My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

MY NAME IS NARFI. MY NAME IS HOPE

"Ta Valkýra je zde, na Asgardu, ale musím ji nechat přivést," zalhala hladce Sigyn, "pošlu tam Zeniu, ta to spolehlivě vyřídí. Sídlo Valkýr, které již nebojují, je daleko na severu a pár dní to potrvá."

"Dobře," přikývl Ace. "Já počkám. Žádný problém"

Loki podezíravě přimhouřil oči, ale byl zticha. Což bylo v jeho případě špatné znamení a Sigyn spolehlivě věděla, že její manžel něco vytušil.

"Tak vážení, myslím, že pro dnešek toho bylo dost," zvedla ruce Sigyn, "je čas na odpočinek."

A tak se všichni spokojeně odebrali do svých pokojů v naději, že příští dny přinesou nové vzrušení a zážitky. Nikdo z nich ale nemohl tušit, jak dalece bude ovlivněna jejich budoucnost.

****

RAGNAR A NARFI

Ragnar seděl v zahradě pod velkým, rozložitým stromem a zamyšleně pozoroval odrazy planet na temné obloze. Uslyšel něčí kroky, ale neobtěžoval se ohlédnout, zůstal nehybný jako sochy dávných bohů, které byly rozestavěny všude kolem.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se opatrně Narfi a přisedl si kněmu.

"Jistě, proč bych nebyl?" Opáčil lhostejně Ragnar.

"Protože od té doby, co zemřela Emily... jsi takový uzavřený a nemluvný. Jestli cítíš bolest, tak je lepší se s ní vypořádat ihned, než se zbytek života užírat něčím, co jsi stejně nikdy nemohl mít. Ona byla smrtelnice a ty jsi Bůh. Což z vás dělá naprosto nepravděpodobný pár."

"Můj otec také miloval smrtelnici."

"A podívej, jak to dopadlo. Musel se jí vzdát."

Ragnar v sobě zadusil povzdech. "Neměj o mě strach, jsem stejně silný, jako dřív." Tón v jeho hlase najednou nebyl tak apatický jako předtím. Znělo to spíš jako výhrůžka.

"Tak fajn," odfrkl si Narfi a zvedl se. "Dobrou noc."

Ragnar pozoroval, jak jeho bratranec prochází zahradou a v jeho pohledu se zračila čirá nenávist. Narfi nikdy nemohl pochopit, co teď cítí. Pocházel z rodu Boha, který ukradl veškerou svou moc a neprávem obsadil trůn. A neuznával smrtelníky. Proto nikdo nemohl doopravdy pochopit, jak moc může Bůh milovat smrtelného člověka.

Ragnar tiše zašeptal její jméno. Po tváři mu tekly slzy a opakoval to jméno stále dokola, tisíckrát, milionkrát za sebou, s nadšením, láskou a bolestí.

ASTRID A ACE

"Jsem tak vzrušený, že snad dneska ani neusnu," vyhrkl Ace s rozechvěním, které už dávno necítil. Vlastně se takhle necítil ještě nikdy.

"Mám ti říct pohádku na dobrou noc?" Usmála se Astrid svůdně.

"To by bylo krásné, ale Rose... I když je pod práškama, stále tak trochu vnímá, co se kolem ní děje. A nemyslím, že by přítomnost kohokoliv z vás tento stav zlepšila.

"Já vím," pohladila ho Astrid po rameni, "musíš jí dát čas. Pro smrtelníka je dost obtížné pochopit, že existují Bohové. A taky se možná bojí, že tě nakonec ztratí. Musíš s ní mít trpělivost."

"Ty jsi tak úžasná," zašeptal Ace rozechvěle a krotil v sobě mocnou touhu políbit ji.

"Díky," Astrid se začervenala. Tuto schopnost červenat se kdykoliv a kdekoliv ovládala naprosto dokonale, byla v tom přímo mistryně. Věděla, že to chlapy přivádí k šílenství. Vypadala nevinně, rozkošně a ďábelsky svůdně zároveň. A viděla, jak moc to na Ace působí.