My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

WEDDING LIKE HELL

Nemohla uvěřit tomu, že se to opravdu dělo. Právě teď a právě tady. Sigyn nehybně stála u okna a pozorovala cvrkot na nádvoří. Služebné, zahradníci, kuchaři, číšníci, hudebníci a spousta Valkýr se hemžili na dvoře, přenášeli věci sem a tam, chystali hostinu, výzdobu, hudbu...

Nebyla to ledajaká svatba. Král Asgardu dával svou dceru Králi Pekla. Takže to muselo podle toho náležitě vypadat. Výzdoba byla krvavě rudá, s lehkým akcentem tmavě zelené, oblíbené to Lokiho barvy. 

Přesto že byl Daimon pekelník, byl velmi romantický, zasněný a měl vybraný vkus. Na všechno osobně dohlížel a peskoval sluhy, kteří nedokázali být dost rychlí. Všude byly rozmístěny tmavě rudé růže s ostrými trny, takže když někdo mezi nima procházel, musel si dávat opravdu hodně velký pozor, aby mu neroztrhaly oblečení a nepoškrábaly obličej. Ty růže byly dovezeny přímo z pekla, takže smrděly jako síra a v jejich trnech se skrýval ošklivý, prudký jed, způsobující nezahojitelné puchýře všude, tam, kde se dotkly něčí kůže.

Na stolech se rozprostíraly rudé ubrusy, takže zlaté a stříbrné nádobí na nich krásně vynikalo a lesklo se v zapadajícím slunci. Vysoké, cínové číše byly naplněny silným vínem, které dokázalo rychle opít i samotného Boha.

A mezitím všude poběhoval pekelný pes Garp, který se snažil všechno zničit a rozbít, chňapal svou uslintanou papulí po ubohých služkách, které s křikem utíkaly a snažily se schovat. Nakonec musel zasáhnout Daimon a zavřít ubohého Garpa dolů do sklepení.

"Už je čas," zašeptal Daimon při pohledu na zapadající slunce a upravil si dlouhý, černý plášť. Za chvíli pojme za manželku dívku, na kterou čekal celých tisíc let a ještě kousek.

*******

Nemohla uvěřit tomu, že se to opravdu dělo. Právě tady a právě teď. Hela stála před vysokým zrcadlem s bohatě zdobeným rámem a nechala si upravovat šaty od několika služek. 

Vypadala božsky. Její svatební šaty byly samozřejmě rudé, plné krajek a zlatého zdobení, složitě vyšívané a nadýchané, přesto se v nich dalo lehce pohybovat. Na hlavě měla černou a vysokou korunu vyrobenou z trní, přivezeného z pekla. To byl dárek od jejího snoubence, který korunu sám vyrobil a dal do ní kouzlo, které mělo Hele neustále připomínat, jak moc ji miluje.

"On je tak romantický," rozplývala se Hela. "Vážně... Neustále mě obsypává kytkami a sladkostmi. Miluje západ slunce, šumění moře a lehký vánek. Je tak milý a laskavý. Vůbec nechápu, jak může pán pekla být tak sladký."

"Ale dokáže se pěkně proměnit," opáčila Astrid a připla Hele dlouhý, rudý závoj k trnové koruně. "Mimochodem, nezdá se ti to ani trochu divné? Že je démon a přitom je opravdu hodný? On není jako Loki, který je zákeřný, i když se tváří mile. Daimon je opravdu drahoušek. Nikdy by nikomu neublížil, pokud to není naprosto nutné. Na rozdíl od tebe..."

"Proto se k sobě tak báječně hodíme," odpověděla Hela zasněně. "On je kromě Lokiho jediná osoba v celém vesmíru, která mě dokáže udržet na uzdě."

"Už je čas," řekla Astrid při pohledu z okna a upravila Hele poslední záhyb na šatech. Za chvíli její nejlepší kamarádka pojme za manžela démona, který na ni čekal tisíc let a ještě kousek.

*******

"Daimone, můj příteli a bratře," pronesl Loki sametovým hlasem, "dnešním dnem ti svěřuji život a osud své dcery Hely, která ti byla určena. Už když se narodila, dostala jméno, které symbolizuje její budoucnost. Chraň ji, opatruj a miluj jako největší poklad vesmíru. Já, Loki tímto prohlašuji Helu za tvoji manželku a novou paní pekla. Její jméno odteď bude Hela Hellstrom, alias HellGirl."

Daimon se usmál a velmi něžně Helu políbil. Hosté, shromáždění kolem začali freneticky tleskat a provolávat jim na věčnou slávu.

Jenom jedna osoba se ke všeobecnému veselí nepřipojila. Matka nevěsty zasmušila koukala na dno číše, která byla ještě před chvilkou plná opojného vína. 

"Rozhodla ses radši opít, mami?" Zeptal se pobaveně Narfi. Znal svou matku dokonale a chtěl ji mít celý den na očích. Ne, že by jí nevěřil, ale pro jistotu...

"Moje dcera bude žít v pekle. Co jsem to za matku?" Škytla a znova se napila.

"Ona sama to tak přece chtěla. Vybrala si svůj osud."

"Ne, chtěl to tak Loki a ten pekelník, ten..." Řekla velmi sprosté vikingské slovo, což vyvolalo pobavený úsměv na Narfiho obličeji. Obvykle takhle nemluvila.

"Třeba s ním bude šťastná, a o to tady jde," oponoval a odsunul z jejího dosahu plnou láhev. 

"To je svatba jako z pekla," zamumlala nešťastně a svalila se do křesla. Události kolem ní se naprosto vymykaly její kontrole. Uviděla, jak se k nim blíží Loki a upřela na něho nenávistný pohled.

"Nechceš přinést kávu, drahá?" Zeptal se Loki klidně a sedl si vedle ní. Pokynem ruky naznačil Narfimu, aby je nechal osamotě.

"Proč?" Vyhrkla jediné slovo. 

Věděl, že se to netýká nabízené kávy. 

"Protože teď je ten správný čas," odpověděl, ale dál to nerozvíjel.

"Přece se ještě musí vrátit na Midgard. Uběhlo jenom několik měsíců, měli tam být rok a dokonale se naučit všechno o životě obyčejných lidí."

"To klidně může. Manželství ji přinese další zkušenosti. Daimon je pro ni ten pravý."

"Když myslíš..." Neměla sílu oponovat mu. Zavřela oči a přemýšlela nad tím, jak její dcera přijme fakt, že Daimon ve skutečnosti vypadá o dost jinak, než se na první pohled zdálo.

Nebyl vládcem pekla pro nic za nic. Byl synem samotného Satana. A smrtelné ženy. Proto jeho horní polovina vypadala přitažlivě a sympaticky.

Ovšem zbytek těla... 

A Hela na to měla přijít už za pár hodin.

Protože i vládce pekla měl po svatbě svatební noc.