FRENEMIES

929 88 9
                                    


Astrid se probrala, když uslyšela ostré zaštěkání Garpa, který lítal po pokoji jako blázen. Vrčel, cenil zuby, neklidně vrtěl ocasem a nakonec rozcupoval chlupatý polštář na malinkaté kousky. Peří se lehce vznášelo vzduchem a absudrdně zjemňovalo všechen ten zvláštní neklid, co byl cítit v pokoji.

"Nemůžeš toho pekelníka trochu zkrotit, Helo, prosím tě..." zamumlala Astrid nespokojeně a převrátila se na břicho. Chtěla spát dál, cítila v těle  podivnou únavu, která jí proudila v žílách jako jed. Najednou si vzpomněla, že včera ji Ace rázně odmítl a tím nastal etický problém - jak se k němu má dneska chovat? Odměřeně? Nebo jako by se nic nestalo? Kousla si do rtu a svraštila čelo. Takovou situaci ještě nikdy dosud řešit nemusela. Bytosti mužského pohlaví všech druhů po ní doslova šílely.

Ozvalo se ostré zaklepání na dveře. Garp při tom zvuku skočil přímo na Helu, která nechotně vstala a otevřela.

"Astrid, je tu Ace, chce s tebou mluvit," křikla Hela a zmizela v koupelně. Garp stále běsnil, tak ho Astrid jenom lhostejně překročila a vyšla ven k Aceovi a zabouchla dveře. Dívali se na sebe... a nastala chvilka trapného ticha.

"Chtěl jsem se ti omluvit," vyhrkl Ace náhle, "za ten včerejšek. Není to tak, že by ses mi nelíbila... Vlastně jsi to nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy potkal a myslím si, že jsi úplně úžasná a tak vůbec... Ale Rose mě opravdu miluje a chodíme spolu už dlouho a já... nedokázal bych někomu být nevěrný."

Astrid nevěřila svým uším. Ten kluk si s ní snad dělá srandu. Odmítá Bohyni kvůli nějaké přiblbé smrtelnici?

"Chápu, že tě Rose opravdu miluje," procedila nakonec mezi zuby, "je velmi lehké se do tebe zamilovat. Ale... otázkou je... Miluješ ty doopravdy ji? Nebo si to jenom myslíš...? A jsi tak čestný, že radši zůstaneš s někým, koho nechceš, jenom abys neranil jeho city?" Astrid zatínala pěsti a zkoušela uklidnit svou mysl, aby na něj náhodou omylem nevyslala nějakou kletbu.

Ovšem Ace nestačil odpovědět, protože se náhle rozrazily dveře a vpadl mezi ně uštěkaný Garp. 

"Není zase o trochu větší?" Zeptal se užasle. "Teda o DOST větší?"

"Dost možná," podrbala Garpa za uchem Astrid a usmála se, "včera jsme zjistili, že tady na dvoře je kupodivu nějaké staré pohřebiště, plné krutě zabitých rodin. Takže teď asi bude růst docela rychle, když ho budeme na tom dvorku venčit. Vznáší se tam tolik utrpení, že by to snad naplnilo celý Hellheim."

"To je zvláštní," pronesl pomalu Ace, kterému se to celé vůbec nepozdávalo. "A ještě k tomu včerejšku... Mohla bys PROSÍM od své matky nějak zjistit... víš co..." Najednou se mu nedostávalo slov. Vypadal tak křehce a zranitelně, až Astrid pocítila náhlý příliv touhy popadnout ho do náručí a ukonejšit. Jakýmkoliv způsobem.

"Ano," kývla naoko lhostejně hlavou, "zeptám se jí na to, až budu posílat zprávy na Asgard. Neměl by to být problém." Upřela na něho vyzývavý pohled, ale Ace to nezaznamenal.

"Děkuji," usmál se. "Takže... jsme zase kamarádi?"

KAMARÁDI??? Prolítlo jí hlavou. Nenáviděla to slovo. 

"Jistě," vytvořila na svém překrásném obličeji neúpřimnou masku. On je Bůh a jeho družkou musí být Bohyně, rozhodla se v duchu, protože věděla, že jakákoliv smrtelnice nemá pražádnou šanci v souboji s ní. Pokrčila rameny a rozhodla se nechat tomu všemu čas. Přesně, jak jí to kdysi učil Loki.

A on o pomstě teda něco věděl.

****

Ve škole probíhalo obvyklé nudné vyučování, plné zbytečných informací, z nichž většinu studenti v životě vůbec nevyužijí.

My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)Kde žijí příběhy. Začni objevovat