Feelings

41. díl - Hawaii?

*Sam*

" To už jsme opravdu tady?" zeptala jsem se. 

" Jo, celkem rychle to uteklo, že?" 

" Jo, tak když jsme se půlku letu smáli jak blbci, tak jo," zasmála jsem se. 

" Alespoň jsme se nenudili." 

" To ne." 

" Tak pojď," řekl mi Harry, chytl mě za ruku a vstal. Mně nezbývalo nic jiného, navíc jsem se už těšila, takže jsem vyskočila za ním a ruku v ruce jsme vyšli z letadla. 

V letadle jsme po příletu asi seděli docela dlouho, protože naše kufry už byli venku a naše auto taky. Mně to ale vůbec nezajímalo, protože jsem se hrozně těšila, kde budeme bydlet a, i když se už stmívalo, taky na celou Hawaii. 

" Harry? Kde budeme bydlet?" zeptala jsem se, když jsme vyjeli. 

" Tentokrát v hotelu." 

" Byl jsi tady už?" 

" Byl jsem tady naposledy s Gemmou. Jezdívali jsme sem na pravidelné dovolené už od malička ještě s mamkou. Potom jsme sem jeli ještě jednou jen s Gemmou, ale nebylo to ono." 

" A jsi si jistý, že chceš jet na to samé místo se mnou?" podívala jsem se na něho. 

" Jsem a to stoprocentně," usmál se na mě a pak se zase začal věnovat vozovce.

" Miluju tě Harry." 

" Taky tě miluju." 

Ještě půl hodiny jsme jeli, pak jsme přijeli na parkoviště, které bylo kousek od pláže, kde Harry zastavil. 

" Jsme tady." 

" My budeme bývat u pláže?" zeptala jsem se.

" Jo. Je sranda, pozorovat ty tvoje výrazy," zasmál se. 

Na to jsem se na něho zazubila a přešla ke kufru od auta. Otevřela jsem ho, a poprvé si všimla našich kufrů. Kromě toho mého menšího to byli kufry úplně jiné. 

" Co je?" přešel ke mně Harry. 

" To nejsou naše kufry, teda kromě toho jednoho." 

" Jo. Ty dva tady jsou už od začátku. V těch předtím byli totiž zimní věci a ty by se nám moc nehodili," vysvětlil mi. 

" To je mi jasné, ale nechápu, jak to můžeš mít všechno tak skvěle promyšlené," zakroutila jsem hlavou. 

Harry se jen usmál a začal vytahovat naše kufry. Jakmile bylo všechno venku a auto zamklé, popadli jsme naše kufry a vyrazili k hotelu. No vyrazili, nikdy jsem tady nebyla, takže jsme šli velmi pomalu, abych se mohla kochat a Harrymu nezbývalo nic jiného.

" Dobrý večer," přivítal nás mladý kluk na recepci. Já jsem jen s úsměvem pozdravila a Harry všechno domlouval. 

 " Pojďte, ukážu vám váš pokoj," usmál se na nás, no spíš na mě. 

Přivolal výtah, a když jsme do něho vešli, zmáčkl šesté patro. Výtah jel sice celkem rychle, ale měla jsem pocit, že jede snad hodinu. Nevím, jestli mi to bylo příjemné nebo ne, ale spíš ne. Ten kluk po mně pořád pokukoval a přiblble se usmíval. Ze začátku se sem tam podíval i na Harryho, ten ho ale velmi rychle spražil pohledem, takže se na něho už podívat neodvážil. Vlastně se mu ani nedivím, protože si mě Harry držel u těla a na toho kluka, který jen plní svoji práci, se díval jako na vraha. 

" Tak jsme tady," konečně, pomyslela jsem si. 

Potom s námi přešel dlouhou chodbou skoro až na konec, kde otevřel dveře od pokoje.