Hollywood Sickness [CZ]

Guzzle, Guzzle (10.kapitola)

Danny's POV:

Dojeli jsme k Aronovi a bolesti se začaly ozývat, nicméně dalo se to vydržet. "Ale musíš si jít lehnout..." řekl, jakmile za sebou zavřel dveře. "Můžu se nejdřív osprchovat prosimtě?" otočil jsem se na něj. "Samozřejmě..." souhlasil s úsměvem, podal mi ručník a já zalezl do koupelny. 

Zalezl jsem do sprchy a pustil jsem na sebe teplou vodu. Po sto letech se mi podařilo neopařit nebo neumrznout a nemusel jsem to hodinu nastavovat na nějakou normální teplotu. Málem my začaly týct slzy, když jsem si omylem přejel rukou po té jizvě. Potom jsem si kolem sebe omotal ručník a vyšel jsem z koupelny. Šel jsem tiše, jako obvykle, v kuchyni stál Aron a byl ke mně zády. "Kurva, proč to tak bolí?" sykl a něco mu spadlo na zem. Obvaz. Od krve. "Arone?" ozval jsem se konečně, nějak jsem tušil, co to má asi bejt. Vyděšeně se na mě otočil, ruku za zády. "Ukaž mi ruce, Arone..." popošel jsem k němu blíž a on vypadal dost nervózně a překvapeně. "Ukaž..." zopakoval jsem a snažil jsem se o klid. Ukázal pravou. V pohodě. "A druhou?" trochu se mi ulevilo, ale stejně. Ukázal levou. Vytáhl jsem mu rukáv nahoru. "P-proč?" podíval jsem se mu do očí, nechápal jsem to, bylo mi z toho skoro do pláče. "Já.... to je jedno, osobní problémy." nadechl se zhluboka a do očí se mu  nahrnuly slzy. "Proč jsi mi sakra nezavolal?" napadlo mě. "Byl jsi v nemocnici..." šeptl. "Kvůli komu?" mám teď víc otázek. "To je jedno, fakt nic to ne-" v tom ale ucuknul hlavou. "Kurva... posral jsem to..." syknul. "Ukaž mi to, Arone..." vzal jsem obvaz a posadil jsem ho na židli. "Řekni mi, kvůli komu to je..." vytáhl jsem dezinfekci. "Nope..." nechtěl. "Pověz, notak! Víš, že mi můžeš ř-" -"Nemůžu!" tekly mu slzy. To by stačilo. "Dobře... já omlouvám se... nebudu se ptát, jestli to bolí." objal jsem ho. Nechci, aby brečel. Navíc kvůli tomu, že do toho rejpu. "No..." doobvázal jsem mu to. "Jdu si lehnout..." zvedl jsem se a šel jsem se oblíct a pak rovnou do postele.

Aron's POV:

Přeci mu nemůžu říct, že ho miluju a tohle dělám, protože už má Ragana! S jeho sestrou jsem se už dávno rozešel. Prostě... chci jeho! Šel si lehnout a já byl taky unavenej. Asi bych měl taky jít... Ruku jsem teď skoro necejtil a bolela mě hlava. Zvednul jsem se a přišel jsem  do ložnice. Ležel v mojí posteli a když jsem vešel, tak otevřel oči. "Pojď za mnou, A..." pousmál se a posunul se na stranu, aby mi udělal místo. Neubránil jsem se tupému úsměvu a nabídku jsem samozřejmě přijal. "Moc díky, že mi dovolíš tu chvilku být..." objal mě a já jeho. Ikdyž to bolelo. Myslím tu ruku. "Nemáš za co, Danny..." řekl jsem prostě. "Ale ano... a jak si vlastně zasluhuju tvou náruč? Jen kvůli tomu, že jsem ubožák, co má smůlu?" zeptal se. "Danieli přestaň! Nejseš ubožák! Seš... úžasnej! A pomohl bych Ti i z hrobu!" zarazil jsem ho. "Arone?.." řekl tázavě. "Ehhh.... promiň..." všiml jsem si, že ho docela dost drtím. "Díky..." usmál se zas tím svým perfektním způsobem. "Spi už..." řekl jsem mu a položil jsem si hlavu na polštář. Chtěl jsem ho sledovat, jak spí, ale taky jsem usnul.

~Sedím na židli a na sobě mám oblek. On taky a usmívá se. "Co se bude dít?" hloupě se ptám. "Umřu..." říká Daniel a já padám na kolena. "NE, TO NEMŮŽEŠ!!!"  křičím. "Danny umře..." usmívá se Ragan. "Chcípni zmetku!" ječím na něj a objímám Daniela. Propadáme se a najednou jsme v posteli. Cítím jeho ledové ruce na ramenou a otáčím na něj hlavu. "Co chceš dělat?" ptám se. "Je toho víc..."  směje se ~

Otevřel jsem oči a srdce mi bilo jako o závod. Díkybohu, že Danny pořád spal, nepotřebuju aby věděl, že se mi zdálo něco takovýho, jestli to chápete. Otočil jsem se od něj a zíral jsem na koberec. Ikdyž nejradši bych se otočil na druhou stranu a políbil ho. Tyhle sny... teda ten konec... přímo miluju! Aspoň ve snu ví, co k němu cítím, aspoň ve snu mne miluje. "Arone?" ozvalo se najednou a já na něj otočil hlavu. "Ano?" zeptal jsem se. "Kolik je hodin?

"Pět odpoledne..." i mě překvapilo, že jsem tak dlouho spal.

"Musím si vzít prášky..." sednul si.

"Donesu ti je!" v tomhle stavu nebude vstávat z postele, když to můžu udělat já. Donesl jsem mu je a sedl jsem si zas k němu na kraj postele. Jak dlouho se budu ještě kontrolovat? Zapil to a podíval se na mě. "Potřebuješ ještě něco Danny?" snažil jsem se o úsměv. "N-ne, děkuju..." zamrkal. A rozbrečel se. 

Proč?

"C-co se děje?!" objal jsem ho. "Jak na mě sakra mohl zapomenout?" začal přímo řvát. "Nevím!" taky už mi ruply nervy. A začal jsem taky brečet. "A proč zrovna na mě kurva?!" zaječel. "Nevím kurva!" zaječel jsem já. "ŽIVOT JE ZASRANÁ DĚVKA!" 

"Je tak nespravedlivej, hnusnej, krátkej a bolestivej! Kurva!" 

"Doprdele! Kurva! Proč se mi musí život pořád mstít!???"

"Proč mi není souzeno mít lásku co já chci?!" 

"Proč jsem kurva musel tehdy udělat toto?!" ukázal  jizvy na ruce.

"A proč mám já tohle?!" ukázal jsem na svou ruku.

"KVŮLI ZASRANÝ LÁSCE!" řekli jsme sborově a převrátili jsme se na bok do postele.

"Takže... kvůli komu to je?" zeptal se mě. "Kvůli mojí nenaplněný lásce..." ruka mě začínala pořádně bolet. "Kdo je to..." řekl ihned. "Ty..." vstal jsem. Podíval se na mne překvapeně. "Panebože, já to řekl nahlas?!" uvědomil jsem si. začal jsem zdrhat....