Hollywood Sickness [CZ]

Guzzle, Guzzle (14.kapitola)

Danny's POV:

Zbláznil jsem se.

Seděl jsem v letadle do San Francisca, v pyžamu, nebyl čas na převlékání.

Vyběhl jsem ven a zapl jsem si bundu. Pomalu jsem nemohl ani chodit, ale moje odhodlání najít J3Tho mě vedlo dál. Jestli tu nebude, tak se utopím. Svět bez něj je mi celkem jedno.

George's POV:

Probudil jsem se. Věci jsem měl od písku a bylo mi špatně z hladu. Neskutečně špatně. Určitě jsem pár kilo shodil, kvůli těm nervům a minimálnímu příjmu jídla. Začínám se bát sám sebe. Můžu si namlouvat miliardy věcí, ale sedím tu už třetí den a moc jsem se nehnul z místa. Zkoušel jsem se zabít, ale zdá se, že jsem proti práškům s chlastem imunní. Když tu sedím, tak na něj nedokážu přestat myslet. Na to, jak jsme tu jednou seděli, jak jsme zpívali v nemocnici, když  mi málem umřel, na naše poprvé, všechny naše poněkolikátý, na to, jak se furt styděl a to nemá za co. Na svatbu, na naše usmíření, pouta, vzkazy, dopisy, probuzení, sprchy, oslavy, Vánoce. Všechny vzpomínky na mne útočily. 

"3 TEARS!" uslyšel jsem najednou.

Bože.

Stál ode mě asi 20 metrů a sotva se držel  na nohou. Sundal si bundu i boty. "Danieli?" netušil jsem, jestli jsem náhodou jen dočista nezešílel a jestli on není jen halucinace. Vůbec bych se nedivil. "Jsi to ty?" zeptal se. Kývl jsem.

"PODVEDL JSEM TĚ! ZABIJ MĚ, PROSÍM!!!" zařval.

"NIKDY! PROBOHA... POŘÁD TĚ PŘECI... MILUJU!" ať  na to zapomene.

"NEZASLOUŽÍM SI TO!" namítl.

"ZASLOUŽÍŠ!"

"ŠUKAL JSEM ARONA, SLYŠEL JSI?!" chvilku koukal kolem sebe a potom se sehnul. V ruce držel střep.

"VÍM TO! NOTAK, POLOŽ TO DANNY!" uvědomil jsem si... že situace se začíná ještě víc... srát.

"JSEM DĚVKA! NEZASLOUŽÍM SI TĚ!" slzy mu tekly po tvářích.

"JÁ...DANIELI SLYŠÍŠ?! POLOŽ TO MILÁČKU!" vykročil jsem k němu a divil jsem se, kolik mám najednou energie. Jeho krev začala kapat na zem.

"SLYŠÍM...JENŽE...GEORGE...ZBOŽŇUJU TĚ! ALE NEMŮŽU BÝT S TÍM, CO JSEM TI UDĚLAL! ŽE JSEM TĚ PODVEDL!" a přiložil si to ke krku. Dopíči. Bože.

"DANNY, POTRESTÁM SI TĚ PODLE SVÝHO! PROSÍM... NEDĚLEJ TO!!!" hlesl jsem. Najednou jí spustil zas podél těla.

Danny's POV:

Tělo mě neposlouchá. Chtěl jsem se zabít. Ale neudržím se už víc vzhůru. Bolí mě ale hlava. Chci pykat. Že jsem taková... hoe. Moje oči... víčka mi těžknou, padám dopředu. "Danieli!" zařval na mě.

George's POV:

Spadl mi do náruče a já i s ním pak dál do vody. Objal jsem ho a nadechl jsem se. Sice byl cítit dezinfekcí, ale i tak jsem to miloval. Jeho vlasy byly pořád stejně úžasně hebké. Stejně jako jeho kůže.

Chyběl jsi mi!

Chci Tě, kurva moc!

Potřebuju Tě a Ty mě!

Nemiluju Tě. Zbožňuju!

Mám Tě rád víc než cokoli a kohokoli.

Chci se Tě dotýkat, všude!

Chci Tě líbat, všude!!

Už nikdy nechci, abys trpěl!!!

Zvednul jsem se na nohy. Nemůžu se tady s ním jen tak válet v písku a vodě. Musíme domů. Za Undead. Tam, kam patříme. Do Los Angeles. Už žádné nehody. Už žádný rvačky. Přestanu žárlit! Jen chci, abychom už měli klid. Tohle mi jen ukázalo... jak moc mi na něm záleží. A to je kurva hodně.

Hlavně prosím neumírej, lásko.