My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

I AM THE SON OF FREY

"Ano, ale..."

"To je teď už fuk," reagoval Ragnar trochu podrážděně. "Jdu za tvým fotrem a požádám ho o malou laskavost. Ty se zatím se všemi rozluč, protože je nejspíš dlouho neuvidíš. Nebo možná už nikdy..."

Magnus zaťal zuby. Uvědomil si, že ho čeká velmi nepříjemný rozhovor. Pomalu vstal a líně se sunul po chodbě směrem k dívčím pokojům. Zaťukal na jedny dveře a trochu s odporem vešel dovnitř.

Rose seděla u okna a v očích měla slzy. Byla zase stejně krásná, jako předtím, ale Magnus si marně snažil vzpomenout, proč se do ní vlastně kdysi zamiloval. Její krása a půvab mu teď už nic neříkaly. Měl stále před očima tu druhou, tu bestiální potvoru, tu nedostižnou mrchu s nadpozemskými schopnostmi, tu ženu, kvůli které se už nikdy znova nezamiluje.

Rose se mu s pláčem vrhla do náruče. "Viděla jsem to v televizi! Myslela jsem, že jsi mrtvý! Ty jsi věděl, že se to stane, že ano? Proto jsi mi tam zakázal jít?"

"Jo... jasně..." Zamumlal Magnus, který samozřejmě neměl ani páru o tom, jak tragicky se dnešní den vyvine.

"Poslyš, Rose," odtáhl ji trochu od sebe, aby se jí mohl podívat do očí. "Já... Odcházím. Navždy. Už se sem nikdy nevrátím. Budu žít s Bohy, ale nejdřív mě čeká válka a ani vlastně nevím, kdo přežije. Proto se musíme rozejít. Ty si najdeš nějakého hodného, milého hocha a pak se za něj vdáš a porodíš mu kupu krásných dětí a na mně zapomeneš."

V jejích očích viděl čirou hrůzu. To mu moc nepomáhalo.

"Musí to tak být," snažil se jí přesvědčit o své pravdě. "Lidská žena a Bůh spolu nemůžou být nikdy šťastni. To mi Ragnar vysvětlil dost přesvědčivě. I když se o to nějaké páry pokoušely, nikdy to nedopadlo dobře. Obvykle pro tu ženu, která zůstala buď sama, nebo rovnou zemřela."

Rose stále mlčky vrtěla hlavou, jako by si jí chtěla docela vykroutit.

Musel to utnout, neměl na vybranou. "Musí to tak být," řekl chladně a rychle odešel, protože by nesnesl poslouchat její pláč.

Následujících několik hodin se jí vyhýbal a s nástupem večera s úlevou nastoupil do přichystané helikoptéry, která je odvezla přímo na soukromé letiště, kde parkoval Tonyho tryskáč. Kromě posádky a Tonyho s nimi neletěl nikdo další. Ragnar s nimi nechtěl mluvit a usadil se sám v koutě, hluboce ponořený ve svých myšlenkách.

Magnus neměl energii poslouchat nářek dalšího člověka, což od opilého Tonyho docela hrozilo, proto se důkladně přikryl dekou a sklopil sedadlo. Po chvilce vyčerpaně usnul. Když se probral, letadlo už rolovalo po ranveji na místě určení. Magnus se díval z okénka a daleko za obzorem si všiml odlesk tmavě modrého moře.

Ragnar se natáhl a zívl. A Magnus se konečně odhodlal k otázce, která ho pálila na jazyku už od včerejšího večera.

"Co tady budeme k čertu dělat?"

Ale Ragnar se jenom spiklenecky usmál a zavrtěl hlavou. 

Na odpověď si všichni museli ještě nějakou chvilku počkat.

*****

Večer dorazili autem až k opuštěné pláži, kde stál jenom jeden chatrný polorozpadlý plážový domek, jinak tam nebylo vůbec nic.

"Ragnare, jestli jsi chtěl na nějakou liduprázdnou soukromou pláž, mohli jsme jít někam jinam," ozval se nejistě Tony, který se odmítal hnout od Magnuse na delší vzdálenost.

"Tony, ty se schovej," vyhlásil Ragnar velitelsky a Tony ho velice neochotně poslechl. Po cestě si neodpustil poznámku. "Nezapomínej, že jsem IronMan..."

"To ti v boji s kouzly nijak nepomůže," odsekl Ragnar netrpělivě.

Když je Tony konečně nechal osamotě, otočil se Ragnar k Magnusovi.

"Toto je pláž, na které kdysi můj otec a Loki sváděli souboj. Měli splnit tři úkoly a toto byl jeden z nich."

Magnus se nechápavě díval kolem sebe a všechno, co viděl, byl poklidný příliv a prázdná pláž. 

"V tom moři žije zvláštní, kouzelné stvoření," řekl Ragnar trochu zasněně.  "Pochází z Asgardu, ale pro svoji existenci si vybral Midgard. Je to obří had, který kromě jiného ovládá i mocná kouzla. Je spojen s  tvým rodem a dosud ho mohla ovládat jenom Sigyn. Protože je dcerou bohyně Freyi. Ale ty jsi synem boha Freye a já jsem si jistý, že to dokážeš taky."

"Děláš...si ... ze ... mně ... srandu..." Vykoktal Magnus šokovaně. "Co mám podle tebe jako dělat?"

"To přesně nevím," přiznal Ragnar trochu zkroušeně. "Začneme tím, že řekneš, kdo jsi."

"A komu to mám jako říct?" Nechápal Magnus. "To mám zakřičet do těch vln?"

"Já nevím!" Ragnar se rozpačitě poškrábal po hlavě. "Táta mi vlastně neřekl, jak Sigyn toho hada tehdy přivolala."

"To jako mám říct, že... haló, já jsem Magnus Freyson a milý obří hade, žádám tě o pomoc? Jsem snad nějaký podělaný Harry Potter? Já NEMLUVÍM HADÍM JAZYKEM!!!"

Ragnar chtěl právě namítnout, že nemá tušení, kdo je nějaký podělaný Harry Potter, když vtom se voda zčeřila a kousek od nich vznikl obří vír, který se stále zvětšoval. Nad vodou začal foukat silný vítr a když oba dva měli pocit, že je to snad někam odfoukne, z vody se pomalu začal vynořovat opravdu obří stín.

Oba s úžasem pozorovali to neuvěřitelné stvoření, jak stoupá stále výš a výš, vůbec nedokázali odhadnout jeho délku a když už si Magnus začal myslet, že se mu to snad všechno jenom zdá, had se z ničeho nic sklonil a obřím, rozeklaným jazykem začal kmital těsně kolem jeho hlavy.

"Já jsem Magnus Freyson, jsem Magnus Freyson," opakoval trochu vyděšeně stále dokola, ale netušil, zda to pomůže.

Had doširoka rozevřel smrdutou tlamu.

To je dočista náš konec, pomyslel si Magnus a zavřel oči v očekvávání jisté smrti. Poslední myšlenka, která mu prolétla hlavou, byla vzpomínka na Astrid a její nádherné, dokonalé rty.