My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

BACK TO MIDGARD

Tony stál obklopen houfem Asgarďanů a bavil je svými drsnými žerty. Miloval být středem pozornosti, to vždycky sršel vtipem, byl zábavný a neodolatelný. To si všimla i místní mládež a tak se Hela, Narfi, Astrid a nakonec i věšně nespokojený a zasmušilý Ragnar připojili k němu. S otevřenými ústy naslouchali obyčejnému smrtelníkovi, jehož sebevědomí bylo naprosto nevídané. Ani jeden z nich nechápal. jak se takhle pyšně může chovat někdo, kdo je tak slabý a zranitelný a nemá žádné nadlidské či boží vlastnosti.

Sigyn to zaznamenala a pomalu se k nim přibližovala. V hlavě se jí rodil nový plán. Tony ještě zvýšil dávku svého šarmu a vtipu a jen co se Sigyn přiblížila na doslech, začal mluvit přímo o ní.

"A tak se Bohyně Sigyn ocitla v sídle Avengers a pomáhala nám zkrotit démonického Lokiho, který se doslova utrhl z řetězu. Zahynulo přitom hodně lidí a půlka Seattle se musela postavit nanovo od základů, ale zvládli jsme to. A já postavil nové sídlo Avengers - ještě větší, lepší a nebezpečnější, než bylo předtím." Kolem se ozval nadšený potlesk. Tony se ukláněl, jako by byl největší hvězdou divadla na Brodwayi.

"Gratuluji," pronesla Sigyn lhostejně. "Vidím, že ses vůbec nezměnil." Udělala kyselou grimasu.

"Sigyn, drahoušku," oslovil ji Tony důvěrně, což vyvolalo nesmírný údiv v očích jejích dětí, "jak se máš? Koukám, že ty ses taky vůbec nezměnila." 

"To bude asi tím, že jsem Bohyně a na rozdíl od tebe se nejspíš dožiju 5000 let," usadila ho se seběvědomým úsměvem. Tony se zakřenil, ale nevypadalo to, že ho nějak vyvedla z rovnováhy.

"Stále tak krásná a zárověň drsná, jako předtím," zalichotil jí Tony a malinko se uklonil. "Nechtěla by ses zase podívat do Seattlu? Vyrostla jsi tam a určitě tam ještě znáš kopu lidí... Mohli bychom udělat nějakou párty." Mrkl spiklenecky okem.

"Ani ne," mávla rukou, "na Midgardu rozhodně není nic, co by mě zajímalo. Kromě Midgarsormra, samozřejmě."

"No, já bych se na Midgard klidně podívala," ozvala se najednou Hela. "Mohlo by to být zajímavé, vidět jak žijou obyčejní smrtelníci. Kromě Niflheimu jsem ještě nikde nebyla. A za rok budu žít pouze v Hellheimu. Chtěla bych poznat i jiné světy."

"Já taky," přidala se rychle Astrid, "jak vypadají lidé na Midgardu? Jsou tak hezcí jako já... chci říct jako my?"

"Mám skvělý nápad," vyhlásil Tony potěšeně, "co kdybyste vy děcka z Asgardu přijeli do sídla Avengers a strávili tam nějakou dobu a naučili se všechno o Midgardu? V budoucnu by se vám to mohlo skvěle hodit..."

Než stihla Sigyn cokoliv říct, předběhl ji Narfi.

"To zní opravdu zajímavě," řekl s neobvyklým nadšením, "já bych do toho šel."

"Tak to já jdu taky," vyhlásil rychle Ragnar, jako by se bál, že ho jeho příbuzní v něčem předběhnou.

A Sigyn poznala, že její nápad bude prostě boží. Vyšlo to, ani nedoufala. Sice netušila, zda s tím Loki vůbec bude souhlasit, ale začala plánovat budoucnost. Svou, svých dětí a celého Asgardu. 

"Jestli to tedy tak moc chcete, můžete tam odjet na několik měsíců. Ale abyste z toho něco měli, abyste se vůbec něco naučili. bude potřebné, abyste splynuli s davem. Takže tam budete žít jako obyčení čtrnáctiletí smrtelníci. Budete nosit jejich oděv, jíst jejich jídlo a dodržovat jejich zákony, zvyky a tradice. A nebudete používat svou sílu a kouzla." To bylo trochu riskantní, ale musela to říct. Potřebovala vědět, zda její děti zvládnout chovat se jako smrtelníci z jiné planety.