My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

Sif and Thor

Asgard

Thor zamyšleně seděl na břehu jezera, ve kterém se zrcadlilo bledé slunce a odrazy okolitých planet. Bezmyšlenkovitě zvedal drobné kamínky a házel je do lesklé hladiny, takže se zčeřila a pokojný odraz zmizel a místo něj vznikl jakési pokřivený, absurdní obrázek.

Vypadá to jako můj život, jsem jenom křivá karikatura, pomyslel si trpce, když vtom za sebou uslyšel tiché kroky, tak se udiveně ohlédl. Uviděl Sif v nezvyklém oblečení. Normálně nosila lehké brnění olivové barvy, které zakrývalo její hruď, ramena a lýtka, ale tentokrát zvolila jemný oděv pískového odstínu, přepásaný zlatým opaskem. Měla holá ramena a na nohou kožené sandály. Rozpuštěné tmavé vlasy jí čechral slabý vánek a v rukou držela velký džbán, který opatrně nesla směrem k němu.

Thor se otočil zpátky k jezeru a nenápadně si vzdychl. Věděl, co se teď stane. Ve vikingské kultuře bylo ženám bojovnicím dovoleno, aby ony samy aktivně požádaly o ruku svého vyvoleného, nemusely čekat, až to udělá on. Pokud by Viking takovou žádost odmítl, vystavil by dotyčnou nesmírné potupě, kterou mohlo její příbuzenstvo smazat - a to prolitím krve toho muže, který ji odmítl. 

Ovšem Thor vůbec neměl v úmyslu Sif jakkoliv ublížit. Hodlal si ji vzít, to ano... Ale až později. Doufal, že nejdřív bude nějaký čas trvat, než se jeho přátelé a Sigyn shodnou na vybraných úkolech, které měly být co nejobtížnější. Počítal také s tím, že než celý souboj skončí, uplyně několik dlouhých let. 

A až poté, co by získal trůn zpátky, měl v úmyslu se oženit. Předpokládal, že do té doby by se rány zacelily a jeho bolest ze ztráty Jane by otupěla. Ale Sif měla evidentně jiné plány. 

Přistoupila k němu a džbán plný medoviny položila na břeh jezera. Jemným dotekem vyzvala Thora, aby se postavil a otočil se k ní čelem.

Dívala se na něj láskyplným, vřelým pohledem a její obličej přímo vyzařoval štěstí. Takhle uvolněnou a usmátou ji neviděl už celé roky. Vlastně od té doby, co... potkal Jane. A ihned si bolestně uvědomil, že Sif ho miluje tak, jako on stále miluje svou bývalou manželku. A v tu chvíli netušil, co si s tím počít.

"Thore," oslovila ho Sif hlubokým hlasem, "chci ti říct, že budu stát po tvém boku - vždy a za jakýchkoliv okolností, ať se stane cokoliv, ať je náš nepřítel kdokoliv. Najdeš ve mně přítele, oporu i ženu. Miluji tě a chci být tvá až do skonání světa. Nabízím ti svou ruku, život i srdce. Přijmeš moji žádost a staneš se mým mužem?"

Zatočila se mu hlava a málem přestal dýchat. Ale nemohl ukázat slabost, nemohl si dovolit zaváhat ani na vteřinu.

"Ano," sklonil hlavu, "moc rád se stanu tvým mužem."

Sif se sklonila, zvedla džbán s medovinou a zhluboka se napila. Podala ho Thorovi a on se také napil. Džbán poté společně zvedli a rozbili o zem a jeho střepy hodili daleko do jezera. 

Thor se otočil a s velkým sebezapřením naklonil hlavu, aby ji políbil na rty, přičemž mu padl do oka odlesk přívěsku, který měla pověšený na tenkém řetízku na krku. Ten přívěsek byl symbolem toho, že byla ještě stále panna a jemu se najednou sevřelo hrdlo. 

Do hajzlu, co to vlastně dělám, zaklel v duchu. Měl bych být na Midgardu se svou pravou láskou, ne tady líbat ženu, ke které mám vztah jako k vlastní sestře. A ještě k tomu všemu je to nezkušená panna... Co všechno ještě budu muset podstoupit?

Ale na jeho obličeji nebyl tento vnitřní boj vůbec znát. Sif ho vášnivě líbala a přitáhla si jeho hlavu těsně k sobě a on se nebránil. Snažil se před očima vyvolat si představu prázdného asgardského trůnu, aby ten nápor jejích citů vydržel a neutekl. Nakonec se mu povedlo uklidnit se vidinou toho, že jednou bude král. 

A s tou nadějí mocně objal Sif a začal její polibky horlivě opětovat.

****