Hollywood Sickness [CZ]

For The First Time In My Life (7.kapitola)

Aron's POV:

Danny spal, hlavu měl položenou na mém rameni. Tiše a pravidelně oddechoval, cítil jsem, jak mu buší srdce. Bylo mi celkem hezky, líbilo se mi, když jsem ho mohl trochu ochraňovat. Přikryl jsem nás dekou. Taky bych se asi mohl trochu prospat, ikdyž skoro žádnou únavu právě nepociťuju. Ale stejně jsem zachvilku usnul.

Když jsem se probudil, tak Daniel už nespal. "Děkuju..." pronesl tiše. Nepochopil jsem. "Děkuju, že se nemusím budit sám. To na tom bylo to nejhorší. Probudit se... a vědět, že jsi sám..." vysvětlil. "Nem-" "Ale ano, mám zač..." přerušil mě. Nesnáším, když mi někdo skáče do řeči, ale tady mi to ani nevadilo. Chtěl jsem se zvednout, ale po něčem, co se válelo na zemi mi ujela noha a já spadl přímo na něj. Byli jsme obličejema asi centimetr od sebe! "P-promiň, nestalo se Ti nic?" rychle jsem ucukl zpátky a spadl jsem na zem. "J-jo..." řekl a zíral na mě. Radši jsem se rychle zvedl a šel jsem udělat večeři, kterou slíbil, že už si dá... Aspoň něco...

Danny's POV:

Byla to nehoda, já to sakra vím! A... a to jak... PROBOHA ŽIVÝHO!

Ten záchvěv vzrušení, když byl asi jen pár milimetrů ode mě jsem prostě přehlídnout nemohl.

Ale nesmím ho líbat... a už vůbec se nesmím zamilovat.

Miluju George, ne Arona!!! Je to můj kamarád! NIC VÍC!!!

Zachvilku se vrátil a nesl misku... ježiš... RIZOTO se tomu říká! Vonělo to, vypadalo i chutnalo naprosto luxusně.

"Díky, A!" poděkoval jsem s plnou hubou a on se usmál. Doopravdy, kdyby věděl, jak moc to pro mě znamená, že je tu. Jinak bych se asi zabil. Tehdy mi prostě přišlo, že se na mě všichni vysrali, že už na mě nic nečeká.

Aron's POV:

Danny dojedl a tak jsem chtěl tu misku odnýst pryč, ale on trval na tom, že si budu připadat jak jeho sluha. Sice jsem mu říkal, že ne, ale stejně. Zvedl se a já mu aspoň dělal záchranu, kdyby náhodou padal. To se naštěstí nestalo. "Ummm... chceš se jít vykoupat, Danny?" chvilku se zamyslel a potom souhlasil. Ukázal jsem mu, kde je koupelna, ikdyž myslím, že to už věděl a šel jsem se koukat na zprávy. Nechápu proč, ale v půlce druhý reportáže mi došlo, že tam asi nemá ručník. "Hej Danny, hodím ti sem jen ručník, můžu?" zaťukal jsem. Nic. "Hej, Murillo?" zaťukal jsem zase. Opět nic. Sakra... snad si ten magor nic neudělal! "Jdu dovnitř Danny!" oznámil jsem a vešel jsem. Podíval jsem se na něj.

On spal... prostě chrápal ve vaně. Nechtělo se mi ho budit, nicméně nemohl jsem ho tam jen tak nechat... "Ok kámo, seš hubenej, Tebe snad unesu..." prokřupal jsem si klouby na rukou a vytáhl jsem ho z vany. Hodil jsem přes něj ručník, abych si nepřipadal jak nějakej úchylák a chtěl jsem se otočit... jenže... vzpamatoval jsem se až když jsem padal (ano zase, dneska mám nějaké štěstí, koukám...). Stihl jsem mu jen chytit hlavu, aby se mu něco nestalo. Asi jsem si vyrazil dech... kurva...
"Arone?" oslovil mě. Otevřel jsem oči a nemohl jsem popadnout dech, stále. "Usnul jsi ve vaně..." procedil jsem skrz zuby. Danny se jen červenal a nic neříkal. Došlo mi to až za domu. Vyjel jsem mu rukou zase na záda. Nejradši bych se teď zabořil hlavou do betonu a provrtal se k zemskýmu jádru. Doufám, že si teď nemyslí, že jsem tu udělal naschvál. "P..promiň..."

"To je v pohodě..." slezl ze mě a já se bleskurychle zvedl.

Odešel, já ještě chvíli stál, potom jsem se šel taky vykoupat, vzal jsem si pyžamo a šel jsem za ním do obývacího pokoje. "Doufám, že nevadí, že jsem si vypůjčil nějaký věci na spaní...Promiň..." proboha, může mi někdo říct, proč se mi sakra pořád omlouvá? "Na co budeme koukat?" sedl jsem si vedle něj. "Já... mě je to jedno..." řekl nakonec. Vzal jsem do ruky program, ale najednou se všechno vyplo. Venku se ozval hrom a začal liják. "Počkej tu..." řekl jsem a šel jsem nahodit pojistky. Jenže to nefungovalo, zkrátka to asi vypadlo v celý části města. Takže se stejně nebudeme asi dívat na nic. Vrátil jsem se za ním, on měl v ruce polštář tiskl si ho k sobě. "Už jsem tady..." bylo to roztomilý. "Promiň já jen.... mám trochu strach z bouřky..." řekl a ikdyž byla tma, tak se vsadím, že se červenal, protože se za to určitě styděl. "Pojď si lehnout..."řekl jsem a tak jsme šli do ložnice. Bylo to sice trochu divný, ale jinak mi to bylo celkem jedno, takže jsem si vlezl do postele a on za mnou. Déšť ještě zesílil a ložnicí prolétlo tupé světlo a hned na to se ozvala rána. Danny se ke mně začal lepit ještě víc. Bál se. Schovával se pod deku. "Danny neboj, jsem tu s Tebou..." objal jsem ho.

Danny's POV:

Bouřka. Bouřka.

Nesnáším všechen ten hluk a podobný katastrofy. Každej hrom mě děsil a měl jsem pocit, že mě každou chvilku sejme blesk. Aron mě sice objímal a to mi dost pomáhalo, ale stejně jsem se modlil aby bouřka co nejdřív skončila...