Hollywood Sickness [CZ]

Guzzle, Guzzle (3.kapitola)

Charlie's POV:

Probudil jsem se a opravdu už mi bylo líp. Ne dobře, ale líp. Najednou se ale ozval zvonek u dveří. "Kurva, kdo otravuje v jedenáct večer?" přišel jsem do kuchyně a Dylan zíral do kukátka. "Benga?" řekl překvapeně a podíval se na nás všechny. Pak otevřel. Co se kurva stalo?

"Pánové, vaši přátelé Daniel Murillo a George Ragan měli autonehodu" řekli a J-Dog upustil pivo na zem. Ztuhl jsem a roztřásly se mi ruce. Panebože...

"C-c-co jim je?" řekl Kurlzz a já sledoval, jak se mu do očí vlévaly slzy. "Nemáme podrobné informace... chcete zavést?" řekli soucitně. "To... my... pojedeme sami..." dostal ze sebe Dylan, policajti odkráčeli pryč. Vykašlali jsme se na všechno, vzali jsme si bundy a naskákali jsme do auta. Všichni tolik v šoku, že se nám jen těžko projevovaly emoce. "KURVA A ŠLÁPNI NA TO!" zařval nervózně Jorel na Dylana a ten poslechl. Celou cestu jsem se sklopenu hlavou zíral dolů, ve tmě hledal vlastní boty a modlil jsem se, aby to byl jen otřes mozku. Když Dylan zastavil, tak prudce, že jsem narazil hlavou do sedačky, vyskákali jsme z auta. "Proč zas oni dva, sakra!!!" řekl naštvaně Funny a kopl do pneumatiky, ale jeho bota se jen s tlumeným zvukem odrazila dozadu. Viděli jsme, jak přijíždí sanitka a rozběhli jsme se tam, slzy v očích. Přivezli oba... Dog, kterýmu je neskutečně blbě z krve letěl zvracet a Matty šel s ním. A já s Dylanem jsme následovali doktory. Viděl jsem, že George kouká... třeba to nebude tak strašný...

Johnny's POV:

Všude bylo tolik lidí a z těch všech jsem poznal jen Charlieho. "Co se děje, kamaráde?" podíval jsem se na něj, na jeho vyděšený výraz a bolela mě hlava. "Johnny, kurva, jak se to stalo?" zakvílel zoufale, ale jakoby mluvil z dálky a na obličej mi někdo nasadil dýchací masku. Počkat!!! Já měl nehodu?! Co se to děje? Pohltila mě najednou neuvěřitelná bolest hlavy, nohou, břicha a vlastně nedokážu s určitostí říct, co všechno mě bolelo a co ne, jaká to byla obrovská bolest. Pane-

Charlie's POV:

George někam vezli, kam jsem už nesměl a tak jsem se vrátil ke skupince doktorů, kteří vezli Daniela. Krev. Tolik krve. Bezvědomí. "Proboha, žije?" umíral jsem při každém písmenu. "Snad!" hlesl doktor a rychle zabočili na operační sál...

Jorel's POV:

Po tvářích mi tekly slzy, všechno bylo tak zpomalené, Matt mě utěšoval a on byl vlastně asi jediný, co se dokázal v tuhle chvíli nějak ovládat. Jemu jen trochu tekly slzy. "Bože, já je viděl..." řekl Jordon zoufale a potom propukl do neuvěřitelného pláče. Dylan ho objal. "To přežijou, jsou to kurva UNDEAD!" snažil se ho povzbudit, ale mluvil nejistě, sám tomu asi taky jen těžko věřil. 

V nemocnici bylo ticho, jen pláč čtyř chlapů občas přerušil až mrazivý nic a nad náma blikala LEDka, která už asi pár desítek let sloužila. Čas plynul znepokojivým tempem a pořád se nic nedělo. Jak dlouho může ta operace sakra trvat?! Ze sálu vyběhla sestra.

Zvedl jsem hlavu a doufal, že něco řekne, ale byl bych radši, kdybych se nepodíval. Byla celá od krve a utekla někam pryč. "Ježiši!!!" řekl Jordon zničeně. Randi a teď tohle... panebože...

"Tam je Danny, žejo?" prohodil Matt trochu bez zájmu, asi jen aby nebylo slyšet, jak mu doopravdy je. "Jo..." nerad, ale potvrdil mu to. 

"Musím si zavolat..." vytáhl jsem mobil. Už nemůžu. Už nemůžu jen tak sedět. Šel jsem ven a zapálil jsem si, pak jsem našel číslo na Vanessu. Ano, tu mou přítelkyni.

"Ano miláčku?" ozvala se.

"Ahoj zlato... víš, dneska večer nepřijdu domů"

"Párty?" zněla vesele.

"Ne.. nemůžu... odejít..." řekl jsem a jen těžko jsem zase tlačil slzy zpátky.

"Proboha stalo se něco?" na mém hlase to ale asi poznala.

"D-Danny a G-George m-měli nehodu... jsme v nemocnici svatýho M-Ma-"

"Jedu tam..." přerušila mě náhle.

"Dobře... potřebuju Tě, lásko..." usmál jsem se, ale bolelo to, smát se v téhle situaci.

Funny's POV:

Jorel se vrátil a Jordon se mě furt držel. Proboha, je to děsivý. Když to ve filmu, tak si řeknete:

"Tohle se vobyčejným lidem nestává!" jenomže pak se to stane... a vy můžete jen křičet...

Charlie's POV:

Netrvalo dlouho a za chvíli potom, co se vrátil Jorel, tak se u vchodu zjevila Vanessa za a za neustálého klapání podpatků běžela k nám. Jorel jí pevně stiskl a zabořil se jí do ramene, mezitím co ona ho jemně políbila na čelo a vypadala vystrašeně. "Proboha, jak?" řekla  a pouhým gestem ruky nás pozdravila. Neodpověděli jsme, ale věděla, že jí taky rádi vidíme...

"Nevíme..." ušetřil mě toho Dylan, toho vysvětlování, ale já pořád viděl před očima Dannyho... od krve, s rozbitou hlavou. A George. Jak těma krásně modrýma očima těkal po doktorech a mně a očividně vůbec nevěděl, která bije a co se vlastně stalo. Proboha...