My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

Killer Queen

Země Valkýr před několika lety...

Zenia stála v plné zbroji před svou nenáviděnou královnou a hruď se jí prudce zvedala a klesala. V žílách cítila adrenalin, který v ní vzbuzoval pocit, že je nepřemožitelná. Ale její soupeřka - nenáviděná Hildra, byla velmi zkušená a obratná bojovnice, takže věděla, že ji čeká souboj, ze kterého buď vzejde jako nová panovnice, nebo bude poražená a vysmívaná stejně, jako kdysi její ubohá matka. 

Hildra se na ni nevěřícně dívala, jako by nedokázala pochopit, že se opravdu některá z jejích podřízených odvážila vyzvat ji na souboj a drze čekat na to, že s ní snad nakonec doopravdy bude bojovat. 

Navíc Zeniu speciálně nesnášela, protože byla potomkem ženy, se kterou od narození bojovala - o přízeň davu, o postavení a prestiž a nakonec i o muže, který se stal otcem Zenie a oplodnil její matku a Hildra se musela spokojit s někým jiným. Ten muž byl jedním z asgardských Bohů a Hildra o něj stála od útlého věku, jakmile se o něm jednou dozvěděla a další roky trávila tím, že posedle sbírala všechny jeho podobizny a hltala všechny informace o tom, co dělá a kde právě je. 

Ale když tento Bůh dostal pozvání na slavnost oplodnění od dvou různých Valkýr, nakonec si vybral Zeniinu matku a Hildře dal jednoduše košem. 

Zenia netušila, kdo je jejím otcem, protože tato informace byla všem dcerám důsledně zapovězena. Vždycky se to sice toužila dozvědět, ale jejím prvotním cílem bylo získání postavení, které považovala za své svaté právo následnice trůnu. Ale nejdřív musela porazit Hildru - zákeřnou, lstivou a obratnou Valkýru, která zde vládla tvrdou rukou.

Ostatní Valkýry vytvořily kruh, uprostřed kterého zůstaly osamoceně stát Zenia s Hildrou. Každá z nich byla již v plné zbroji - v rukách měly ostré meče a sekyry, na hrudi, ramenou a nohách měly lehké, ale pevné  brnění a na hlavě přilby s dlouhými rohy.

Nejdřív kolem sebe kroužily a častovaly se nenávistnými pohledy. 

"Jsi stejně nemožná jako tvoje matka," procedila Hildra mezi zuby, "a tvůj otec nebyl o nic lepší. Byl to flákač, lhář a zákeřný manipulátor."

Kolem nich to zašumělo. Hildra ZA ŽÁDNOU cenu nesměla prozradit jméno otce Zenii. Kdyby tak učinila, musela by okamžitě navždy opustit společenství Valkýr. A Zenia taky. Ani jedna z nich by se už nikdy nesměla vrátit, musely by se zařadit mezi nejnižší společenskou vrstvu Asgarďanů a celý život trpět ústrky a posměšky. Hildře by nevadilo, kdyby Zenia skončila na ulici, ale to by tam pak skončila i ona - a na to si sama sebe až příliš cenila. Proto Zeniu jenom zlehka provokovala, protože tušila, že Zenia přímo bytostně toužila poznat svého sploditele.

"Sklapni!" Vyštěkla najednou Zenia ostře. "Umíš jenom žvanit, ale nic jiného!" Prudkým pohybem sekla mečem Hildru rovnou do ramena, na kterém zůstala tenká, rudá stopa. 

"Ty malá štětko!" Zařvala Hildra. "Proč si raději nejdeš sehnat chlapa? Proč si zahráváš s dospělou ženou, na kterou absolutně nemáš? Teď bys měla plodit děti a ne tady poběhovat s mečem, ještě si ublížíš..."

"Ne, díky," odsekla Zenia, "já si svůj osud určuju sama. A mým osudem je vládnout Valkýrám."

Po těchto slovech se mezi nimi strhl prudký boj a vítězství se přiklánělo chvílemi na jednu nebo na druhou stranu, ale Zenia byla přece jenom o dost mladší a co jí chybělo na zkušenostech, doháněla obratností a rychlostí.

Hildra se najednou ocitla na zemi, úplně bezbranná a její odhalený krk přímo lákal k přímé ráně z milosti. Prudce dýchala a modlila se, aby jí Zenia dlouho netrápila, ale úder stále nepřicházel.