Hollywood Sickness [CZ]

Medicine (8.kapitola)

Danny's POV:

Probudila mě bolest v ruce. Otevřel jsem oči. Aron tu ještě nebyl. Bolest zesílila, měl jsem pocit, že mi hoří ruka. Proboha... krev... na zemi... v posteli. Co to? Dovnitř právě vešla sestra. "Po...moc?" nebyl jsem schopen říct víc. To ne... zase ty fleky... co se to...

I can see blood,

all over my hands

J-Dog' s POV:

Seděl jsem v obýváku a měli jsme puštěnou televizi. Ale nikdo jí nesledoval, protože všichni si dělali starosti o George, ale hlavně o Dannyho. Najednou zazvonil mobil. Všichni se na mě podívali, tak jsem to zvednul a zesílil.

"Dobrý den, mluvím s Jorelem Deckerem, jsem sestra na-"

"A...ano mám v nemocnici kamaráda Dannyho..." polknul jsem nervózně.

"No věc se má tak-"

"Neumřel, že ne?!" ozval se Charlie.

"Zase ztratil hodně krve... opravdu hodně..." řekla prostě, jakoby se nám to bála říct.

"Máme... máme přijet?!" začal jsem brečet, ale v hlase se mi to snad podařilo zamaskovat.

"Myslím, že bude potřebovat vaši podporu, až se probudí..." řekla souhlasně.

Konec hovoru.

Charlie's POV:

"Hodně krve. Opravdu hodně krve." A probudí se? Co budeme dělat... když snad ne? Automaticky jsme vstali. "Řídim!" přihlásil se Dylan. Ten jezdí rychle a bezpečně. Až na pokuty za překročení rychlosti. "Moment, co J3T?" zastavil nás Jorel a rozběhl se k němu do pokoje.

Johnny's POV:

Napsal jsem zatím jen kousek a stejně to nedává smysl. Pomalu jsem usínal. Najednou dovnitř vtrhl Jorel. Slzy v očích, udejchanej a v bundě. "ON UMŘEL?!" vykřikl jsem. "Zase... zase... zase ztratil hodně krve, J3! Já... já... nemůžu ml... pojď rychle, jdeme!" vytáhl mě z postele a běželi jsme do auta.

Funny's POV:

Nabídl jsem se, že budu řídit, ale to neznamená, že už z toho nejsem taky v prdeli, stejně jako oni. Nevím, ale nakonec se mi zdá, že toho na mě spadá nejmíň. Maximálně utěšuju Jorela a to není s jeho extrémně rychlým upadáním do spánku problém.

Charlie's POV:

Před Dannyho pokojem jsme se všichni zastavili a vzájemně jsme se na sebe podívali. Johnny brečel asi nejvíc. Chytil jsem za kliku a otevřel jsem. U postele klečela sestra a vytírala krev. Bylo jí asi kurva hodně a vůbec nedokážu pochopit, jak se to mohlo stát. Jorelovi se udělalo špatně a Dylan ho odvedl na záchody. Bylo to šílený. Stáli jsme jen tak, dokuď sestra se vší grácií neodešla a pak se vrátil i Dog a Funny a podívali jsme se na Daniela i na Arona. Oba byli bledý a měli takovou tu dejchací masku a kapačku a nejsem si jistej, ale Danny měl ještě vedle toho roztoku i krev. "A-Ahoj dementi..." ozvalo se. Aron se probral...? George se s ním střetl pohledem, ale nic neřekl. "Co se mu stalo?" doufal jsem, že aspoň on to bude vědět. "Já nevim... byl jsem... as... nevim kde. Asi si tu prej ještě ale poležím..." pousmál se a otočil hlavu tam, kde ležel Danny.Johnny se otočil. "Já tady nemůžu bejt... nemůžu ho vidět... takhle..." řekl roztřeseným hlasem a odešel pryč. Dylan a Matt šli za ním, ale já ani Jorel jsme nechtěli nechat Dannyho samotnýho. "Hel, enchci, aby to znělo, že vás vyháním, ale myslím si, že jeho probuzení se nedočkáte. Ne dneska v noci. Co jsem slyšel od mý kamarádky, tak mu museli trochu odlehčit, takže mu dali nějaký silný anestetika a něco na zklidnění. Nechte ho. Já když tak napíšu Jorelovi... pohoda..." řekl Aron. "D-Dobře, děkujeme..." byl jsem upřímnej. "Jo není zač... Dobrou..." zněl unaveně a tak jsme se vydali do auta, kde už seděl zbytek. ¨

Johnny's POV:

Ne, já tam prostě nemohl bejt. Aron mi byl celkem u prdele, ale nemohl jsem sledovat, jak Danny tak těžce dejchá a vlastně by to bez tý zatracený masky ani nedal. 

Byl bledej, namodralý rty (který bych tak strašně chtěl políbit) a skoro vypadal, jako by nebyl živej.

Ale byl.

Ale málo.

A proč? 

Kvůli mojí žárlivosti.

Kvůli takový pitomosti.

Jsem...ach bože... 

Musím napsat tu omluvu!