My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

GREETINGS FROM HELLGIRL

Nepozorovaně kráčela dlouhými chodbami paláce, občas se schovala do nějakého výklenku a počkala, než kolem ní projdou sluhové, ale nikdo si ji nevšímal. Venku stále zuřil chaos, ale ona s určitostí věděla, že Thor toho svého miláčka z Midgardu bude chránit víc, než svůj vlastní život. Schová ho uvnitř, někde hluboko v útrobách paláce a obklopí ho silnou stráží.

Nemýlila se. Thor si jako svůj hlavní stan vybral Lokiho soukromé komnaty, což považovala téměř za znesvěcení. Venku přede dveřma stálo šest vysokých, urostlých chlapů.

Sarkasticky se ušklíbla. To nebude problém.

Klidně před ně nakráčela a když velitel stráže s úžasem poznal, kdo vlastně je, bylo už pozdě. Všechny spálil černý, smrdutý plamen, před kterým nebylo úniku.

Hela vešla dovnitř. 

A pak ho konečně uviděla a pěkně zblízka.

Otočil se od okna, přes které napjatě pozoroval bitvu Asgarďanů a zombie z pekla. Když si všiml nehybně stojící Hely, trochu zrozpačitěl a zrudl.

"Víš, kdo jsem?" Zeptala se ho zpříma.

"Ne, ale tuším to. Vypadáš trochu jako tvoje matka... A trochu jako Loki."

"A ty vypadáš ÚPLNĚ jako on."

Přišla k němu blíž. Stála těsně před ním a s úžasem studovala jeho dokonalý obličej, vysokou postavu a přesnou repliku Lokiho uniformy. Nemohla uvěřit tomu, že na světě existuje tak dokonalá kopie jejího otce. Vlastně on nebyl kopií, byl originál stejně, jako Loki.

"Přišla jsi mě zabít?" Zeptal se tiše, ale působil klidně, jako by se se svou smrtí už dávno smířil.

Hela neodpověděla. Vypadal přesně jako její otec, kterého vroucně milovala. Jenom výraz v jeho očích byl zcela jiný. Chyběla tam ta zvláštní, ďábelská jiskra. I křivku úst němel tak výraznou, jeho rty byly měkké a krásně se usmíval, i přesto, že před ním stála hrozba. Působil křehce a zranitelně, jako malé kotě, které máte chuť vzít do náruče a konejšit.

"Musíš rychle odejít," řekla nakonec a trochu ustoupila stranou.

"Ale Thor..."

"Poslouchej mě, člověče!" Chytla ho za ramena a trochu s ním zatřásla. Na chvilku jí to přišlo legrační, protože tohle by svému pravému otci nikdy udělat nemohla, bylo by to jako urážka jeho královského majestátu.

"Musíš zmizet, zpátky na Asgard a požádat Tonyho Starka o nějaký bezpečný úkryt. Avengers ti jistě pomohou. Musejí tě schovat tak, aby tě nikdo... včetně mně samotné... nikdy nenašel. Chápeš? Podruhé ti již pomoct nemůžu. Loki tě určitě zabije."

"Proč mi vlastně pomáháš?"

"Sama nevím," přiznala rozpačitě, "možná proto, že... Jsi jako přízrak jiného Lokiho. Mohl by být přátelský, laskavý a milý... No, nevím, jestli by se mi vlastně takový líbil... Já jsem... HellGirl." To poslední slovo řekla se zvláštním důrazem a trochu chraplavým hlasem. V tu chvíli lhala sama sobě. Možná by laskavého Lokiho doopravdy milovala. Možná i ona sama by mohla být vřelejší. 

Ale realita byla dost odlišná.

Tom zmateně zatřásl hlavu. Přemýšlel nad tím, proč zrovna on musí být součástí tohoto podivného života, plného mimozemšťanů a Bohů.

"Tak pojď," chytla ho nekompromisně za ruku a tahala ven. "Za chvilku nás tady najde můj bratr a nejsem si tak docela jistá, zda bude ohledně zachování tvého života sdílet stejný názor, jako já."