Ragnarok zasáhl všechny části vesmíru a dle starodávného proroctví při něm zahynula většina známých vikingských Bohů. Asgardský trůn ovládla Sigyn, manželka Lokiho, která má nelehký úkol - udržet rovnováhu ve vesmíru a zároveň zabránit tomu, aby vlá...
"Počkej, Rose, mám žízeň, nezajdeme si sem dát něco k pití?" Astrid měla ale oči stále upřené do výlohy, na blýskavý obraz Lokiho. Přitahoval ji jako magnet, nedalo se tomu odolat. Jeho oči pronikavě zářily, ačkoliv to byla jenom malba - ale velmi zdařilá. Vypadal doopravdy jako Loki a Astrid nedokázala pochopit, kde se tam ten obraz vůbec vzal. O minulosti Lokiho a Sigyn na Midgardu zatím neměla ani tušení a přímo hořela nedočkavostí zjistit nějaké pikantní informace.
"Děláš - si - srandu?" Vyhrkla Rose zděšeně. "To JÁ... mám vkročit do takového pajzlu? Vždyť je to jako peklo..."
"Co je to pajzel? Něco zakázaného?" Astrid byla nadmíru vzrušená. Jo, přesně tak. Lokiho obraz by očekávala v pajzlu. Nebo v pekle... Každopádně tam MUSELA jít.
"Ty jsi fakt z venkova, viď? V Kanadě takové hospody snad nemáte? Pajzel je... no prostě tohle je místo, kde je špína, kde se schází podivíni a tak. Nosí dlouhé vlasy a vousy, starobylé oblečení a za opaskem sekyry nebo co to je..."
"Bezva, to musím vidět!" Vyhlásila nekompromisně Astrid a bez okolků nastrkala Rose přímo do vchodu do ošuntělého baru. Společně vešly dovnitř. Chvilku musely čekat, než si jejich oči zvykly na přítmí, které tu bylo a rozhlédly se kolem sebe.
Bar byl poloprázdný, špinavý, zpustlý a páchl. Astrid se s úlevou zhluboka nadechla. Vypadalo to tu přesně jako v její oblíbené hospodě na Asgardu. Dřevěné stoly a židle, cínové holby, na zemi sláma a hnůj a lidé oblečeni v něčem, co silně připomínalo asgardskou módu zpřed dvaceti-třiceti let. Prostě takové asgardské retro.
"To je nádhera!" Vykřikla Astrid a vzápětí zaregistrovala další zajímavé obrazy, visící nakřivo na všech zdech. Byl tam Thor i Odin a zase Loki. Ale tenhe obraz byl trochu jiný, než ten, na kterém byl vyobrazen ve výloze baru.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Astrid fascinovaně zírala na temně zelený obrázek, plný svíjejících se nahých lidí, kteří vypadali dost zmučeně a utrápeně. Uprostřed obrazu se zřetelně vyjímala vysoká, štíhlá silueta Lokiho, který se tvářil vznešeně a zároveň neústupně. Měl na sobě své typické oblečení v černé a zelené a kolem úst mu pohrával ironický úšklebek. Vypadal úplně jako živý, jako kdyby v tu chvíli stál přímo před ní.
"Loki..." zašeptala zhypnotizovaně Astrid a měla co dělat, aby se toho obrazu nedotkla. Její domov k ní promluvil a ona najednou v hlavě pocítila silné nutkání ihned se sebrat a jakýmkoliv způsobem odplout zase na Asgard.
"Cože?" Zeptala se nepřítomně Rose, s rukama těsně přitisnutýma k břichu, aby náhodou o něco nebo někoho nezavadila. "Nepůjdeme radši někam jinam?" Měla pocit, že se ihned pozvrací.
"Nebuď taková citlivka," vyhlásila pohrdavě Astrid. "Dám si holbu silné medoviny," kývla na umaštěnou servírku, stojící u pultu. Servírka na ni podezíravě hleděla a kousala se do rtu, ale Astrid jí nevěnovala pražádnou pozornost. Sedla si k nejbližšímu stolku a Rose ji chtě-nechtě následovala, házejíc bojácné pohledy po svém okolí.
