Hollywood Sickness [CZ]

For The First Time In My Life (6.kapitola)

Danny's POV:

Aron se vrátil s ledem a opatrně mi ho přitisknul na tvář. Druhou rukou mě chytil za druhou tvář a zíral na mě. Úplně jsem se topil v jeho tmavých očích a teplo jeho ruky mě uspávalo. Potom jsem se ale probral z toho divnýho stavu a on taky. "P-promiň. Asi by sis měl zase lehnout, ale opatrně... a nějak si to tam... hezky... dej..." usmál se rozpačitě. "D-dobře, děkuju Ti..." můj tón se prakticky nezměnil. Co to mělo být?

Lehl jsem si a nechal jsem si led na tváři. Aron občas prošel kolem, hrál si s mobilem anebo pořád šramotil s něčím v kuchyni.

Umí vařit?

Ale vždyť já stejně ani nemám hlad.

Pořád je mi špatně.

Prohlížel jsem si věci okolo. Na stolku stála fotka, na které byl asi Deuce a Arina- jeho sestra, pokud by někdo nevěděl. Pak tu byla taky fotka jeho a mé sestry- chodili spolu, ale nevím, jak je to s nima teď, ale prostě spolu něco měli. Potom tu měl další fotku... wait... není to náhodou... Marishka? "Arone?" zavolal jsem na něj a on na mě vykoukl. "Děje se něco?" vypadal ustaraně. "Ne... jen.... to je Marishka?" ukázal jsem na fotku a on se hrdě usmál. "Jasně, že ano. Znám jí už několik let a když se dozvěděla, že budeš mít narozeniny, hned volala Hidekimu, že tam musí jet. Vím, jak moc je udělaná do Hollywood Undead a Nine Lives..." zazubil se.

"Děkuji..." ale stejně nechápu, proč toho pro mě pořád tolik dělá. To si kurva ani nezasloužím.

"No... není zač. Nedáš si něco k jídlu?" nabídl.

"No... teď... ne..." odmítl jsem a úsměv na tváři se mi začal pomalu ztrácet.

"Chápu, ale musíš jíst..." řekl ustaraně.

"Neboj..." řekl jsem tiše.

Pousmál se a odešel, patrně do kuchyně.

Johnny's POV:

Seděl jsem na posteli a brečel jsem. Je toho strašně moc.

Moje ex mě chce připravit o dceru. Sice věřím, že aspoň tentokrát justice nezklame a dá Avu mě, jelikož Asia chlastá jak duha, jenže člověk nikdy neví. A pak je tu Danny.

Cucnul jsem si vodky a klidně jsem plakal dál.

Danny's POV:

Asi jsem musel usnout.

Probudil mě Aron, když mi sundával ten... teď už rozpuštěnej led. Vrátil se z kuchyně a podíval se na mě.

"Promiň... nechtěl jsem tě vzbudit..." sedl si ke mně na postel.

"Ne... v pohodě..." vlastně nejsem ani moc unavenej.

"Mám o Tebe strach... Danny..." chytl mě za ruku.

Cože?! "Cože?" zopakoval jsem svou myšlenku i nahlas.

"Mám strach, že se znovu pokusíš zabít... jako tehdy... seš bledej a př-"

"Nemusíš mít strach. Já jen..." přerušil jsem ho.

"Co jen?" stiskl mi ruku.

"Jen tu buď se mnou... prosím. Vím, že je to divný, dřív bychom se zabili... ale teď nepotřebuju nic víc... než někoho, kdo mě bude chvíli poslouchat a pomůže mi se z toho dostat. Neboj se o mě..."

"Jsem tu pro Tebe... neboj..." objal mě a já jeho.

"Díky..." už jsem nedokázal schovávat slzy.

"Neplač..." začal mě utěšovat, ale to mě rozplakalo ještě víc.

On to asi věděl, ale nechal mě a já mu potom usnul v náručí.

Charlie's POV:

Všichni jsme seděli u stolu. Všichni kromě George a Jorela.

Jorel se šel podívat, co dělá George.

Všichni jsme čekali, až se vrátí s odpovědí.

Vracel se.

Všichni jsme obrátili hlavy tím směrem a Jorel nevypadal vyděšeně. To je dorbý znamení. "Spí, asi se jen napil a prostě usnul..." pousmál se s politováním a na stůl postavil skoro nedotčenou lahev vodky. SKORO nedotčenou.

Snad se to nějak zase vyřeší,ale byl bych radši, kdyby se to vyřešilo bez chlastu, smrtí a nevím čeho všeho... Doufám, že se nehodlá za Danielem probít, jelikož on je toho v pohodě schopnej... bohužel... Ale třeba trochu zmoudří... ikdyž..