My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

FIRE AND ICE

Když Midgarsormr spatřil přicházet Armádu nemrtvých, sklonil hlavu tak, aby chránil svého nového pána. Magnus při pohledu na hromadu zombie jenom uznale hvízdl. Pomalu si už začínal zvykat na podivné události, kterých byl součástí a někdy dokonce hlavním aktérem. Jenom máloco už ho dokázalo překvapit.

"Můžeme to udělat po dobrým, nebo po zlým," ozval se odkudsi zdola Helin hlas.

"Já vím, že to stejně uděláš po zlým," opáčil Magnus, dobře chráněn Midgarsormrovým mohutným tělem. "Zabila jsi všechny lidi, kteří ti vstoupili do cesty, ačkoliv ti vůbec nic neudělali. Co tak špatného provedli Bruce, Nataša a Rose? Čím ti ublížíli?"

"O čem to mluví, Helo?" Daimon vypadal překvapeně, evidentně netušil, co Hela provedla na Midgardu.

"Byla to nehoda," bránila se zarputile, "dala jsem jim šanci utéct, ale oni chtěli se mnou bojovat - tedy Bruce a Nataša, Rose se schovala. Vyslala jsem tam několik zkušebních plamenů a pak se mi to trochu vymklo z ruky," přiznala, celá rudá ve tváři, protože věděla, že Daimon nemá rád zbytečné oběti.

Její manžel si smutně povzdechl, tohle budou řešit pozděj. 

"Magnusi, chlapče, nemáš nejmenší šanci," oslovil ho. "Možná tvého hada nedokážu zabít, ale můžu ho škaredě zranit. Ale já ho nesmírně obdivuji, je to překrásná, kouzelná bytost a nerad bych mu ublížil. Je to jenom na tobě."

Magnus se na okamih zamyslel. Je to past? Je to pravda? Pán pekla mu nabízí mírové řešení? Ale než se dokázal k něčemu rozhodnout, přerušil ho chladný hlas.

"Dámy a pánové, mám pro vás důležitou zprávu," řekl Ragnar nesmírně vážně, téměř až slavnostně. Najednou se objevil uprostřed nádvoří, celý zahalen v tmavém plášti a nikdo si ho předtím nevšiml přicházet. Hela si zlostně pomyslela, že ty stráže u brány jsou k ničemu.

"Bohyně Sigyn je mrtvá. Její spálené tělo najdete v Yotunheimu, v pasti, kterou pro ni vytvořil samotný Loki." Ragnar vypadal podivně klidně, ale oči se mu zvláštně leskly.

"Ty zasranej zmetku," vyjela na něho Hela a nevšímala si varovného Daimonova pohledu, "ty nemáš nejmenší šanci proti Bohyni, jako je moje máti!"

"Já ne," ušklíbl se Ragnar, "ale Surtr ano. Osvobodil jsem ho a on ji zabil." 

"To není možné..." Zašeptal ohromeně Daimon. "To nemůže... Nemohl jsi ho vysvobodit z té klece. Nemáš v sobě krev ledových obrů, ani neumíš kouzlit."

"Myslím, že jste mě celé ty roky všichni velmi podceňovali," Ragnar kráčel směrem k paláci a ostražitě hlídal každý Helin pohyb, "a já přitom plánoval pomstu. No... Není to jenom pomsta, je to něco, co mi právem náleží vzhledem k mému původu. Můj otec a matka nikdy nezvládli porazit démona jménem Loki, ale já jsem měl geniální plán. Od malička jsem hrál roli poslušného chlapce, který nemá zájem o politiku a intriky. Kdybyste jenom věděli... Kolik tisíc možností mi postupně proběhlo hlavou... Stále jsem narážel na to, že neumím kouzlit. A vy jste se mi za to posmívali. Říkali jste si... Ubohý, hloupý, nemožný Ragnar. Nic neumí, do ničeho se neplete, nic nedělá. Ale já věděl, že to nakonec dokážu. Já jsem vyvolený. Já jsem král Asgardu."

Při posledních slovech stál těsně u obřího, lesklého hadího těla, který stále mocně obepínal celý palác.

"Už je můžeš pustit," pokynul Ragnar Magnusovi a ten ho poslechl. Midgarsormr varovně zasyčel a uvolnil vchod, do kterého se okamžitě nahrnula Hela s Daimonem. Armáda nemrtvých nehybně stála na nádvoří a kolem nich se vznášel mrtvolný puch.