My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

HAPPY BLOODY BIRTHDAY

Paprsky slunce líně vnikaly přes polozatažené závěsy velké komnaty, ve které se několik dívek a chlapců snažilo zůstat vzhůru a neklimbat při poslouchání strašlivě nudné přednášky z asgardské historie, kterou unylým hlasem vyprávěl mladý profesor - vysoký, blonďatý elf s pronikavýma modrýma očima. Svou práci - a historii Asgardu -  zbožňoval a myslel si, že ostatní bytosti to tak mají stejně.

Bohužel se škaredě pletl. Při pohledu na jeho studenty bylo nad slunce jasné, že přemýšlejí nad různými věcmi, ale ani jedna z nich není historie. Ani Asgard. 

Hela otráveně pozorovala paprsek blikotavého světla v odraze zrcadla na zdi, a přitom intenzivně přemýšlela nad tím, zda jí její otec přichystal překvapení, týkající se jejích dnešních narozenin, nebo ta oslava proběhne úplně v klidu a bez jakýchkoliv fanfár, jako všechny ty roky předtím.

Dneska by to mohlo být jinak, zasnila se Hela, je mi už ČTRNÁCT. Jsem dospělá, můžu se účastnit válečných porad, nebo se dokonce stát rádcem krále, mého milovaného otce. Takhle bychom si byli ještě blíž... Mohli bychom spolu trávit víc času, nejenom ty večerní procházky, nebo víkendové souboje. A Narfi je stejně radši s matkou, mohla bych mít Lokiho jenom pro sebe...

"Znáte správnou odpověď, Helo?" Uslyšela profesorův hlas a trochu sebou škubla, což vyvolalo úškleb u jejích spolužáků. "Netuším, na co jste se ptal, pane," postavila se a důstojně si uhladila temně zelené roucho, "ale jsem si jistá, že kdybych vás poslouchala, tak bych odpověď určitě znala."

Ragnar - její bratranec, kterého považovala za naprostého primitva, se nahlas chraplavě zasmál a potřásl hlavou. Ostatní mladíci ve třídě - synové předních asgardských šlechticů, se usmívali potichu - jako děti nebohů si nemohli na Elfa dovolovat tak, jako potomkové pravých Bohů.

"Velmi mi připomínáte svého otce, slečno Helo," řekl ledově profesor.

"To má být poklona?" Opáčila Hela drzým tónem.

"Ani ne," odsekl Elf, "spíš naopak. Jako dcera krále byste měla znát asgardské dějiny naprosto dokonale. Ale vy i váš otec historii jednoduše ignorujete místo toho, abyste si z ní vzali ponaučení."

"Z historie vím všechno, co vědět potřebuji," oponovala mu, "to znamená, že vím, že můj děda Odin vládu nad Asgardem těžce nezvládal, můj otec opakovaně porazil Thora a převzal vládu a má matka Sigyn je nejmocnější Bohyně. To mi úplně stačí."

Její slova vyvolala v přítomných různé reakce. Ragnar zbledl a kousl se do rtu, Narfi se ušklíbl a Astrid - dokonalá, nádherná a božská Astrid, dcera Zenie a Válího, si svou spanilou bílou ručkou zakryla svá perfektně vykrojená ústa, aby skryla úsměv. Jako všichni, kdo v sobě měli krev Lokiho, nesnášela Thora a celou jeho rodinu.

"Trocha pokory by vám neuškodilo," odpověděl profesor, "do zítřka mi napíšete pojednání o 5000 slovech o tom, jak se můžeme poučit z chyb svých předků."

"Do zítřka?" Vykřikla Hela. "Ale... dnes mám oslavu. Já a Narfi slavíme čtrnáct let. To v žádném případě nestihnu."

"To je váš problém," profesor si posbíral věci a lhostejně pokrčil rameny. "Ať vám třeba pomůže Ragnar. Spolu jistě něco vymyslíte. Uvidíme se zítra."

Elf důstojně a nenáhlivě odkráčel do svých komnat, které se nacházely v pravém křídle paláce, kde bydlelo služebnictvo.

"Do horoucího pekla s ním," ulevila si Hela, jen co se za ním zabouchly dveře.

"Neměla bys tak mluvit," přistavil se u ní Narfi, "on není špatný, jenom ty máš problém s autoritami."

"Ani ne," usmála se Hela nevinně, "tedy...pokud ta autorita není můj otec. On je jediný, koho poslouchám."