, patřícího Avengers. Nemohli pochopit, jak tak obrovská budova může vůbec stát a přitom nespadnout, když k její stavbě lidé nepoužili žádná kouzla.

Dovniř vpadla nadšená Nataša (alias Černá vdova) a Tony si oddechl. Vytáhl z tajné zásuvky malou placatku a zhluboka se napil. Potřeboval otupit svou mysl, protože tušil, že proces obyčejného oblékání normálních pozemských oděvů půjde velmi ztuha. 

My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)Kde žijí příběhy. Začni objevovat