Hollywood Sickness [CZ]

Medicine (6.kapitola)

Johnny's POV:

Probudil jsem se ráno s kocovinou. Nevím, kolik jsem toho včera vypil a ani po tom netužím pátrat. Nikdo mi nevolal. Ale já bych asi měl. Vzal jsem mobil a chystal jsem se zavolat Dannymu, ale najednou se mi udělalo špatně a já byl rád, že jsem to stihnul a nepoblil jsem umyvadlo. Zvednul jsem se a opláchl jsem si obličej. Přitom jsem chvíli zíral, jak voda jen tak teče a mizí v odpadu, nakonec jsem se svlíknul a rozhodl jsem se osprchovat. Když jsem se oblíkl, sedl jsem si na pohovku a znova jsem vzal do ruky mobil. "Volané číslo je nedostupné, zkuste to prosím později..." ozvalo se. "Co?" Danny nikdy nevypínal mobil, ale když jsem si uvědomil, jak je na mě asi nasranej, tak jsem to pochopil. Měl bych za ním zajet... a omluvit se.

Danny's POV:

Světlo, dezinfekce, bílá barva. Tady jsem ležel naposledy jako dítě, se slepákem. S polo zavřenýma očima jsem se podíval na svou ruku, která byla obvázaná a celá bolavá. Konečně jsem otevřel oči úplně a uvědomil jsem si celou skutečnost. Včerejší večer si celkem pamatuju, teda do tý doby, než mi začaly před očima naskakovat černý fleky a potom jsem ztratil vědomí docela. U okna nikdo neležel a já se otočil na druhou stranu, kde jsem se střetl s velkýma, hnědýma, jedovatýma očima. Ikdyž jsem ho osobně viděl snad jen jednou, poznal jsem, že je to Deuce. "Brý ráno..." ještě nikdy pro mě nebylo mluvení tak těžký. "Je celkem zábava Tě sledovat, jak se tu kroutíš jak umírající motýl. Znáš mě, že? Jsem Deuce z 9 LIVES, BITCH!" " ty 3 poslední slova si z celého srdce užil. "Jasně... já jsem american idol reject... ten, o kterým tak rád píšeš..." řekl jsem sarkasticky. "Neboj... za pár dní zmizim..." řekl. "Mě je to jedno, že jsi tady..." vážně, jsem upřímnej.

Johnny's POV:

Vystoupil jsem z auta. Bylo deset ráno, to většinou bejvaj už všichni vzhůru. Zvonil jsem u Dannyho, ale neotvíral mi. A tak stojím tady. Přišel jsem ke dveřím a chtěl jsem zaklepat, ale pak jsem si vzpomněl, že mám přeci klíče a tak jsem si odemkl. U stolu v kuchyni seděl Jorel, Jordon, Matty a Dylan. Ale Danny tu nebyl. Nevšimli si mě a tak jsem šel do pokoje. Nebyl tam. Postel byla prázdná a ustalaná. Takže tu nespal. Ale mobil ležel v jeho posteli. Potřebuju nápovědu. Přišel jsem do kuchyně a Jordon zvednul oči od misky duhových cereálií. "Ummm... ahoj?" řekl jsem a všichni se na mě podívali. "Seš kokot, víš to? Žejo?!" Dylan se vstal od stolu a odešel k sobě do pokoje. Podíval jsem se na ostatní. "Já tu nebudu..." zvedl se i Matty a u stolu tím pádem zůstali sedět jen Dog s Charliem. "C-co je? Kde je Danny?" zeptal jsem se. "V nemocnici..." polknul Jorel. "COOOŽE?"hrklo ve mě a myslel jsem si, že mi srce vyletí krkem. "On..." nakousnul to Jordon. "CO ON?! ŘEKNI MI TO!" zařvval jsem. "NEŘVI NA NÁS, KURVA! PODŘEZAL SE!" vstal J-Dog od stolu a prásknul do něj tak, až se rozlilo mlíko. "A NEVÍM, CO SI MYSLÍŠ, ŽE ŘVEŠ NA CHARLIEHO, ALE TO MY JSME TAM BYLI A MY JSME ZAVOLALI POMOC!" strčil do mě. Takhle nasranýho jsem ho ještě neviděl. "O... on... se pokusil zabít?" padnul jsem na kolena a dusil jsem v sobě pláč. "JO!!! KURVA ANO!!!" zařval JD znovu a po tvářích mu začaly týct slzy. "Joreli... nebreč..." vstal od stolu Jordon a oba nás objal. "Není to docela tvoje vina... ale měl by sis s ním promluvit... sám.." řekl Jordon. Vzal jsem klíčky, pokusil jsem se o přátelský úsměv a běžel jsem do auta. "Je tam-" zbytek jsem neslyšel a dupnul jsem na plyn.