My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

REVENGE WILL BE MINE

Loki se spokojeně usmál. Byl to spíš krutý škleb, než opravdický úsměv, ale půvab jeho obličeji to stejně neubralo. Jeho vzdálený příbuzný, který měl tu smůlu, že vypadal jako jeho dvojník, jeho dokonalá kopie, teď ležel před ním ve strnulé póze a nedýchal. 

"Tak, to bychom měli," zamumlal si Loki pod nos a otočil se. Chtěl zase nenápadně zmizet, ale najednou uslyšel divný zvuk, jakýsi slabý škrabot, přicházející od té mrtvoly.

Bleskově se otočil a sjel Tomovo tělo důkladným pohledem. Bylo zcela nehybné... Nebo ne? Nebylo možné, aby SMRTELNÍK přežil tuhle kletbu. 

Tom ale najednou pohnul prstem, pak druhým a nakonec celou dlaní, což dělalo ten nezřetelný šramot. Loki šokovaně pozoroval, jak ten obyčejný člověk, kterého před malou chvilkou skolil zcela neporazitelnou a mocnou kletbou přímo z horoucího pekla, pohybuje končetinami, jako by se právě probouzel z lehké dřímoty, i když před pár minutami zemřel. Jeho srdce se zastavilo, mozek nevysílal žádné signály, MUSEL být mrtvý. A přesto...

"To nemůže být pravda..." Zcela vykolejený Loki jenom stál a díval se, jak se Tom pomalu probírá k životu, natahuje ruce a nohy a snaží se postavit se. Nakonec se mu to povedlo. Zvedl ruce a přitskl si je k čelu. "Moje hlava, proč mě tak bolí..." Zašeptal a pak si všiml Lokiho, který před ním dosud nehybně stál.

"Hmm... jak jste se sem dostal? Co se stalo? Kdo vůbec jste?"

Ale Loki se nezmohl na odpověď. Díval se na Toma jako na nějaké nevídané, neslýchané monstrum, které dosud nikdo nespatřil.

Tom zamrkal očima a bezděčně se rozhlédl kolem sebe. Všiml si, že scénář, mobil a dýka leží na zemi, tak je zvedl položil na stolek. Opatrně se podíval na cizince ve svém pokoji a zcela zřetelně si uvědomil, jak je mu podobný.

"Vy jste z té agentury pro dvojníky? Poslal vás sem můj agent?" Zeptal se zdvořile a rychle přemýšlel, jak se toho chlapa co nejrychleji zbavit. V hlavě mu třeštilo a měl pocit, že jeho mozek právě explodoval. 

Ale Loki se konečně vzpamatoval. Zalil ho vražedný vztek, tak popadl nebohého Toma pod krkem a silně ho stiskl.

"Nevadí, uděláme to postaru," usmál se na něj děsivým způsobem.

Tom lapal po dechu a úplně zbrunátněl, ale jinak nevypadal, že by měl větší problémy. Loki ho stále škrtil, ale čím dál víc si uvědomoval, že Tom se nedusí, alespoň ne tak, jak by se měl dusit normální smrtelník.

Zcela běsnící Loki ho teda pustil a všiml si dýky na stolku. Bleskovým pohybem ji vzal a pokusil se jí vrazit Tomovi přímo do srdce. Tom další útok nečekal a byl tak vykolejený, že se ani nepokoušel bránit, ale dýka - i když byla opravdová a z kovu, ne divadelní napodobenina - po Tomově hrudi jenom sklouzla bez toho, aby napáchala jakoukoliv škodu.

"Co to do všech horoucích pekel má znamenat?" Zařval Loki. Nedokázal pochopit, že toho smrtelníka nemůže zabít. Co s ním je? Přece je to obyčejný člověk, ne nějaký Bůh... Je to jako by měl... Tak moment... 

Loki se zarazil, protože právě našel řešení celého problému. Ta pravda, tak jednoduchá a prostinká, přesto nepochopitelná... Napadlo ho, proč je Tom nezranitelný. Byl to sice stále člověk, ale měl nad sebou ochranu nějakého mocného Boha. Nebo spíš Bohyně. A on přesně věděl, která nesmrtelná kráska to má na svědomí. 

"Ty máš tak neuvěřitelné štěstí, člověče..." Zamumlal směrem k Tomovi, který se zrovna snažil vzpamatovat a dostat se blíž ke svému mobilu, aby zavolal nějakou pomoc. Jakoukoliv.