My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

HELLOWEEN / Part II.

Ragnar pokrčil rameny, lhostejně vzal kostým do ruky a začal si ho navlékat. Vůbec nevnímal, co se děje kolem a stále přemýšlel nad tím, zda Emily udělá tu věc, které se trochu bál. Trochu HODNĚ. Ale nakonec, je to přece jenom párty, všichni se  mají bavit a mít kostýmy... Ať už jsou jakékoliv, třeba to nebude tak zlé. Ale byl tam obrázek Lokiho... Jeho myšlenky se zcela točily kolem Emily a ani na okamih se nepozastavil nad svým kostýmem.

"A teď ty, Narfi... Budeš Poseidon."

"To myslíš vážně?" Zeptal se opatrně Narfi. Po pár týdnech pobytu na Midgardu samozřejmě dobře věděl, kdo je Poseidon, antické báje se učili v dějepise. Ale mít na sobě rybí ocas...

"Neboj, nebudeme to hnát až do krajnosti," chlácholila ho Nataša. "Stačí, když budeš do půl těla odhalen a ukážeš své exotické tetování. Na hlavu ti dámě věnec a do ruky trojzubec a bude z tebe mořský panic... teda pán... jako z pohádky."

Hela se začala hystericky smát a po chvíli se k ní připojila i Astrid. Obě dvě již byly převlečené a čekaly na ubohého Narfiho, než se narve do těsných kalhot, které pevně obepínaly jeho mohutná stehna a všechno chlapské vybavení. Narfi se nenechal vyvést z míry a útrpně si na sebe nasadil podivný věnec spletený z řas a mořské trávy a do ruky vzal mohutný trojzubec, ukovaný z oceli. Fascinovaně se na sebe díval do zrcadla. 

"Teda... doufám, že přítomným dámám nebude vadit, že mi je vidět úplně všechno," řekl znechuceně. Na Asgardu by si na sebe něco takového nenavlékl.

"Báječné," užasla kupodivu Nataša, která jeho slova ignorovala,  "vypadáš jako pravý Bůh. Bůh moří, ovšem..." 

Dodala rychle, když zaznamenala ten Ragnarův zlý pohled. Tomu až teď došlo, že Herkules byl jenom polo-bůh, stejně jako byl i Loki, ale teď nastala zcela opačná situace. On, Ragnar, syn Bohů představoval bastarda, zplozeného  mimo manželství a obdařeného pouze poloviční sílou. Ale Narfi, syn přivandrovalce odkudsi z Yotunheimu a  polo-boha se smrtelnou matkou... Ten vzal na sebe podobu Vládce moří, jednoho z hlavních antických Bohů. Něco tady bylo sakramentsky špatně...

Nebyl čas to zkoumat, nebo se v tom šťourat, protože začali přicházet první hosté a po slabé půlhodině se na párty sešlo několik desítek lidí ze školy. Vesele se bavili a popíjeli energetické drinky a nechali se unášet časem, ale Ragnar nedokázal obsedět. Emily tady stále nebyla.

Když se po dlouhé době zase ozval zvonek, ohlašující dalšího příchozího, doufal, že je to konečně ona. Nechtěl vypadat nedočkavě, tak se rádoby nedbale usadil do nejbližšího křesla a zaujal pózu, ve které podle něj velmi dobře vynikaly jeho vyrýsované božské svaly. Pak si to rozmyslel a rychle překřížil nohy. I jeho kostým byl velmi těsný a zdůrazňoval veškeré rozdíly mezi chlapem a ženou.

Na moment ztratil koncentraci a snažil se najít nějakou slušnou polohu, když si uvědomil, že v hale nastalo naprosté ticho. Všichni jako na povel zmlkli a zadívali se ke dveřím, kde stála neznámá dívka. 

Měla dlouhé, rusé vlasy, spletené v hrubých copech, proplétané zlatou stužkou. Oblékla si jenom lehké roucho medové barvy, ale na něm se krásně vyjímalo tenké, umně tepané brnění, zdobené zlatými ornamenty. Na hlavě se jí leskla přilba s dlouhými, pozlacenými rohy a v ruce držela meč, který vypadal jako opravdický. Vypadala božsky, nádherně a dokonale, jako by ani nepocházela z tohoto světa.

Vůbec nikdo ji na první pohled nepoznal. Nikdo, kromě Ragnara, který ihned pochopil poselství jejího kostýmu. Měla na sobě přesnou kopii oděvu dívky, která byla nakreslena vedle Lokiho v té knížce, kterou předtím četla. Měl pocit, že ho právě skolil infarkt, ale protože byl Bůh, nijak se to na něm neprojevilo. ONA TO UDĚLALA! Proběhlo mu hlavou.

Bleskurychle se postavil a prodral se davem těsně k ní. "Emily," roztáhl ruce v širokém objetí a zcela zakryl její obličej před ostatními. "Co to máš na sobě?" Sykl jí do ucha.

Emily ho nevnímala. Postavila se na špičky a ponad jeho rameno zírala přímo na Narfiho, který ji ovšem nevěnoval vůbec žádnou pozornost.

"Jsem vikingská Bohyně zdraví a mládí jménem Idunn. Copak jsi to nepoznal na první pohled?" V jejím hlase byla patrna stopa sarkazmu. "Myslela jsem, že znáte všechny své Bohy... Obzvláště ty, co měli něco společného s Lokim."

Ragnar se na ni nejistě podíval a ona sotva znatelně přikývla hlavou. "Já vím, kdo jste doopravdy..." zašeptala a Ragnar trochu ztuhl. Je tohle sen nebo noční můra? "Neboj, nikomu to nepovím. Ale řekni mi... Je Narfi synem Lokiho?"

"Ano," řekl s povzdechem. Nedokázal jí lhát. Proč taky? Nechtěl skrývat svoje Božství, právě naopak, chtěl se jím chlubit. V celém Midgardu mu nebyl nikdo roveň. Ani v Asgardu.

"A ty jsi syn Thora?" Špitla, s pohledem stále upřeným kamsi za jeho záda. 

Přikývl a ona se na něho konečně podívala. V jejích očích postřehl jiskru, která tam předtím nebyla.

"To je nádherné," zašeptala vzrušeně. "Ti ostatní hlupáci kolem vás to nepoznali. Nepoznali by pravého Boha, ani kdyby do nich rovnou vrazil, jsou to obyčejní primitivové. Proč jste vlastně tady?"

"Je to něco jako mise," odpověděl Ragnar tiše, "máme se naučit žít mezi smrtelníky."

Emily spokojeně pokývala hlavou. "Tak jestli dovolíš... řeknu ti o smrtelnících všechno, co potřebuješ vědět. A taky to, co tady v Seattlu dělal Loki předtím, než se stal králem Asgardu. Moje matka mi to dopodrobna vyprávěla."

Ragnar nedokázal uvěřit svým vlastním uším. Tato obyčejná, smrtelná dívka v sobě skrývala mnohá tajemství. 

Ale bohužel netušil, že jedním z nich byla hluboká náklonnost k Narfimu, pro kterého by byla schopna obětovat i svůj vlastní život.

Což se jí za pár měsíců i povedlo.