My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

MY NAME IS NARFI. MY NAME IS HOPE

"Dobrou noc," objala ho přátelsky, ale to objetí trvalo o pár sekund déle, než by dobré mravy dovolovaly. A Ace ucítil její jemnou vůni a dotek jejího dokonale stavěného těla. V duchu proklínal svou oddanost, kterou slíbil Rose a zoufale přemýšlel, jak by se s ní mohl zdvořile rozejít. Ale v tom stavu, ve kterém teď byla, to vůbec nepřicházelo do úvahy.

"Dobrou noc," zašeptal Ace a silou vůle se od ní odtrhl.

Astrid se na něj naposledy usmála a otočila se. Na obličeji se jí rozhostil spokojený výraz.

Věděla, že její vítězství je blízko.

Měla svůj cíl téměř na dosah.

SIGYN A LOKI

"Řekneš mi, kdo to je?" Zeptal se Loki Sigyn, která právě vyčerpaně klesla do postele.

"Koho tím myslíš?"

"Ty víš dobře, koho myslím," naklonil se nad ní s nevinným úsměvěm ve tváři. Vypadal tak mile a přátelsky... Pro někoho, kdo ho neznal. Ale Sigyn věděla, že pod tou maskou se skrývá brutální zlo.

"To není podstatné," mávla rukou.

"Myslím, že to je velmi podstatné," oponoval a lehl se vedle ní.

"Je to jedna ze starších Valkýr. Není tady."

"A není to čirou náhodou ta žena, která se ti kdysi otevřeně postavila a nechtěla tě uznat svou královnou? A kterou si proto poslala do Země zapomnění?"

"Jak tě něco takového napadlo?"

"Dokážu předvídat. A taky tě znám dost dlouho na to, abych věděl, že něco skrýváš."

"Dobře." Prudce se zvedla a podívala se mu do očí. "Řeknu ti to, ale slib mi, že nebudeš vyšilovat."

"Něco takového ti rozhodně slíbit nemůžu," pokrčil rameny.

Přesto se rozhodla říct mu pravdu.

"Byla jsem v Zemi zapomnění. Je to ona. A nebyla tam sama. Zachránila jsem je oba dva."

Loki na chvilku zadržel dech. "A kde jsou teď?" Zeptal se o poznání hlubším hlasem.

"V bezpečí a pod mou ochranou."

"Co máš v úmyslu?" Jeho hlas nezněl moc přátelsky.

"Ona se setká se svým synem a řekne nám jeho jméno. A to bude asi vše. Pochybuji, že by s ním chtěla žít. A on..."

Loki se kousl do rtu.

"On se vrátí na Midgard. A bude žít svůj dosavadní život."

"Copak to nechápeš? Thor... respektive jeho syn se nikdy nevzdá nároku na trůn," začal běsnit Loki a postavil se. Neklidně přecházel po pokoji sem a tam a jeho dlouhý, zelený plášť za ním vlál.

"Jestli zjistí, že existuje nějaký můj příbuzný, který má zcela evidentně smrtelné předky, tak to začne zase a odznova."

"Vždyť dosud byl klid," snažila se oponovat, ale to ho ještě víc rozčílilo.

"Protože Midgard byl dosud mimo náš zájem a naše životy. Ale teď jsou tam naše děti, nová generace a mezi ně patří i Ragnar. A mám takový neblahý pocit, že on nebude taková ovce, jako jeho otec. Vidím mu to na očích, kouká na mně jako na hada, který svým jedem pomalu tráví jeho rodinu. Když pozná Toma, dojde mu, co se děje."

"Ale jak... No dejme tomu, že ho napadne, že máte společné předky. A co jako? Ty jsi mocný Bůh a Tom je pouhý smrtelník."

"To není tak zcela pravda," usedl unaveně na pohovku. "A ty to dobře víš. Můj otec kdysi miloval smrtelnici ale kvůli svému otci, který mu chtěl přenechat vládu nad Yotunheimem, se jí musel navždycky vzdát. A protože s ní měl dítě - mě - musel se vzdát i svého potomka. Původně mě měl zabít, ale to nedokázal, tak mě nechal samotného napospas ledové pustině, kde mě našel Odin. Moje matka se vrátila zpátky na Midgard. Ale po čase můj děda zemřel a Laufey, který si uvědomil, že je osvobozen od jeho nátlaku, znova kontaktoval mou matku. A měl s ní další děti, které ovšem vyrůstaly na Midgardu. A ty děti měly také další děti a tak dále, až se jednoho dne matčiny geny znova probudily a narodil se můj dvojník. Jeho původ už nění tak čistě božský, ale stále má určité schopnosti, které obvykle lidi nemají. A kdyby dostal stejnou příležitost, jakou jsem dostal já... Tedy to, že Odin - všeotec vesmíru - mi dal úžasné schopnosti a moc - i tento smrtelník by se dokázal nakonec stát Bohem. Proč myslíš, že je tak populární a všichni ho zbožňují?"

"Protože je to šarmatní fešák a dokonalý gentleman?" Opáčila opatrně Sigyn.

"Proboha!" Vyštěkl Loki. "To by nestačilo. Má v sobě určité schopnosti ovládat lidi kolem sebe. Něco podobného mám i já, ovšem v daleko větší míře. Žiju už tisíc let a za tu dobu jsem se něco naučil. Ale stále pocházíme ze stejné krve, máme stejné předky. Obra Laufeye a ženu, kterou osud určil k tomu, aby mě porodila. To znamená, že můj původ není čistý. Vlastně já nemám vůbec nic společného s Asgardem. Patřím do Yotunheimu.... nebo na Midgard." To poslední slovo řekl s velkým odporem.

"Proto tak moc nesnášíš smrtelníky?"Zeptala se Sigyn bezděčně, ale ihned to olitovala.

"Ten muž musí zemřít," procedil Loki mezi zuby. "Jeho existence musí být zcela vymazána, aby Ragnar nemohl využít jeho osobu vůči mně. Kdyby se ostatní dozvěděli, že moje matka byla smrtelná, způsobilo by to velké potíže."

Sigyn pochopila, že se pustila do ďábelské hry. Věděla, že Ragnar bude nebezpečný, věděla to už předtím, než se vůbec narodil.

A také věděla, že Loki má napůl pozemský původ a že důkaz toho všeho klidně žije na Midgardu a ona chránila jeho život.

Mohla tomu všemu zabránit - už dávno. Mohla nechat zemřít těhotnou Sif i Toma Hiddlestona. A přesto to neudělala.

Protože stále zbývala naděje.

A její jméno bylo Narfi.