Hollywood Sickness [CZ]

Medicine (9. kapitola- Don't touch him!)

Danny's POV:

Probudil jsem se a do tváře mi svítilo slunce. Oči mě bolely a ruka ještě víc. Výhra, nebo důvod ke smutku? Sedl jsem si. "Ahoj, šípkovej Danny..." uslyšel jsem. Aron seděl na posteli a koukal přímo na mě. "Ahoj Arone, co se vlastně stalo?" matně jsem si vzpomínal. "Já nevím, ale večer tu za tebou byli i s 3 Tearsem a vypadali zničeně." řekl. "Oni tu byli všichni?" trochu mě to překvapilo. "Už podruhý. Poprvé, když tě sem přivezli a pak včera večer." zakejval hlavou. "A... co je s Tebou?" netušil jsem, co dodat a radši jsem změnil téma. "Huh, nějaká zasraná infekce. Teď už jsem mohl bejt dávno doma, ale to bych nebyl já.. to víš..." zasmál se. "Včera tu ale byla pěkná kaluž krve, to ti povím..." dodal ještě. "Hah... pořád jsem tak unavenej..." položil jsem si hlavu na polštář. "Tak spi... nemůžeš udělat nic lepšího, než jít spát... vážně..." zakašlal a taky si lehnul. "Tak dobře... zatím Arone..." usmál jsem se na něj a skoro hned jsem zase usnul.

Johnny's POV:

I fuckin' need you!

Please don't hate me!

I love you!

Please save me!

Watch me cry,

I know what have I done!

Can you forgive me please?

I'm like a disease!

I'm chokin' you! Killin you! I see.

Please forgive me!

For all wrong words that I said!

For all the words that were dead.

Forgive me baby,

please baby, save me...

Pořád to není hotový. Pořád ho vidím otočenýho zády. Jak ho drží Aron. Co on tam vlastně dělá? A proč Dannymu kurva pomáhá?! Doufal jsem, že mi zavolá... napíše... cokoli! 

"Už se probudil!" uslyšel jsem z kuchyně a vyletěl jsem z postele. "Vzbudil se!" vlítnul tam za mnou Dylan a objal mě.

"Jdeme za ním?" zase mi vyhrkly slzy.

"Jo!" řekl a já si vzal bundu, vytrhl jsem papír s tím textem a všichni jsme nasedli do auta.

Otevřeli jsme dveře od jejich pokoje. První šel Jorel, já poslední. Aron seděl na židli těsně vedle Dannyho, bosé nohy měl jednu přes druhou a na svojí posteli. Danielova ruka ležela Aronovi na břiše a on si hrál s jeho prsty. Ani nepootevřel oko a usmál se. "Ahoj hovada..." zašeptal a já zase neskutečně žárlil. "Ahoj Arone... kdy usnul?" řekl Jorel. Jak může být sakra tak v klidu, když našeho Dannyho drží ON! ARON! "Já... já myslím, že jen tak podřimuje. Ne, že úplně spí..." podíval se na Dannyho. "Hej Danny, máš tu návštěvu..." zašeptal. Za zádama jsem zatnul ruku v pěst a přemlouval jsem se, abych se po Aronovi nevrhl. "Hej Danny... slyšíš?" usmál se široce a... dal mu pusu za ucho!!! Matthew a Dylan se na mě otočili, ale bylo pozdě. Aron dostal pěstí a teprve potom mě od něj Dylan, Jordon a Matt odtrhli. "Ty seš vážně nemožnej!!!" ozvalo se Dannyho hlasem a já prudce otevřel oči. Ty jeho oči byly teď spíš jen malé škvírky a po tváři mu tekla slza. "Danny!" natáhl jsem ruku po té jeho, jenomže on ucukl. "Nikdy se nesmíříš s tím, že existují i jiní lidé?!" ozval se Aron a vstal ze země. Sedl si do postele a držel se za tvář. "Měli... bychom jít..." zašeptal Jordon. "Ale Danny!" chtěl jsem jít k němu, ale Aron tam natáhl nohu. "NEMYSLÍM SI, ŽE BY S TEBOU CHTĚL MLUVIT!!!" a Danny začal strašně plakat. Aron ho objal a zvedl prostředníček. "Jdeme pryč... mějte se!" řekl Jorel provinile a odtáhli mě ven. Opravdu jsem ho ztratil?!

Danny's POV:

Aron seděl u mě v posteli a držel mě za tu zdravou ruku, mezitím co já jsem se snažil vybrečet. "Prosímtě, Danieli, už nebreč!" usmál se, ale už byla pryč všechna radost z mojí bolesti, co jsem viděl v jeho očích na začátku. "Ale podívej, co jsem Ti zase udělal!!!" ukázal jsem na jeho oteklou tvář. Měl bych vůči němu možná cejtit nějakou nenávist, nebo něco podobného, ale to se nedělo. Bylo mi ho líto. "Ale hovno. Já jen chtěl vědět, jestli Tě doopravdy miluje. A jestliže kvůli... debilnímu polibku za ucho udělal tohle, tak tě musí zbožňovat." zasmál se. "Protože tam se mi to líbí nejvíc..." vyprskl jsem smíchy. "Ale ne... opravdu se omlouvám, že kvůli mě máš problémy..." zvážněl jsem zase. "Danny, hele, to je v pohodě, opravdu.. asi bych tě měl nenávidět... ale čím dál jsem tu s tebou, tím víc mě to opouští. Seš super týpek..." objal mě a pak mi utřel slzy. V nouzi poznáš přítele... asi na tom doopravdy něco bude. "Děkuji... to ty taky. A nečekal jsem, že to někdy řeknu, ale.. až odsud vypadneme, tak Tě pozvu na drink!" musel jsem se zasmát a taky jsem ho objal. Prakticky si lehl vedle mě a hladil mě po vlasech. "Musím.... zase spát..." syknul jsem. "Tak spi..." zašeptal. "Dobře..." kejvnul jsem. Když byl někdo se mnou, ať to vypadalo sebedivnějš... tak jsem se konečně nebál. Čeho ale? Sebe? George? Arona? Sebe.

Aron's POV:

Já... usnul? Probudil jsem se a chvíli mi trvalo, uvědomit si, kde to vlastně jsem. Venku byla už tma. "Ahoj..." řekl tiše Danny a zřejmě se taky teprve teď někdy vzbudil. "Ahoj... je ti líp?" zeptal jsem se a protáhl jsem se. "Jo děkuju, žes tu se mnou byl..." kejvnul a skoro až omluvným tónem mi poděkoval. "Není zač, Danny. Vyspal ses?" znovu jsem se protáhl, vstal jsem a zamířil ke dveřím, abych poprosil o trochu ledu. "Poprvé dobře. Poprvé za tu dobu co jsem tady... kam jdeš?" usmál se a sedl si. "Pro led na tu tvář, strašně to bolí..." oplatil jsem mu ale úsměv. Kejvnul a já odešel. Fakt, je úžasnej.

Vrátil jsem se do pokoje a Danny si hrál s mobilem. Lehl jsem si a plácnul jsem si na tvář pytlík s chladícím gelem. Uh, to byla ale úleva. Najednou vstal, šel ke dveřím, něco sebral a lehl si zpátky. "Co to je?" prohlížel jsem si papír, co držel v rukách. Muselo to vypadnout někomu z Hollywood Undead. Přečetl mi to.

"3 Tears..." usoudil jsem. "Jo, určitě...."souhlasil a já zas uviděl jeho slzy. "Danny, vidíš... miluje Tě..." usmál jsem se a podal jsem mu ruku. Konečně vylezl z postele a šli jsme se společně najíst. Vařili na hovno, ale určitě pořád lepší než ta kapačka, kterou s sebou Danny táhnul i teď. Léky, krev. Rejpal se v jídle a pořád po mně pokukoval. "Danny... msuíš jíst..." sykl jsem, jen aby to ostatní neslyšeli. "Ale mě v žaludku leží 3 Tears..." řekl. Byl by dobrej básník. Složil bych, bejt jím, něco jako:

Proč jsi takový lamač srdcí,

důvěra v Tebe se pomalu ve tmě ztrácí!

Ptáš se mě: "Proč nejíš?!"

Je to proto, že mi v žaludku ležíš!

Danny's POV:

Neměl jsem chuť k jídlu, ale hlad asi ano. Ale nedalo se to žrát.

Ale ta psychická bolest byla největší důvod, proč jsem nejedl. Chybělo mi to probouzení se vedle něj, olizování a ty vtípky. Kurva, chybí mi, ale mám pocit, že už mě po tom všem nemiluje.

Počkal jsem, než Aron usnul. Tiše, bez kapačky, beze všeho jsem vyšel na chodbu. "Kam jdeš takhle pozdě v noci?" zpozorovala mě ale okamžitě sestra. "Jen... potřebuju na záchod." zaváhal jsem s odpovědí. Původně jsem chtěl jít hledat nějaký prášky, který by mi pomohly zapomenout na George... nebo radši na celej svět. Vlastně jsem možná hledal způsob, jak se bezbolestně zabít. Nemám na to, takhle trpět. Miluju ho, ale asi jsem ho ztratil. Určitě jsem ho ztratil a netuším, co mám dělat. Nechám... nechám to asi plynout.

-Fade away, as I fade away-