My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

I AM THE SON OF FREY

Když Ragnar s Magnusem dorazili zpátky do Tonyho sídla, všimli si napětí a rozrušení, které tam vládlo. Jen co vešli dovnitř, okamžitě je zastavili Bruce s Natašou, kteří vypadali dost vyděšeně.

"Jste naživu?" Objala je Nataša s úlevou. "A kde jsou ostatní?"

"Co se tam vlastně stalo?" Zeptal se Bruce napjatě. "Vypukl tam požár nebo co? Evakuovali vás?"

Ragnar zvedl ruku. "To udělala Hela. Přivedla sebou Armádu nemrtvých, zabila několik policistů, našeho ředitele a všechno podpálila. Astrid a Narfi byli s ní a hádám, že teď jsou na Asgardu. Ale tam je čeká můj otec a... ještě někdo. Asi budou docela překvapeni."

"O čem to probůh mluvíš?" Zeptal se po chvilce šokovaného ticha Bruce.

"Jak vlastně víte, že se něco děje?" Opáčil Ragnar.

Bruce místo odpovědi ukázal na televizi za sebou. Teď měla vypnutý zvuk, ale obrázky, které právě vysílali, mluvily zcela jasně. Jeden dlouhý záběr ukazoval tu ohořelou spoušť, která zbyla po kdysi výstavním stadionu. Všude se válely hromady těl a Ragnar si byl jistý, že tak polovina raněných určitě nepřežije.

"Co se tam prokristapána stalo? Jak jste z toho hořícího pekla vůbec unikli? A kde je Hela?" Ozval se Tony, který se právě vracel z města, kde je předtím zoufale hledal. K stadionu se vůbec nedostal, policie ho tam nepustila kvůli záchranářským pracím a nikdo mu nedokázal říct, kdo všechno přežil a kdo ne. Stadion byl předtím úplně plný.

"Nemám čas ti to všechno vysvětlovat, Tony," řekl Ragnar netrpělivě. "Jsme ve válce, ale vás lidí se to netýká. Jedná se o nadvládu nad Asgardem, už opět. Já se tam znova vracím a Magnus jde se mnou. On sem nepatří."

"Aci?" Zaprosil Tony s pohledem upřeným na svého adoptivního syna. Stále odmítal nazývat ho jeho pravým jménem. Nedokázal se smířit s tím, že ten malý, nevinný a opuštěný chlapeček, který kdysi vypadal tak křehce a sladce, je synem Boha a mocné Valkýry.

"Promiň, Tony," řekl Magnus poněkud chladně. "Moje místo je na Asgardu. Vychoval jsi mě dobře. Nesnesu bezpráví. A proto tam musím jít."

"Teď nás nechte osamotě, musíme se připravit," zvedl Ragnar ruce ve velitelském gestu. 

"Připravit na co? Na válku? Chcete válčit tady?" Zeptala se nechápavě Nataša. 

"Ne, ale tady na Midgardu je něco... lépe řečeno někdo... koho ještě nutně budeme potřebovat. A to může zařídit jedině Magnus." Ragnar se už nemínil dál s těmi lidmi vybavovat, popadl svého druha za ruku a odvlekl ho pryč. Na to, co měl v plánu, měl jenom málo času.

Když osaměli, Magnus se nejistě zeptal. "Co po mně vlastně chceš? Vždyť víš, že kouzlit zatím moc neumím, na Asgardu jsem strávil poměrně málo času. Potřeboval bych další výcvik."

"Já vím," mávl Ragnar rukou, "ale myslím, že tohle zvládneš. Tvůj otec... myslím tím Tonyho, nás odveze svým superrychlým tryskáčem na Nový Zéland, pokud možno ještě dnes. A tam se dozvíš, co po tobě chci."

"Dobře," souhlasil unaveně Magnus. "Ale co ostatní? Myslím tím, co naše škola? Kamarádi, spolužáci... Všichni ti, co tam byli? Co s nimi bude?"

"Vaše policie a záchranná služba to budou muset zvládnout sami."

Magnus si zhluboka povzdechl. "Mám tak trochu pocit viny, za to, co se tam stalo. Kdybych Narfiho nevyprovokoval k tomu, abychom se poprali... Trochu mi ruply nervy."

"To není tvoje vina," ubezpečil ho rychle Ragnar, kterému se zamák nelíbilo, kam se ubíraly myšlenky spojence, kterého NUTNĚ potřeboval. "Hela nemusela zničit všechno, co jí stálo v cestě..."